Pan Horníček byl neuvěřitelně pohotový a vtipný. Vtipný a přitom s noblesou.

Kéž by si s z něho politici vzali mustr!

Díky za blog , Tomáši, ano, pan Horníček byl úžasný. Občas se v životě řídím jeho slovy: ...mluvit, mluvit, mluvit. Nápad se dostaví během řeči...“

Tomáši, upřímně Ti děkuji za poctu člověku, kterého jsem si nesmírně vážila. Zrovna nedávno jsem si tady v jedné diskuzi povzdechla, jak moc mi jeho humor schází. Humor chytrý, kultivovaný, pohotový a slušný. Nikdy nepotřeboval berličku ze sprostých slov, úšklebků a přehnaných gest, kterými by dával publiku najevo, že teď se odehrává ta velká sranda, teď je záhodno se hodně smát. Byl to mistr slova a já blahořečím technice, že si pana Horníčka můžu často připomínat alespoň ze záznamu.

Hovory H miluji, děkuji za krásné připomenutí

Zde jsou slova zbytečná (resp. dávno vyřčená), musím si to zase někdy všechno pustit

Děkuji všem diskutujícím za milá slova,připomínky i za trpělivost s jedním šaškem.

„Trapas se má zveřejnit. Člověk ho musí prodat!“ — Miroslav Horníček

Zdroj: https://citaty.net/autori/miroslav-hornicek/clovek/

Radka Kielbergerová 63704

ano Árný. Přišel jste, vzpomínku na pana Horníčka jste počastoval trapně trapasem...zveřejnil jste to, prodal jste se dobře, trapno se povedlo, tak snad hotovo.

nijn i mistr tesař:))

...když mám být trochu nehezky upřímná, nechat mi pro připomínku vybrat mezi tím stolkem, u kterého seděl Miroslav Horníček, a stolem, u něhož sedával taky pro obrazovku Vladimír Menšík, jako že je to pro mne osobnost špatně a nespravedlivě vnímaná často jen jako komik - vybrala bych si pana Horníčka. Po tomhle typu humoru, který byl humorem lidským a ne intelektuálním programově, přesto prostě chytrým, brilantním a jiskřivým, se mi hrozně stýská. Můj kamarád dokonce srovnával pana Voskovce a jeho...zkrátka... ta dvojka byla tak vyrovnaná a perfektní, že to je k ustýskání po obou.

Ano, byl jsem chlapcem kromě nedělí, kdy mne matka oblékala za hocha... jeho jazyk je báječný, jeho Dobře utajené housle jsou pokladem českého psaní, jakého v své době moc nebylo.

Dělal naprosto překrásné surrealistické koláže.... za pár dnů tady výstava...jupí... Když jsem je kdysi viděla, jednomu dojde, jak všestranný byl. Jak tihle lidi s nadhledem a rozhledem a dobrou duší smiřovat, s darem střílet si sám ze sebe... druhé chápat, nesnižovat, nevyvyšovat se, jak se nenajdou fakt na každém rohu.

Ano, u pana Hornicka to byl takovy moudry humor. Zrejme se ho naucil od Jana Wericha.

U Vladimira Mensika o byl humor lidovy.

Z jejich dialogu (Horniček vers.Werich) žiji dodnes a asi do smrti,,oba byli velká inspirace v nelehkých dobách