Život má své fáze. Když jsem se střetl s pojmem, že Smrt je jeho pokračováním - Vybudilo to u mne zmatení pojmů. Nakonec jsem Tezi přijal, jako správnou. Člověk pokračuje dále. Lze to rozebírat z náboženských, ale i občanských pozic. Žije ve svých dětech, zasazených stromech, v domě co postavil a odkaze který zanechal.

Málo kdo si uvědomuje, že by existoval vyšší trest - Nesmrtelnost ! Naprostá zhouba smyslu žití. Přežít své vrstevníky, přátele, vlastní děti - děti jejich dětí a vlastně zůstat na celém světě - naprosto sám! Dívat se na tu hrůzu a trpět ...

Jistě, pak jde o ty konce. Celý život člověk stráví v pozici nějaké podřízenost! Zvyky zákony, morálka, očekávané běžnosti. Nejcennější je na člověku jeho Rozum a Vůle. V podstatě se mu otevírá šance, jak s touto může ještě naposledy naložit ! Jsem si vědom této možnosti, doufám, že nebudu muset využít. Celý problém je ovšem spletitější, případů a náhledů je více. I tak, sem názoru, že Zákonu zapotřebí není ...

Materialistické pojetí. Vedle něj je ještě to druhé, byť zatím vědecky nevysvětlitelné.

Můj známý doktor (žádná nula - operuje páteře) mi kdysi řekl, že každá nemocnice bude mít nejprve na zřeteli prospěch svůj a pak teprve pacienta. A tak se ptám, kolik za takového utrápeného víceletého "ležáka" dostane dennodenně od pojišťovny zdravotnický ústav? Kolik se zaplatí za "léky" farmaceutickým firmám, kterými se udržuje v neživotě? Protože se česká sněmovna u většiny podobných hlasování řídí objemem obálek, vidím příčinu neschválení asistovaného konce právě v tom. Nastolí téma, u kterého se "solí" a pak se počká až se dostaví lobbista.

Pokud se kdosi rozhodne ukončit svůj život a je při smyslech, je nesmysl žádat o euthanasii. Stačí zapálit letlampu a zavřít se s ní ve sklípku na brambory. Zhasne stejně tiše a nenápadně jako ona lampa.

Já mám problém se slovem násilné ukončení života, protože jedná li se o dobrovolné rozhodnutí, pak tam to násilí nevidím. Ve vztahu k eutanázii jsem trochu rozpolcený, protože jsem ochoten jí přijmout v okamžiku naprosté neřešitelnosti zdravotního stavu a lidského "živoření". Rozhodně bych jí ale nepovolil u případů psychických poruch, jako tomu bylo nedávno u tuším 20 leté znásilněné dívky, která to prostě nezvládla. Jiný je ovšem případ člověka nevidomého, hluchého a ještě odkázaného na lůžko.

Také jsem s8i říkala, že vhodnější by bylo například "předčasné".

Pokud člověk vlastní své tělo a život, pak může kdykoliv kohokoliv požádat aby jeho tělu ublížil a zbavil ho jeho života. Pokud člověk tyto dvě věci nevlastní, pak o těchto věcech rozhoduje ten, kdo si je přivlastnil.

Navozené zdání, že člověk toto právo, požádat o ukončení jeho života, nemá, vyplývá opět z mylného přesvědčení, že člověk své tělo a svůj život nevlastní.

Euthanasie je velmi ošidná věc! Také nesouhlasím. Je nebezpečné to upravovat legislativou! Žádá-li o euthanasii pacient, je jasné, že je špatně léčen!!! Buď je nedostatečná analgesie nebo selhává antidepresivní léčba!

Pro mne je jediná možná euthanasie. Pokud ji lékař provádí z lásky k pacientovi a vědomě riskuje možnost soudního posuzování. Jenže to v dnešní době pozitivního práva není tak jednoduché! Na euthanasii nesmí mít žádný člověk právo! To je zcestné!

Takže vy nesouhlasíte s euthanasií, ale souhlasíte s vraždou. Tedy pokud je provedena s láskou.

Souhlas. Přesně jak píšete, šelma se už zpátky do klece nevrátí.

Ďábelská lež se ukrývá už v tom pojmenování euthanasie. Sousloví "eu thanatós" znamená "dobrá smrt nebo dokonce "krásná smrt". Pro srovnání: slova "eu angelion" (evangelium) se překládají jako radostné poselství nebo radostná zvěst). Jenomže být usmrcen lékařem neznamená nic z toho. Není to ani dobré ani krásné ani radostné.

A je tu ještě jeden šílený paradox. Vyspělé společnosti se většinou (až na výjimky) už dost dávno zřekly trestu smrti, a to i v případě naprosto zrůdných, nenapravitelných zločinců. A najednou tu máme institut komise, (což je orgán po všech stránkách mnohem nižší, než soudnictví se vší jeho zodpovědností, závaznými procedurami, projednáváním pod kontrolou veřejnosti a médií, atd.), která rozhoduje o životě a smrti bezbranného člověka. Notabene člověka, který možná žil dobře a bezúhonně, odevzdal společnosti svůj díl práce a plnění stavovských povinností a dokonce se třeba ani za celý život ničím trestným neprovinil.

...třeba místo "vyřešení" trpícího jeho usmrcením hledat cesty, aby i v závažných situacích života netrpěl a jeho život skončil přirozeným způsobem bez zásahu dalšího člověka.

Naprosto souhlasím, jen jestli máme ty dostatečné možnosti umožnit odchod ze světa bez bolesti a pak, kdy odpojit od přístrojů...

Řádná antidepresivní léčba a řádná analgesie přinášejí zbytečnost úvah o euthanasii!