Cesta (povídka na neděli)
"Začátek Vaší cesty je v 6 hodin ráno na obvyklém místě, které znáte a které jste sám kdysi označil za Vaše oblíbené. Sebou si vezměte jen malé zavazadlo, nejlépe batoh, kam si dejte věci, které považujete za potřebné na této cestě a bez kterých byste se neobešel. O své misi nikomu nic neříkejte. Návrat nelze přesně stanovit."
Seděl za svým pracovním stolem a přemýšlel, co si sebou vzít. Nevěděl, jak dlouho půjde a co jej na cestě může čekat. Pak se rozhodl a vytáhl ze zásuvky fotku své ženy a svých dětí. Ne, že by si nebyl schopen vybavit, ale byl zvyklý je občas rozložit na stole a vytvořit z nich malý oltářík. Poté vytáhl z lékárničky aspirin. Občas míval příšerné bolesti hlavy a představa, že si nebude moci vzít léky při atace migrény, jej děsila jako máloco. Poté s váháním vytáhl z baru láhev oblíbené single malt whisky a krabičku doutníků Cohiba. Víc asi nepotřebuji, konstatoval spokojeně.
Ráno byl na místě včas, býval dochvilný a jak s uspokojením konstatoval, byl tam sám. Stezka pomalu stoupala, nijak prudce, udusaná šotolina umožnila celkem rychlý krok. Kdyby mu to nebylo hloupé, klidně by začal zpívat. Stromy tvořily jakýsi tunel, větve ve výšce se z obou stran navzájem propojily a tak prudké ranní slunce vůbec nevadilo.
Po zhruba dvou hodinách se ráz krajiny začal měnit. Stezka nebyla zdaleka tak příjemná k chůzi. Musel dost často překračovat větve, spadané ze stromů, místo šotoliny měl pod nohama velké kusy kamenů, které bylo třeba občas nutné přelézt se značnou námahou, jiné musel obejít a tím se rytmus jeho kroků zpomaloval. Batoh na zádech, který ze začátku nevnímal, jej začal stahovat dozadu, řemeny se zařezávaly do ramen a působily nepříjemnou bolest.
Napadlo jej, že pokud by odhodil část zátěže, šlo by se mu nejspíše lépe. Sňal batoh ze zad a jako první jej napadla láhev whisky. Měl ji rád, její ostrá a řízná chuť mu připomínala některé jeho životní události, zvykl si na ni a věděl, že jejím odhozením cosi ztratí. Na druhé straně už nešlo s touto zátěží postupovat vpřed.
Po ulehčení závaží se jeho krok zrychlil, cesta i přes své překážky se mu zdála být zase o cosi snazší. Přesto neušel ani hodinu, když se batoh ozval znovu. Tíha se přes počáteční ignorování zvětšovala do nesnesitelnosti. Zastavil, sňal batoh a vytáhl zbylé věci. Nebyl sice závislý, ale miloval ty chvíle klidu s dobrým doutníkem, kdy jen seděl doma v ušáku, poslouchal svého oblíbeného Rachmaninova nebo jazz a pomalu vypouštěl kolečka ke stropu. Nakonec s těžkým srdcem krabici položil na placák a bez ohlédnutí pokračoval.
Stezka mezitím dostala zcela jiný ráz. Stromy s vlídným stínem dávno zmizely, okolo byly jen zakrslé keře, slunce nemilosrdně tlouklo do jeho hlavy svými horkými rytmy. Cesta jakoby se občas ztrácela, nebylo možné přesně určit její okraje a on musel velmi uvážlivě přemýšlet, kam položí nohu v dalším kroku. Ten ztěžkl, chůze už nebyla zdaleka tak rytmická, spíše se potácel vpřed. Pak mu došlo, že batoh musí opět odlehčit, že jinak dále prostě není možné jít. Vytáhl svůj oltářík a krabičku s lékem. Hlava jej začínala bolet a to, že by se zbavil aspirinu, mu připadalo šílené. Na druhé straně ten full hand fotek jeho nejdražších.....
Aspirin letěl do kleče a on - už hodně ztěžka - stoupal výše, už jen pustým prostorem, kde nebyla ani zakrslá tráva, nic živého, jen hromady kamení a tvrdá hlína, z níž už nemohlo nic vzejít. Nikde nebyl žádný úkryt, kde by se mohl aspoň na okamžik skrýt před zuřivým žárem. I přesto, že si našel nějaký klacek, který používal jako hůl, tak se šoural vpřed a přestal vnímat čas a realitu, v níž se vlastním rozhodnutím nacházel. Když znovu ucítil řemeny batohu, uvědomil si, že už je tam jen jediná věc. To, na čem mu záleží mnohem více, než na vlastním životě. Mohl by svůj oltářík vyhodit a ujít zase nějakou vzdálenost a třeba konečně dorazit k cíli. Cítil však, že to prostě nemůže udělat, že tahle směna je už za čárou.
Klesl na kolena a nějakou chvíli setrval se skloněnou hlavou. Pak se pomalu narovnal. Před sebou spatřil cíl. Malý přístřešek, taková bouda na úplném vrcholku hory, na kterou od rána stoupal. I přes závaží, které nesl, se pomalu sunul těch posledních pár stovek metrů. Cítil krystalickou bolest, která mu rvala hlavu, měl stále pocit, že mu nějaký obrovský orel klove do obou očí. Jen smutně pomyslel na krabičku aspirinu v křoví daleko pod vrcholem.
Po době, která měla dle něj nepříliš daleko do nekonečna, došel ke stavení. V ústrety mu vyšla postava, z níž sálal klid a dobro.
"Je dobře, že jsi tady", uslyšel vlídný tón hlasu. "Pojď dál a odpočiň si. Máš za sebou celou tvou cestu. Už nemusíš nikam spěchat."
Sedl si na malou lavičku a sotva popadal dech. Měl však neurčitý pocit štěstí, že je to všechno za ním, že už nikam nemusí stoupat, že jeho cesta končí.
"Máš dost času, aby ses rozmyslel, co bude dále", řekla náhle postava." Můžeš vstoupit dovnitř a zažít něco, co sis neuměl představit ani v těch nejodvážnějších snech. Tam už není nic, co lidé považují za důležité, není tam bolest ani strach. Budeš mít najednou pro sebe celý prostor a čas. Pokud bych mohl použít lidské přirovnání, pomalu se budeš rozpouštět v moři.
"A pokud zůstanu tady?" vyhrkl bez většího přemýšlení.
"Pak se toho moc pro tebe nezmění. Sledoval jsem tě celou pouť a vím, čeho ses zbavoval a co pro tebe zůstalo tím podstatným. To všechno ti zůstane, půjdeš dolů, najdeš všechno tam, kdes to nechal a bude jen na tobě, jestli to budeš chtít zpět nebo to necháš ležet. Nechám ti dost času na rozmyšlenou, ale ne věčnost. Rozhodni se sám."
Postava zmizela. Seděl na lavičce přes boudou, zíral do země a nevěděl, co má udělat. Obojí je svým způsobem dobrá i špatná volba. Jako v celém životě, napadlo ho. Nikdy nebylo všechno jasné. Často se mu jeho vítězství měnila v prohru a naopak bylo mnoho situací, kdy zdánlivě neřešitelná věc nakonec změnila ve slastný pocit zdaru.
"Kdybych si mohl dát skleničku whisky a dobrý doutník k přemýšlení" řekl si sám pro sebe. Pak se rozhodl.
Vstal, protáhl se a vykročil....
Tomáš Vodvářka
Vražda člověka není řešení
A to navzdory tvrzení jednoho Gruzínce, který si v čele Sovětského svazu myslel, že tomu tak skutečně může být.
Tomáš Vodvářka
Opáčko dějin Předního východu s přihlédnutím k zemi israelské
V prvním opáčku jsme si objasnili některé pojmy, jež jsou v dnešním světě poněkud zastřené, relativizované či zcela překroucené. Dnes se budeme věnovat dějinám.
Tomáš Vodvářka
Zápisky zoufalého lékaře - technika v ordinaci.
Jsem pamětníkem přístrojů zvaných Consul, Zeta, Remington a dokonce i Underwood. Denšního čtenáře možná napadne, že jsou to jména hrdinů dávných časů. Čas však nezastavíš a každý od fochu je nucen čelit novým výzvám.
Tomáš Vodvářka
Dnes začíná nejen v Israeli den památky - Jom Ha šoa.
Od dnešního do zítřejšího večera budou na mnoha místech i u nás nás čtena jména těch, kteří byli zavražděni v rámci tzv. „konečného řešení židovského „problému“. V tento den v roce 1943 vypuklo povstání ve varšavském ghettu.
Tomáš Vodvářka
Opáčko nejen pro vysokoškolské studenty pod palestinskou vlajkou
V souvislosti s výskytem četných protestních akcí, kde zejména studenti v USA, ale i u nás, protestují proti situaci na Předním východě, uvádím některá fakta, která mohou vnímavým cosi osvětlit.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 982
- Celková karma 35,66
- Průměrná čtenost 2541x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené blogy
- L.A.Sulovská
- Vladimír Gottwald
- Jan Pražák
- Lubomír Stejskal
Oblíbené knihy
- Johnson: Dějiny 20. století
- Noa Tishby: Izrael, země, které nikdo nerozumí
Co právě poslouchám
- Phil Collins
- Pink Floyd
Oblíbené stránky
- www.blogosfera.cz