Jeden můj strýc pečoval dvacet let o svou nemohoucí jen ležící ženu, když odešla a on sám se v pětadevadesáti pomalu dostával do podobného stavu, aby s ním jeho děti nemusely prožít to samé, odešel vlastním přičiněním... Proto toho staršího pána chápu...

Smutný příběh...

zajímavé, inspirativní

říkám si ...beze slov. Ale něco přece...jeden čas jsem se tu rozepisovala o seniorech. Když vlezu do trolejbusů...je jich tam spousta. A já si říkám...už na základé toho rapidně sešleho pána co se mnou semtam jede...neuvěřitelná osobnost katedry historie, že tohle je třeba už malým dětem nějak podsouvat. I knihy pro ně to ne tak často zmiňuji. Je to jen starý pán, dědeček.. babička. Přála bych si, aby Vás článek měl vypíchnutí. Děkuju za něj:)

V článečku mne zaujala věta předposledního odstavce:

"Jsem profesionál a v práci své city umím mistrně skrývat, ať jsou pozitivní či negativní."

Zdroj: https://vodvarka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=734077

Gratuluji Vám k této vlastnosti, i když abych pravdu řekl, tomu po zkušenostech z Vašich reakcí ve zdejších diskuSích a obsahu mnohých Vašich výplodů tomu skutečně moc nevěřím.

P.S.

A s tím Vaším oblíbeným písmenkem "S" jste tentokráte v tomto článku v rozporu. Byť slovo "pense" jste napsal v souladu s Vaší obvyklou gramatickou formou, tak jak se v citaci kterou jsem výše uvedl můžeme přesvědčit, jste ve slově "pozitivní" na své oblíbené "S" nějak pozapomněl.

Vzpamatuj se, neblábol a najdi si slovo pozitivní pořádně, a nechoď otravovat a mělnit věci o umírání a stáří za každou cenu, jako ukázka pojmu sociální imbecilita. Zkoušel jsi to u mne. A nepochopil. Dětem se tyká.

Tomáš Vodvářka je profík ve svém oboru. O tom píše. Ve své pracovní době. Až se ocitneš na lůžku ...co já vím z jakého důvodu, bude vůči tobě jako profík. V blogprostoru není jeden jediný důvod profesně zasahovat, chová.li se někdo neinteligentně a na hraně normy jako ty. Tolik na vysvětlenou. Mimo jine i k Janu Jílkovi, který zrovna tak neměl jediný důvod dokazovat profesionalitu mimo kolečko židlí v ústavu...ani on nebyl profiredaktor...aby ses už konečně vzpamatoval.

Karma.

Tak to je, kolikrát v životě míjíme příběhy schované za zdánlivou fasádou všednosti...

Je třeba se dívat, Filipe. Ale u Vás mám jistotu, že to děláte.

Karma za váš lidský podhled.

Krásné vyprávění. Myslím, že ten muž musel z Vašeho chování vycítit, že jste někdo, komu se může otevřít. Jsou to někdy jen nepatrné drobnosti. Lidé v nemocnici (a zvláště tam) poznají každou stopu vlídnosti a lidskosti i za nezbytnou uniformou profesionality.

Komunističtí papaláši na Slovensku měli pro své rodiče ve vysokém věku zřízen pečovatelský ústav, kde sloužily řeholní sestry. Velmi dobře věděli, kdo se jim o jejich blízké bude starat s největší láskou, péčí a obětavostí.

Přeji hezkou neděli, Tomáši

Díky, Marku, ale nejsem si jist Vaším úvodem. V té době jsem byl ještě indoktrinován socialistickou výchovou lékaře a ono duchovno se u nás jaksi nepěstovalo. Každopádně děkuji za návštěvu.

Povedený.

Dík a hezkou neděli.