a přeju Tobě a Vám bezva Vánoce, ještě víc pohodovější, než si vůbec umíte představit

Mám sice chanuku, ale i tak děkuji.

tak to má být, všechno zdokumentovat, aby nebyly časem pochyby

Děláme dneska stovky řízků a salátů pro charitu ale udělal jsem si chvilku, a jsem rád, že jsem blog zachytil, ač jen pozorovatel Vašich příběhů, mám takový naplňující pocit, díky

Zdravím Filipe a díky za tu charitu. Už jsem jednou psal a napíšu klidně ještě jednou - píšete fajn blogy, rád je čtu.

Krásné, krásné, krásné!

Obrazy, slova i reálná (a tolik potřebná!) vize smířlivého soužití dvou vzájemně velmi blízkých duchovních tradic

Pře vše dobré, Tomáši a mám radost. Díky!

Ještě jednou, hezké svátky, Marku.

Nádherné fotky, díky. Taky máte kolegové bloggeři podobný problém jako já, jak v éře digitální fotografie udržet přehled o tisících fotek a třídit zrno od plev?

Zdravím Vás, vážený kolego. Donedávna jsem fotil na starou dobrou Practica VLC3, skvělá optika i při velkých zvětšeninách. /mám doma hafo fotoalb). Ale pokrok zastavit nelze.

Doporučuji - po každé akci - vybrat tak 10-15% těch nejlepších a zbytek nemilosrdně vymazat. Dát na flash (raději 2). Označit obsah. Z hard disku dát pryč.

Samozřejmě krásné svátky.

Tomáši, za fota se vůbec nemusíš stydět, šlapeš na paty těm několika na blogu, kteří to také umí. O psaní textů nemluvě. Celé Tvé rodině ať se povedou Vánoce a hlavně ta blížící se DVACÍTKA ať nás všechny nezklame!

Tobě taky Horste, ať se Ti daří a Tvé zdraví ať Ti slouží ke spokojenosti.

Co dodat? Krása.

děkuji, Tome a přeji Ti mnoho šťastných kilometrů na kole i jinak a hodně dobrých blogů. Píšeš dobře a rád Tě čtu.

Hezké svátky.

Pokoj lidem dobré vůle - a za vše dosud Vámi publikované upřímně děkuji!

Děkuji, pane Fardo. Vám vše dobré.

Ten výběr nej fotek dá zabrat, co?

Je to Sophiina volba, Klárko. Mám jich okolo tisícovky. A díky za návštěvu a hodně štěstí a radosti v novém roce.

......... a v té nejlepší společnosti, jakou si umím představit. Pane Vodvářko, smekám.

Nemusíte, pane Kloboučníku. Je to přece normální, nebo ne?