Mnoho šťastných náhod na jednoho študáka p.Vodvářko.

Nechce se tomu ani věřit, že jste se tou komunistickou houštinou prodral ke světlým zítřkům a ani jste si při tom "neodral uši"?

Takže Vy si vlastně nemáte na komáry ani proč stěžovat .

Můj milý mínusovači Ivane Marku. Chápu, že jste udiven. Ale pokud byste pečlivě četl můj článek, tak byste možná leccos pochopil.

P.S. napovím - poslední odstavec.

Díky za skvěle napsaný blog. Ode mne máte karmu, ale silně pochybuji, že to pan Petřík pochopí. I kdyby to nějakou náhodou pochopil (ale to by ho musel osvítit duch svatý), tak stejně se nezmění, neboť v jeho schopnostech je pouze ostatní urážet a shazovat, nic víc.

Oto, jsem optimista. Pan Jaromír Petřík se zhruba 4 roky tu a tam ptá, jak je to možné. Chtěl jsem mu

a/ udělat radost

b/ rozptýlitpochybnosti

c/ ukončit jeho sérii dotazů na můj CV

Díky Vašemu blogu mi vytanula jedna vzpomínka: V prvním ročníku na střední škole (maturovala jsem 87 - všude jen oficiální "kultura") - jsme s učitelem narazili na Rembrandtův obraz "Batšeba" a on se nás ptal, kdo byla Batšeba? Nikdo nevěděl. A učitel na to: "Cože!? Studenti střední školy nevědí, kdo byla Batšeba?! Znalost Bible přece patří k základům naší kultury!" Nic víc nemusel říkat, a přece to některé z nás nakoplo k tomu, že jsme si Bibli obstarali a začali v ní číst... Dobré dny Vám přeju

Prima kantor. Betsabé /Batšebu/ je třeba znát. Díky za návštěvu.

Přiznávám, že jsem čekala nějaké mejdanové historky... A zatím cosi podobného, co jsem slyšela od rodičů.

Kláro, mejdany byly také, ale jsou - aspoň dle mého - nepublikovatelné.

Tome, můj muž byl také, co by mladý nadějný student, trnem v oku, některým obyvatelům malé vesnice, ve které žil. Když se dostal na gymnázium ( antikomunistická rodina, dědeček zakladatel akce Světlana v roce 48, poté komunistický vězeň, následovaly Jáchymovské uranové doly..) přišel do školy dopis, že nezdraví své spoluobčany, tudíž je nevychovaný a není vhodné, aby studoval tak prestižní školu :)) A navíc, ten děda!

Manžel se učil dobře, odmaturoval s jedničkami a dostal se na VŠ bez přijímaček!! No, hanba! Naštěstí v době, kdy nastupoval v Brně Na VUT, přišel listopad 89, takže vejšku dostudoval. Dnes lituje. Že vystudoval VUT Prý by ho ve finále víc bavila ekonomie...no jo, co už...chudák

Tome, doufám, že jsi vystudoval to, co Tě po zbytek života naplňuje..

Mirko, ten život dokáže být barvitý. Jinak samozřejmě dělám to, co jsem dělat chtěl, neměnil bych. Díky za příspěvek a návštěvu.

Přátelům nevysvětluj, ti to nepotřebují, nepřátelé nechtějí pochopit.

I tak Vám karma.

díky, chtěl jsem trochu odlehčit blog.

Já střední školu dostudoval v 87. Pak jsem i do práce jezdil s pasem v kapse, protože nás bylo 5, kteří jsme chtěli za kopečky. Nakonec se to podařilo jen jednomu z nás a ten kamarád tam je dodnes. Následovala vojna a tam jsem si prožil sametovku trochu jinak, než ostatní v civilu. Následně jsem si doslova užíval, jak byli lampasáci připodělaní, co s nimi bude. Bohužel se nestalo vůbec nic. Ve službě zůstal i soudruh politruk, který nám zapáleně a vehementně tlačil do hlavy ty jejich nesmysly na politických školeních mužstva. Dnes studuje medicínu dcera a říkám si, že ta sametovka alespoň k něčemu vedla. Žádné kádrování a žádné doporučení uličního výboru, který u nás chodil i slepice a králíky po domech sčítat, aby měli soudruzi přehled.

Jo, pamatuji, jak se soudruzi plížili okolo zdí v tom listopadu 89. Nejspíše měli pocit, že skončí u ní. On totiž jejich třídní boj o tom mluvil.

A politruci, to byla opravdová sebranka, na škole jsme měli jednoho, to byla neskutečná sv...

Ahoj Tomáši, díky za tento pohled do minulosti. V říjnu 1989 jsem byl na školním výletě maturitního ročníku v Praze a díky některým spolužákům mám zážitek ze setkání s disidenty na Kampě. V tu chvíli by mě nenapadlo, že o měsíc později se budou psát novodobé dějiny :-)

Karma

No buď rád, žes tu dobu nezažil. Ono se to dnes lehce vypráví, ale úplná sranda to zase nebyla. Díky

Karma, pane doktore, ale myslím, že to máte marné. Petřík vám to stejně neuzná

Paní Jandová, jak plyne i z mého blogu, jsem věčný optimista. On i Šavel prodělal metamorfózu a jak to dopadlo...díky za návštěvu.