V obecné rovině je přirozené pro nás to, k čemu jsme v základu nastaveni a do čeho se nemusíme nutit. Jedním z relevantních faktorů je pud sebezáchovy. To vztahujeme podle sebe i na druhé. Já chci žít, tedy i ty chceš žít ... Otázkou je, jak se člověk, kterému jsou životní funkce udržované přístroji uměle, může bránit násilí, kdy nemůže odejít z těla a musí tady být ... přirozeně by zemřel, ale nemůže. Není mu to umožněno kvůli sobectví jeho blízkých.

Byl bych velmi opatrný v podobných soudech. Jak píšu, každý případ je jiný, jedinečný a postoje okolí se může velmi lišit. Díky za názor.

Děkuji, Jene.

Ahoj. Ožehavé téma. Já osobně si myslím, že v mnoha případech, kdy je situace stejná, jako ta s tím Francouzem, co se o ní teď všude přetřásá, nejde u jeho příbuzných ani tak o naději, že se jejich blízký třeba jednou probere, tedy o něj (samozřejmě, že ne, důvody jsi přesně rozepsal, proč k tomu nemůže dojít), protože i oni realisticky vědí, že k tomu nedojde. Spíše tam ale podle mého osobního názoru hraje roli jejich vlastní svědomí. Oni prostě nechtějí být těmi, kdo umožní jeho konečnou smrt. Sice se musí strašně trápit tím, v jakém stavu jejich blízký přežívá, ale zatím si myslí, že kdyby se konečně rozhodli k smrti, jejich svědomí by to neslo ještě hůř. Jak píšu, zapeklité téma...

Nepochybně jsi napsal jeden možný důvod celého případu. Svědomí je někdy pěkná potvora. Nicméně - člověk by měl mít natolik pevný základ, že vyřeší i podobnou situaci. Je to silně individuální. Díky za návštěvu.

Musím souhlasit s hodnocením pana Fylipczika níže, neboť jak je Vaší tradicí, tak jste opět zveřejnil obsahově hodnotný a literárně překrásný výtvor, který čtenáři jistě ocení.

Ale nelze zapomínat ani na gramatickou správnost, která díky neustálému vkládání Vašeho oblíbeného písmenka "S" poněkud kazí celkový dojem.

Nelze si nepovšimnout jistého vztahu k písmenku "S", které je patrně Vaším oblíbeným, že jej vkládáte do slovních základů zcela v rozporu s pravidly českého pravopisu a vytváříte až nesmyslné novotvary (viz. v nedávných diskusích jste psal, že se těšíte do "pense", slůvko "isolace" a pod.) A dnes opět nejen jazykoznalce musí do očí přímo praštit Vámi u konce uvedené slůvko, či slovní spojení "fysický stav".

Skutečně nevím jak si to vysvětlit? Napadlo mě zda v tom není nějaký vliv z mládí, který si zpravidla neseme po celý život. Z literatury a historie vím, že tehdy v létech Vašeho dospívání a roků studia bylo ono písmeno více užíváno. I proto, že pro studenty těch let bylo podmínkou členství v tehdejší svazácké organizaci SSM, nástupci ČSM. A pokud Vás již v té době psaní bavilo, a předpokládám že ano, tak jste v zájmu studijních výsledků a hodnocení patrně aktivně využil svých schopností a v souladu s požadavky doby jako příkladný člen tehdejšího SSM jistě psal referáty a články oslavující světovou socialistickou soustavu vedenou soudruhy ze SSSR a podobných témat. A jak se můžeme přečtením konce předchozí věty přesvědčit, skutečně se to v textu frekventovaným písmenkem "S" jenom hemží.

A tak není vyloučeno, že nějaké podvědomé zážitky z mládí, které člověka celý život ovlivňují mohou u Vás tomuto písmenku "S" dodávat ve Vašem případě nějaký bližší, až jaksi nostalgicky milostný vztah, jehož se člověk těžko zbavuje, neboť se i říká "co se v mládí naučíš, ve stáří..." , a zde se nechá i upravit do formy "..., ve stáří se nezbavíš".

Dovolte mi jednu osobní otázku - jste normální?

To je, Tomáši, velice závažné téma a jsem ráda, že jsi ho okomentoval jak lékařsky, tak především po lidské stránce. Popravdě, chápu všechna pro i proti a zatím stále nejsem schopna se na žádnou stranu přiklonit, balancuji uprostřed a zajímají mě názory i argumenty ostatních.

Měl jsem několikrát za život možnost mluvit s příbuznými a vím, že je to problém, který nelze vtěsnat do nějakého universálního pravidla. Postoje blízkých chápu, sám nevím, jak bych reagoval - jsem rád, že jsem to doposud nemusel řešit a modlím se, abych ani v budoucnu nemusel. Díky za přečtení.

Lidi si boihužel neuvědomujou, že až se octnou před Božím soudem, že právě ty roky, co odešli dřív, jim tam budou chybět. Ale to je pro mnohé velmi těžké pochopit, dokud by to sami nezažili.

Jde o velmi zajímavý příspěvek, paní Dresslerová. Nechtěl jsem z principu do článku zavádět náboženské postoje, které mohou modifikovat vyznění mého postoje z profesního hlediska. Tohle si musí každý zodpovědět sám a jsem daleko od toho, abych soudil.

Moc pěkně jste to napsal.

děkuji, kolego.