Na tom pokusu je nejvíce šokující fakt, že všichni zúčastnění v ě d ě l i , že je to pokus (v podstatě tedy jen h r a na dozorce a vězně), a někteří přesto podlehli pocitu moci. Jinak dobrá úvaha, i když s námitkou, že zlo v nás může přetrvávat od počátku naší existence, takže ani tak nejde o to nenechat ho do nás vstoupit, jako spíš o to, naučit se držet ho na uzdě.

Ten pokus byl na hraně etiky, ale je dobře, že se uskutečnil. Jinak samozřejmě máme každý své démony, které musíme držet na uzdě. Ale proč je přikrmovat zvnějšku?

Dobrá úvaha o věčném tématu, jehož jednou z odvrácených stran je skutečnost, že toho zla nějak moc neubývá. Spíš mám dojem, že Bůh straní zločincům a slušné lidi nechává na holičkách.

Jde o to, co od tzv. Boha čekáme, když vidíme jak funguje život - primitivnější formy živočichů (mravenčí války, hmyz, savci) jsou kruté, používají podvodů - mimikry, zajímá je jen žrádlo a množení, nebudeme se tolik divit, že jsou lidé stejní - moc, lži, podvody, krutost, války. To, čemu říkáme zlo, je většinou jen snaha mít se líp, mít víc jídla, moci a sexu. A jsme stvořeni k obrazu Božímu, takže tak to asi Bůh chtěl, když to jde napříč evolucí bio velkého Stvořitele. Kdyby byl Bůh Láska - proč by v živočišné říši bylo tolik krutosti?

Jo, tohle věčné téma a přemýšlení nad ním dost bolí. Genetika, výchova, prostředí, ideologie, náboženství, nic z toho nedává jasnou odpověď. Nicméně děkuji za připomenutí této otázky