Souhrnně z vašeho článku vyplývá, že dle vašeho názoru je lékař bůh. Ale není. Je pouze nejlépe informovanou osobou a proto by se mělo (ale také nemuselo) na jeho názor dát. Ale pozor: Pouze na jeho názor ohledně léčení.

Jenomže, lékaři si dost často myslí, že jsou na svém pracovišti skuteční bohové a ten plebs, co otravně bzučí kolem, má jenom jediné právo: Poníženě mlčet a přeuctivě a se zadýchaným spěchem konat, co je jim naznačeno (poručeno ani ne, poroučení si ponechává božský na onačejší příležitosti. Na ten běžný plebs stačí naznačit).

Je zajímavé, že to tak není všude. Když byla onehdá moje manželka v brněnské Úrazové nemocnici, tak tam byli všichni, odspoda nahoru, sestry i doktoři, vyloženě hodní. Ne přátelští - to by příliš nízko hodnotilo jejich chování. Prostě hodní a milí.

Udělal jsem kdysi zajímavou zkušenost. Měl jsem kdysi práci, která mě mě postupně přivedla do všech oddělení brněnské fakultní nemocnice. Tehdy stačilo, při prvním příchodu na nějaké oddělení, se na něco zeptat nejbližší sestry a hned jsem věděl, jaké bude jednání s primářem. Když byl primář namyšlený, byl namyšlený achladný i ostatní personál oddělení. Byl-li primář přátelský a chápavý, byl takový i ostatní personál, takový byl duch celého oddělení.

A myslím, že brněnská fakultní nemocnice (vč. Dětské nemocnice) je natolik velkým gigantem, že zkušenost z ní mohu zevšeobecnit. Když je primář namyšlený hlupák (byť vzdělaný hlupák), lidského jednání se na jeho oddělení nedočkáte. Máte-li ale štěstí a primář je přívětivé povahy, se sestrou si i pokecáte.

Pane Vébře, četl jste nepozorně, o čemž svědčí Vaše dva první odstavce.

K těm dalším třem vyslovuji souhlas, mám podobnou zkušenost, že celé oddělení tak nějak hraje podle not vedoucího oddělení. Což jsem zmiňoval i v mém popisu hierarchie.

Pěkný den.

Exaktně vyjádřeno.

děkuji a přeji klidné a spokojené velikonoční svátky.

Synek strávil po narození jako kilový několik týdnů. Samozřejmě jsme tam za ním denně chodili jak to šlo. Dodnes mám v sobě zafixovanou hlubokou úctu a obdiv k sestrám a lékařům, kteří tam pracují a nikdy bych si nedovolil jakkoliv zpochybnit a neposlechnout jakýkoliv jejich příkaz.

Mně se nedávno stalo, že jsem na recepci ubytoval hosty, mladý pár, který měl v porodnici v Podolí předčasně narozené dítě. Vyprávěli, že při narození mělo to dítě 550g, což je pro mě dost nepředstavitelná míra.

A mně se v tom samém týdnu narodil "kluk jako buk", tedy vnuk, aby se to rýmovalo. Měl 3.500 g. Málem jsem se za to styděl.

Nedokáži si představit, jaké úsilí musí tým lékařů a sester vyvinout, aby to půlkilové mrně mrně vypiplali a současně si myslím, že takové ty pomyslné závody, kdo zachrání nejmenší plod, jsou škodlivé.

Tomáši článek o kterém je řeč jsem nečetl, tak se nemohu vyjádřit, i když při nadání kolegyně Šichtařové vše vidět černě a špatně si to malinko dovedu představit přidám ale jinou zkušenost...někteří lékaři prostě nemluví a tuplají...aniž bych snižoval profesionální kvalitu...při poslední hospitalizaci jsem musel informace z lékařů doslova páčit, přitom mně nemuseli sdělovat nic extra dramatickýho

Jaromíre, blog paní Šichtařové je na dolním řádku každé stránky idnes. Mám na její pojetí blogu podobný názor jako Ty, ale téma je mi blízké, tak jsem článek přečetl a měl jsem potřebu to nějak korigovat.

Jinak - samozřejmě, že lékař je jen člověk. Měl bys být důslednější a vyžadovat informaci, co Ti je a co s Tebou zamýšlejí. Na to máš plné právo.

Naprosto jasné.

Na Velikonoce se prostě zázraky dějí