Karma, Tomáši. Všechny tyto věci prožíváme i u nás doma a v rodinách několika blízkých přátel. Kvalitní polohovací lůžko pro maminku jsme si nakonec pronajali a měsíčně za to platíme určitou částku, která je pro nás únosná, dá se utáhnout. Některé další nesmírně důležité pomůcky jsme dostali darem od přátel, jimž už posloužily a dál je nepotřebují.

Nedávno jsem také zmiňoval pomoc z trochu jiného soudku, kdy se několik desítek rodin skládalo drahý zákrok (protonové ozařováni inoperabilního nádoru) pro jednoho muže, otce a živitele rodiny.

Velice rozumím tématu Vašeho článku a souzním.

Ano, to na co má člověk nárok, měl by dostat, aby nemusel žebrat přes sociální organizace. Bohužel, VZP hradí věci levné a pak nemá na věci drahé!

Není nutno pracovat při úvaze o druhu pomoci jiným s velkými numery!

Kvalitní elektronicky řízené polohovací lůžko stojí sice přes 100tis., ale elektrický polohovací rošt s kvalitní matrací a dálkovým ovládáním , což pro domácí péči stačí ( mám v tom osobní zkušenost v dlouhodbé péči o imobilní matku manželky) se dá pořídit do 12tis.

Mimochodem: El. Invalidní vozík stojí cca 150tis, ale sehnal jsem a Ježíškovi doporučil zaplatit, pro syna kamaráda el. invalidní vozík z druhé ruky ve velmi dobrém stavu za 11.500Kč.

Pane kolego, principem není cena pomůcky, ale její dostupnost pro potřebné. Myslím, že vyspělý stát by prostě měl mít dostatečné fondy pro potřebné, aby se tito lidé nemuseli doprošovat o to, co je samozřejmé.

Velmi pěkně napsáno, Tomáši . Na Ježíškova vnoučata mě před časem upozornila žena. Je to ušlechtilá věc a jistě nějakým způsobem přispějeme ...

Jasně, Romane, je to fajn. Ovšem - měli bychom přispívat na to, co negarantuje stát.

Tome, ono je to často na straně těch lidí, ne lékařů. Byla jsem dvakrát v lázních se zádama, plně hrazeno pojišťovnou, naprosto bez problémů. Kamarádka mi to záviděla, taky říkala, že by to potřebovala, má velký problémy se zádama. Tak jsem jí říkala, ať se domluví s doktorem a ona na to, že je to moc papírování, že jí to sice taky nabízel, ale že se jí nechce to obíhat. No co na to máš říct, žejo.

Je to na obou stranách zvláště u starých lidí, kteří nevědí že mají na pomůcky nárok a že by se lékař pretrhnul jim je nabízet jsem Teda neviděl....

Možná ti lidé ani nevědí, že se dá zažádat... Nebo jejich lékař odmítá ty papíry vypsat.

Kláro, jsou jisté povinnosti, které je lékař povinen udělat, nikoli jeho libovůle.

Je co splňovat. Má mladší dcera má dnes 50, chci aby se mi splnilo, aby byla šťastná a zdravá dalších mnoho let bez zdravotních pomůcek... A tobě, Tomáši, i tvé rodině, přeji NÉMLICH to samé!

Děkuji Horste, přeji Ti všechno dobré a lepší. A celé Tvé rodině také.

Krásnej projekt a tochu smutnej článek, život...díky.

Myslím, že podstata věci je už v základních cenách zdravotních pomůcek. Invalidní vozík stojí více než ojeté auto. Kdysi jsem si prohlížel polohovací postel a říkal si, co na ní proboha stojí tolik peněz. Nemohu se zbavit pochyb, že výrobní náklady na tyto věci jsou podstatně nižší než je nakonec výsledná cena pro konečného uživatele. Nevím zda se s tím dá něco dělat. V každém případě populace stárne a podle mě stát málo v této oblasti investuje. Celkově do všech služeb, domácí péče, lůžková zařízení, apod. To by bylo na samostatný článek, viďte...Hezký den přeji

Jen pro upřesnění, služby domácích hospiců stále ještě zdravotní služby neproplácejí, přestože domácí peče o těžce nemocné či umírající vyjde v jeho domácím prostředí levněji, než ve zdravotnickém zařízení následné péče nebo LDN.

Souhlasím s vámi a napadl mne další úhel pohledu, dosud nikým nekomentovaný. Jde o dary a mnohdy vysoké finanční hodnoty. Pevně doufám, že milý stát v těchto případech nenárokuje darovací daň!