Bohužel je to tak. Ode mne karma.

"Ztracená generace"? Předesílám (už pokolikáté), že jsem si s komáry nikdy nezavdal, ani předtím ani potom a ani nyní.

Je zvláštní, že ve "ztracených létech" jsem v té bídě (údajně morální i celkové) dokázal postavit dům, mít tři děti (ano "husákovy", za které se kvůli tomu názvu nestydím ) a stačily i vystudovat. Dokonce, představte si, jsem okolo domu stihl zasadit i stromy.

Mohl bych prosím dostat vysvětlení. kdo je to vlastně ta "ztracená generace" ? Jsou to ti, kteří tehdy "vzali roha" a nyní nás zpoza něj zavalují svými moudry, a nebo ti kteří po listopadu ( a po bleskovém převlečení kabátu) "chytili ten správný vítr" a během dalších třiceti let z valné části stačili díky "privatizaci" zabezpečit své rodiny,příbuzné i kamarády na hezkou řádku let dopředu?

Ano, kdo chtěl, ten se "ztratil", ale kolik jich bylo, většina národa? Takže podle vás asi emigrovali jen ti moudří a elita národa. A ty co zde zůstali by jste onálepkoval jak? To bych tedy opravdu rád věděl.

Hezky napsáno. Karma.

Děkuji, Tomáši. Skvěle napsáno, vystiženo. To jsem asi měla na mysli tím Stockholmským syndromem. To, že lidé této generace, kteří byli zvyklí žít pod určinou nadvládou a tichým terorem, kdy se museli neustále ohlížet za záda, vlastně už jinak žít nedokážou. Každopádně je to hrozně smutný. Já jsem se například až těsně před revolucí dověděla o naších pilotech bojujících v Anglii. Rodiče mě tím chránii. A mohla bych pokračovat...

Žít v čemkoli, to neznamená být s tím smířenA vězte, že jako potomek jednoho z oněch osmaosmdesáti, kteří byli v ,,bitvě od začátku až do konce", ač ne všichni ten konec dožili, o tom ,,něco" vím. Navíc i jako bratr emigrantra od listopadu 68

Ke ztracené generaci bych nejraději napsal blog, snad někdy později, až trošičku opadne vlna zájmu o výročí srpna 68. To se totiž týká dlouhého období, které nastalo poté. Osudy některých lidí byly tak strašlivé, že je snad ani zapsat nelze. když tak snad jen anonymně, bez uvedení skutečných jmen. Jiné příběhy mají v sobě hodně síly a optimizmu. Zapsat by se měly.

Mnohé znám ze života generace mých rodičů, jejich přátel, kolegů, atd. A mnohé jsem také měl možnost na osudech učitelů na střední škole, na níž jsem začínal krátce po invazi, na podzim v roce 1968.

Jakákoli generace jde označit i za ztracenou. Že mnohdy je označena za až proklínanou, to je věc druhá. To, že jí takto označují i ti, kteří v ní žili, či se do ní narodili, ba v té době přesto mohli i vystudovat, ba i žít(!), občas zavání až trivialitou, účelovostí, ba až pokrytectvím

Skvěle napsáno, pane doktore, vystihl jste to přesně.

Moje řeč.

Ten obrovský exodus schopných lidí byl snad tou největší ranou. Kam jsme se dnes s jejich vlivem a autoritou mohli dostat. Dnes nám moc chybí. Jistě, od Listopadu uplynulo téměř třicet let, ale skutečné elity potřebují mnoho času, aby vyrostly a projevily se.

Vliv a autorita? Koho, čeho, čí?

Karma, pane Vodvářko. V souvislosti se stoupající aktivitou ruských trollů zde na blogu mne napadla jedna zajímavá funkcionalita - totiž možnost zakázat zobrazování příspěvků a následně celých vláken u přispěvatelů, jejichž názory autora vůbec nezajímají. Myslím, že po technické stránce by to nebyl vůbec žádný problém.

To už tu ale bylo. Objevujete Ameriku.

trapnosti, tvé jméno je Hermánek

Ano. Na to mám autorské osvědčení.

Perfektní

Díky za přečtení, pane Vracovský. a pěkný den přeji.

Děkuji všem, že nereagují na pana Hermánka.

I já děkuji. Mám méně práce.