Jo, pan Horníček, toť synonymum moudrého humoru

Miroslava Horníčka mám ráda i jako spisovatele, snad nejraději mám jeho prvotinu Dobře utajené housle. Je to jedna z knih, po které večer sáhnu, když mám za sebou hnusný den. Stačí pár řádek a chmury se rozplynou.

Tu knížku miluju i z jiného důvodu; část života mě trápil mindrák z malé a drobné postavy (161 cm), ale když jsem si poprvé přečetla povídku Chvála rozměrů, nadýchla jsem se, vypnula prsa a mindrák byl fuč.

A pomohlo k tomu pár Horníčkových vět:

"Mám rád ženy drobných postav. Malé. Útlé. Proto jsem si jednu z nich vzal. Neříkám, že pouze proto, ale jeden z důvodů to byl. Mám prostě rád malé ženy. /.../

Především - malá žena dodá domovu útulnosti. Kráčí-li z pokoje do pokoje, mohu mít pocit, že bytem se pohybuje cukřenka."

A ještě mám moc ráda jednu epizodu z Horníčkovy knihy Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních, v níž MH vzpomíná na společné pobyty v lázních s Mistrem Eduardem Kohoutem. Jednoho dne, kdy uprostřed jejich společného pokoje dosáhla hromada odloženého šatstva gigantických rozměrů, Horníček nesměle Mistrovi nanesl, jestli by přece jen neměli trochu uklidit. A Mistr Kohout pronesl památnou větu, kterou si čas od času připomínám: "Život, Mirku, je příliš krátký na to, abychom ho prouklízeli."

„Trapas se má zveřejnit. Člověk ho musí prodat!“

ano Árný. Přišel jste, vzpomínku na pana Horníčka jste počastoval trapně trapasem...zveřejnil jste to, prodal jste se dobře, trapno se povedlo, tak snad hotovo.

Díky za připomenutí. M. Horníček také pohotově odpovídal na dotazy diváků. Např. na otázku "Jaký je rozdíl mezi vránou?" odpověděl "Má obě nohy stejné, zvláště pak pravou."

Při Hovorech H podotkl hostovaný J. Pivec: "Já jsem skromnej..." A pan Horníček ihned odvětil: "Protože jste dobrej."

Je zajímavé, že J. Werich byl obdarován - pak i výběrem spolupracovníků. Tedy úctyhodný M.Horníček - Na pódiu i s J.Suchým. (Ten byl z Wericha tak vystresován - "Co budeme? Odpověd Něco)". M. Horníček, byl zřejmě pohotovostí nadán již od mlada. Osmělil se a vyzval krásku k tanci = "S dítětem netančím" ! Reakce = "Promiňte, nevěděl jsem, že jste v jiném stavu" ! Šlo o Věru Ferbasovou a příhoda je z Plzně. Tam byla zvolena jako kráska Miss a vozena v kočáře, následně ples. (Pro zajímavost - V.Ferbasová 1913, Miroslav byl o 5 let mladší) ...

Škoda že se s Werichem trochu ke konci nepohodli......

Tomáši, děkuji! Za své Bohy považuji Voskovce a Wericha, k nim jsem později přidal Horníčka. Myslím, že jeho doprovod k mluvě pomocí rukou je opravdu mistrovským dílem. Ti tří nedávali češtině na frak, kvůli nim je to můj SVĚTOVÝ JAZYK číslo jedna

Děkuji za vzpomínku.Jen je smutné,že jeho život měl takový konec.Právě poslední návštěva Horníčka "inspirovala" Vlastimila Brodského k sebevraždě,takový konec života "zažít" nechtěl...

Za vzpomínku, neb je na koho i proč. Do ,,výčtu" bych např. uvedl i ,,kinoautomat", či jeho spolupráci se skupinou SkIffle Kontra ve Viole(Máchův máj), ale jistě i kde co dalšího.

P.S.: S uvedenou skupinou pak i skvělé ,,Písně žáků darebků"