Události srpna 68 a 69 měly dva zajímavé důsledky:

1/ Nikdo už nemohl říkat vážně a bez těžké újmy na vlastním svědomí, že by "na tom socializmu bylo přeci jenom něco dobrého"

2/ Definitivně zmizely i poslední závany čmoudu po někdejší Kominterně. Komunistické strany západních zemí se postavily proti invazi. Ale i přesto ztratily poslední zbytky sympatií veřejnosti a většina z nich se během pár let odporoučela do propadliště nicotnosti a bezvýznamnosti. (S výjimkou jihoevropských krajin, kde ty úbytě trvaly delší dobu)

To ovšem platí dodnes. Až po adoraci socializmu s lidsk. tváří pod vedením jediné strany a vlády. O ,,vyzobávání" z kontinuity událostí a dějů ani nemluvě

Dnes v rádiu řekli, že prý naše tehdejší armáda byla připravena zasahovat proti demonstrantům. V té době byl manžel na vojně a toto vůbec nebyla pravda, důstojníci souhlasili s demonstranty a nikdo nechtěl jít proti nim. Lidové milice tam nahnali, ale vojáky ne a ti jejich velitelé to holt odskákali. Museli do civilu.

Bohužel byla. Tedy její část. Vybrané(!) útvary, vč. tankových, a i vojáci ZVS, ovšem z útvarů MV, nikoli MO. A byly vybaveni i ostrou municí

ano pane vodvářkototo je nutné si neustále připomínat.vám karma

Hodí se k tomu jedna definice:

Režim nepovažuje za loajalitu souhlas, ale dobře honorovanou spoluvinu.

Podepisuju Tome

KARMA! Je to třeba stále připomínat. Spousta lidí jaksi zapomíná... A stále jsou zde i takoví, kteří by byli strašně rádi, aby se zapomnělo, protože lidé bez paměti jsou dobře ovladatelní.

V srpnu 1968 vraždili občany naší země okupanti a v srpnu 1969 vraždili občany své země kolaboranti. Navíc, nepromlčitelné zločiny vlastizrady nebyly dodnes potrestány. A nad vlastizrádci nebyl vyřčen ani jasný a jednoznačný veřejný morální soud. Proto taky může dnes kdokoliv cokoliv zpochybňovat, jak se mu zamane.

Achjo, kdy už konečně přestaneme kvůli osmašedesátýmu fňukat...

Vy můžete. Vy mně můžete i něco jiného, ale to bych dostal ban, kdybych to napsal na plnou klávesnici. Já jsem na těch demonstracích byl, já jsem stavěl barikádu ... proti Čechům. Já nikdy nezapomenu, obzvláště když komanči zase zdvíhají hlavy.

Karma za smutnou a stále varující připomínku.

Smutna připominka jedineho bojoveho nasazení ČSLA v jeji historii. Je dobré si připominat, co všechno jsme si zpusobili sami.

Oni ti vojáci nás, demonstranty, spíš chránili a kryli naše přesuny. To Lidové milice - to byla jiná káva. To oni stříleli. Vojáci ne.

Karma, když šlo o špatnost, tak Češi nepotřebovali ani německé nacisty, ani ruské bolševiky. Vystačili si sami. Já stále vidím ty dva "různé" nápisy: "Arbeit macht frei" a "Prací ke svobodě"