Děkuji Vám Josefe za přízeň

Napsal jste to krásně. Bylo mi dvacet, když vyšla deska tria HHH (Hapka, Hegerová, Horáček) - Potměšilý host. Tehdy jsem dostal možnost hanu Hegerovou "objevit" v celé její kráse a později jsem se začal zajímat i o její dřívější tvorbu.

Děkuji za blog a přeji hezký den pane doktore.

Mám doma vše, co vydala a občas si to večer u krbu pouštím. I její starší věci jsou více než k poslouchání.

Díky za návštěvu

Jednou jsem ji při zcela náhodném setkání na poště pustil před sebe, což byla v podstatě jen symbolika, protože stát ve frontě pět minut nebo pět a půl, to už takový rozdíl není a já jsem skutečně měl jen jeden dopis na odeslání a příslušnou částku připravenou naprosto přesně, takže jsem paní Hegerové ušetřil jen půl minuty, protože bych byl odbaven právě za tu půlminutu. A během toho stání přede mnou a čekání na odbavení těch, kteří přišli dříve než my, jsem jí řekl, že jí děkuji za to, že celý život zpívala mimo jiné i pro mne, protože jsem byl jedním z jejích posluchačů. Byly nás desítky a stovky tisíc, ale to nic nemění na věci, že jsem byl mezi nimi i já, takže zpívala i pro mne. A za to jsem jí poděkoval a též jsem jí ušetřil půl minuty jejího času. A ona mi řekla, že ta symbolika, že jsem hovořil o sobě, jako že zpívala mimo jiné i pro mne, se jí líbí. Že v tom je něco osobního, takové neobvyklé "napůl to a napůl ono". Že je zvyklá na "byla jste skvělá", tedy výhradně hodnocení zvenčí, nebo "moc jste se mi líbila", tedy výhradně osobní přístup, avšak "mimo jiné i pro mne" je prý krásný kompromis mezi oběma těmito alternativami, na který prý zvyklá není, ale o to více se jí líbí. A ještě více se jí líbí to osobní poděkování, protože chvály slyšela už hodně, rovněž tak nějakého oficiálního poděkování jménem organizátorů koncertu po poslední písničce večera, ale ryze osobní poděkování je něco neobvyklého.

Nevím, do jaké míry jí to potěšilo a do jaké míry to byla z její stránky jen zdvořilost. Možná je na chválu od veřejnosti zvyklá natolik, že jí je až přesycená a že by raději dala přednost tomu, kdybych mlčel a dal jí pokoj. Takže to možná opravdu řekla jen ze zdvořilosti. To vědět nemohu, to bych musel vidět do jejích myšlenek. Ale ať už od srdce, nebo jen ze zdvořilosti, prostě to řekla přesně takhle.

Tak to Vám trochu závidím /i když jinak tuhle vlastnost nemám/. Setkání s Osobností vždy člověka tak trochu nadnese...