Tomáši, je to dilema, které jsi nakonec vyřešil dobře. Sice by mě zajímalo, jaké měl ten člověk pohnutky k takovému znehodnocení vlastní kůže, ale i mlčení je vyjádřením postoje.

Asi bych nevydržela se ho nezeptat.

Zachoval ses jako profesionál.

Nejste tam od toho, abyste vysvětloval tohle.

Podle mě jsou dvě varianty:

1) Stát na jedné straně zakazuje propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, ergo garantuje, že k Vám do ordinace nikdo takový nepřiijde. Na základě toho Vy jste povinen poskytnout odpovídající péči každému, kdo k Vám přijde, a to bez rozdílu.

Ale stát to negarantuje, jak je patrno z Vašeho příběhu - a bohužel nejen z něj. Máme KSČM v parlamentu, dokonce drží vládu nad vodou (a pod krkem), přestože je to ze zákona zločinecká organizace.

Potom se tedy nabízí varianta

2) Přišel k Vám člověk, který deklaruje svůj pozitivní přístup k názorovému extrému a Vy máte právo deklarovat svůj pozitivní vztah k extrému opačnému. A vykopnout ho bez jakékoliv debaty. A takto si počínat do té doby, než stát začne plnit to, k čemu se zavázal.

Velké dilema, těžká rada. Zkušenost mě učí, že "strategie mlčení" pro svou obranu většinou nelituji.

Stejně jako autor jsem si zřejmě nevybral to správné povolání - Jak to dnes, s odstupem času vidím, vždycky jsem chtěl být hlavně důležitý. Když ne veřejně známým, tak alespoň kádrovákem

A to se Vám splnilo měrou vchovatou ve Vašich článcích o "jejich" České televizi.

Doktoři prožívají tohle dilema více než v jiných oborech, o tom žádná, je to ale hodně osobní. Myslím, že se v tom asi nedá radit... Probírat pacienty podle něčeho jiného než z lékařského hlediska je hodně ošidné...

Myslím že je těch oborů víc - například právníci při obhajobách.

Antidiskriminační zákon jednoznačně říká, že nikdo nesmí být diskriminován z důvodů svého politického přesvědčení.

A zákon o zákazu podpory hnutí směřujících k potlačování práv a svobod zakazuje tato hnutí propagovat, včetně nošení jejich symbolů. Včetně té Vaší milované KSČM.

A vysvětlil vám váš slovenský vážený kolega, jak se vypořádal s tím, že v čele Slovenského štátu v té době stál katolický kněz? A ten Alexander Mach, kterého zmiňujete, byl taky katolík. A ne ladajaký, v letech 1916 - 1922 studoval bohoslovectví, ale nakonec se z vlastního rozhodnutí knězem nestal.

Dožil se 78 let a je pohřben na hřbitově Slávičie údolie.

Co máte proti katolíkům? I když možná chápu. Náboženství hlásá lásku k bližnímu, zatímco komunisti hlásají třídní boj.

No dělal jsem něco cca rok a půl zpátky pro podnik, kam chodila skupina lidí dělající kolem Ortelu, v jejich proprietách...vůbec jsem nevěděl jak se k nim chovat.

To je přesně ono, Filipe. Člověk je trochu bezradný, protože má smíšené pocity a nechce být jako oni. Pěkný den.

Bohužel toto se u některých lékařů děje i bez pacientů s vytetovanými symbolyPoslední zkušenost asi u zubaře - můj dentista měl 14 dní dovolenou, odlomil se mi kus zubu, u kolegy, který ho zastupoval mi bylo sděleno, že pokud to nehnije, mám počkat na svého lékaře (ten mi pak odvrtal půlku zubu, samozřejmě se to, za tu dobu co jsem na ošetření čekal, odlamovalo dále). Nebo před několika lety, měl jsem kýlu, obešel několik chirurgů, kde mi každý řekl: "já tam nic nevidím", přitom hrča (boule) byl taková, že mi nebližší pořád opakovali: "už s tím něco dělej". Po 3/4 roce jsem uprosil jednoho lékaře, jestli by mě tedy nemohl poslat pro jistotu na ultrazvuk, což sice jeden nakonec udělal, ale nezapomněl si odpustit pár sarkastických poznámek. Po vyšetření pak operace, ale až za další čtyři měsíce, přičemž mi bylo sděleno, že někteří lidí s tímto chodí i tři roky (byl jsem v té době ani ne 40-letý muž, takže žádný důchodce u kterého by hrozily nějaké komplikace). Vše je o přístupu, o lidech, dnes ale ve spoustě oborů (včetně medicíny) vládne tvrdý kapitalismus.

Marně přemýšlím, jak Váš příspěvek souvisí s tématem blogu....