Děkujeme za pochopení.
S52l68a65v29o40m71í55r 39B67e34n70e41š
Děkuji za jinak vynikající blog a za připomentí geniálního skladatele, ale v jedné věci vám budu oponovat:
Sám Werich tu historku o setkání Frimla a Ježka vypráví podstatně jinak než Václav Holzknecht. A Werich na ní byl přítomen, na rozdíl od Holzknechta.
Přečtěte si tohle na straně 237:
Podle mého názoru byl problém v tom, že to Václav Holzknecht napsal v monogfrafii o Jaroslavu Ježkovi. A monografie obvykle mívají tendenci fandit tomu, o kom jsou.
Na internetu je i přímo vyprávění Werichhovým hlasem, kde to říká. Nepodařilo se mi to vygooglit, ale měl jsem to z internetu stažené i v počítači, ale příslušný disk mi bohužel odešel na věčnost a vše, co na něm bylo, jsem nenávratně ztratil.
Werich říká, že šlo spíše o nedorozumění. Z toho, co říká, sice vyplývá, že to nedorozumění jde na Frimlův vrub, ale za prvé to nebylo nic arogantního a za druhé to zas až tak dalece Ježka nepoškodilo.
Možná v tom Holzknechtově podání hrála roli i tendence Čechů ukázat, že naši géniové museli bojovat s intrikami, křivdami a materiálním nedostatkem. Když například byl natočen film o Mikoláši Alšovi (hrál ho Karel Ho"ger), žila ještě Alšova dcera a říkala, že ty scény o materiálním strádání neodpovídaly vůbec skutečnosti. Ve filmu Aleš nemůže jít ani na nějaké kulturní akce, neboť nemá ani na pořádné oblečení, ale Alšova dcera říkala, že to vůbec nebyla pravda a "vždyť my jsme nikdy nebyli bez služky".
Prostě když se u nás napíše kniha nebo natočí film o nějaké geniální osobě z řad českého národa, tak už k tradicím patří, že ta osoba musí bojovat k nespravedlnostmi a materiálním nedostatkem a že musí být charaismatická. Že génius může mít tuctový obličej, nemusí strádat nouzí a nemusí trpět nespravedlností, to se u nás jaksi nenosí.
L64e50o29n17a 15B72l20a95h27o42v58á
Ještě je tu ale svědectví Jiřího Voskovce:
" Jsem přesvědčen, že jeho (Ježkova, pozn. LB) nesmírná melodická invence a hudební kultura by se byly posléze uplatnily, ale potřeboval vlivného ochránce. Šli jsme s ním za nebožtíkem Rudolfem Frimlem, který by byl snadno mohl otevřít brány hudební Broadwaye i Hollywoodu - ale necitelná ješitnost mu to nedovolila. Choval se k Ježkovi brutálně a nadutě, takže jsme se dlouho u tohoto muzikálního velkoobchodníka nezdrželi.
Dodnes však věřím, že nakonec by se Ježek v americké divadelní hudbě uplatnil sám, kdyby mu osud dopřál zdraví a čas."
Zdroj: S Jiřím Voskovcem o čemkoli rozmlouvá A. J. Liehm, Listy 1975
U nás rozhovor vyšel knižně v samizdatové Edici Expedici v roce 1979, rozhovor z Listů opsal Václav Havel
- Počet článků 977
- Celková karma 34,84
- Průměrná čtenost 2554x
