Pane Tomáši, dnes, na rozdíl od minule, naprosto bez polemiky, moc si cením Vašeho článku, mimo jiné Vaší zmínce o dánských spravedlivých

Dane, polemika, je-li slušná a vede-li k cíli, je prospěšná. Děkuji Vám za přízeň

Ten neustále omílaný výrok o kalašnikovu je dost "podpásovka". Já bych použil, když už, a asi tak to Zeman myslel - premiér může být odvolán demokratickými způsoby ad1, ad2 ... Bohužel jsou i oblasti a kultury, které použily používají přímého násilí. a to i mnou obdivované Spojené státy k fyzické likvidaci prezidentů. A to mnohokrát.

Ale v něčem se s Vámi shodnu - poražme Zemana ve volbách, jsem pro - jeho okolí, věk, zdraví i určité zkamenění v názorech, vize nula, také se mi nelíbí.

Děkuju moc, Tomáši

děkuji Šárko.

Děkuji, Tomáši. Velmi mi to připomnělo přednášku profesora Zimbarda o Hrdinství https://www.youtube.com/watch?v=BzRR3Mo4noU. Každopádně velké díky za podobnou osvětu. P.S. můj hlas máte taktéž

Děkuji a vážím si toho, Dášo.

Pane doktore, jsem dávno rozhodnutá, že Vás budu volit za blogera roku.....,

I když vím, že nevyhrajete, protože na to jste moc slušný

ano, ode mě už tam hlas má.

Tomáši... karma... smekám před každým, kdo překonal sebe sama, kdo tu odvahu měl a věděl, že riskuje život nejen svůj... svinská doba, která před lidi staví nutnost takových rozhodnutí...

Radko, moc Vám děkuji.

Pokud byste si odpustil zhruba předposlední dva odstavce, byl by to krásný článek a řekl bych - bravo!

Jsme tu teď čtyři diskutující... pokud by se odsud ,,vypustil,, ten někdo z nás, co si neodpustil klást podmínky přijetí článku, který hlavně upozorňuje na lidství, co nemělo ani tu podmínku- pomůžu ti, když se mi nic nestane ...a to je jeho podstata, řekla bych bravo... bravo diskutující... ti dva před Vámi...( mě samozřejmě ať posoudí jiní).

Smekám. Máte mou úctu.

děkuji moc Josefe

http://www.rozhlas.cz/radiowave/spolecnost/_zprava/izraelci-ocenili-zapomenuteho-hrdinu--1198656

Pán z Loun, kamaráda dědeček. O tom co dokázal jsem se dozvěděl až 2 roky po jeho smrti. Tehdy jsem pochopil, že skutečný hrdina svoji statečnost na odiv nedává, neposkytuje o ní rozhovory, nehlásí se o metály a pocty. Prostě jde a udělá to, protože mu tak velí jeho mravní princip.

To je možná až zbytečně přísný přístup. Pokud někdo za své hrdinství získá veřejný obdiv společnosti, metály či frčky, ať to klidně na odiv dává. Je hrdinou stejně jako ten, který spokojeně žije v zapomnění. Možná je méně skromným hrdinou, ale ne méně skutečným.