Židovský humor XII.

Po svátku Jom kipur nastávají svátky stánků Sukot. A tak po svátku smíření trocha humoru asi nemůže škodit. 

"Jankel, prej jim vykradli kšeft."

"Na ja, ukradli dočista všecko."

"No to jich teda lituju."

"No měl jsem trochu štěstí, mohlo to bejt dvakrát horší!"

"Jak to, když jim ukradli všecko?"

"No já těsně před tou vloupačkou slevil všechno na polovinu!"

V komunistickém Polsku učitel vypráví, jak svět vznikal po milióny let.

Příští hodinu se ptá: "Jašku, jak vznikl svět?"

"Stvořil ho Bůh, pane učiteli."

"Nesmysl! Mieczyslawe! Řekni to ty!"

"Svět stvořil Bůh, pane učiteli."

"Co to má znamenat? Mojše, řekni jim to!"

"Svět skutečně stvořil Bůh, pane učiteli", odpoví Mojše.

"Ale Mojše, vždyť přece víš, že žádný Bůh neexistuje!"

"Ano, pane učiteli, ale tehdy ještě existoval!"

Samova manželka Hetty zemřela uprostřed noci. Protože židovská tradice vyžaduje rychlý pohřeb, Sam okamžitě zatelefonoval Jákobovi, členovi pohřebního bratrstva.Jákob zvedl sluchátko a rozespale se zeptal:"Co se děje? Kolik je hodin? Oj gevalt, jsou tři hodiny ráno!""Jaku, tady Sam Rosen. Moje žena právě zemřela a potřebuji, aby se chevra keduša postarala o její tělo.""Same," řekl Jake, "měl jsi asi špatný sen. Tvoji ženu jsme přeci pohřbili před třemi lety.""Aha, ty asi nevíš, že jsem se minulý rok znovu oženil.""Znovu ses oženil? To jsem nevěděl.Mazel Tov!" 

Paní Sára slaví 100.let..obrovská sláva- děti vnoučata pra i prapra, televize, přímý přenos, interview..
Paní Sára ( ještě pořád šarmantní a okouzlující dáma) odpovídá na dotazy moderátora a asi po 10 minutách se moderátor zeptá:
,, Paní Sára, kolik jste měla manželů?"
Nastane ticho, paní Sára se zamyslí,pak mrkne na moderátora a řekne:
,, Myslíte mých ?"

Dva astronauti přistanou na Marsu. První úkol, který dostanou je zkontrolovat, zda je na planetě kyslík.

„Dej mi krabičku sirek“, řekne první. „Buď to chytne, pak tu je kyslík, nebo se nic nestane.“

Vezme krabičku a chystá se škrtnout, když se najednou objeví Marťan, mává rukama a křičí: „Ne, ne, ne!“, pak mu sebere zápalku a zmizí.

Astronauti se na sebe podívají, v očích strach. Mohl by být na Marsu neznámý výbušný plyn? Pak ale vytáhnou další sirku ... a hned se objeví dav hysterických Marťanů, všichni mávají rukama a křičí:

„Ne, ne, nedělejte to!“

Astronaut říká svému kamarádovi:

„Vypadá to vážně. Čeho se tak bojí?“

Než ale hlavní Marťan stihne zareagovat, první astronaut škrtne zápalkou, ta vzplane, shoří a ... nic dalšího se nestane.

„Proč jste se nám pokoušeli zabránit, abychom škrtli sirkou?"

„Dnes je Jom kipur!“ odpoví vůdce Marťanů.

Potkají se Kohn a Roubíček. V rozhovoru se dostali na téma sex.
Kohn povídá: "Jak Vás znám, Roubíček, Vy se jistě neunavujete přemlouváním."
"A věřej, že maj pravdu?" povídá Roubíček. "Já to mám za ty léta perfektně vymakaný. Zkrátka, když někdy něco chci se Sárou mít, tak zapískám."
"To je zajímavý, a co když chce Sára?"
"No, když chce Sára, tak přijde za mnou a zeptá se: "Izáku, nepískals?"

Rabínu Rosensteinovi zvoní telefon: “Tady finanční úřad. Je David Luegner členem vaší kongregace?”
“Samozřejmě, dobře ho znám.”
“No, my tady zkoumáme jeho daňové přiznání a on tam udává, že vaší synagoze věnoval osmdesát tisíc jako příspěvek na opravu, je to pravda?”
“No, rozhodně brzy bude.”

Sára přišla odpoledne do bridžového klubu s krásnými novými hodinkami na zápěstí, kompletně osazenými diamanty a rubíny. Žádná z přítelkyň, ale nedala najevo, že by si šperku na Sáře všimly.
Sára kroutí zápěstím na všechny strany, ale ani jedna z žen se nezmíní ani slovem.
Sára to už nemůže vydržet, náhle řekne uprostřed hry:
"Je mi líto, budu muset běžet, už je 15 rubínů po velkém briliantu."

Mojše přijde s pláčem na policejní stanici:

"Žena se mi ztratila, už tři dny nebyla doma. Tady mám čerstvou fotku, prosím, najděte mi ji."

Policista si pečlivě prohlédne fotografii a řekne:

"Proč?

Paní Dalia leží u psychiatra na gauči: "Pane doktore, náš rodinný lékař, doktor Maisner, trval na tom, abych za vámi zašla. Hotový mešuge! Co já mám co k nim chodit! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den nemarodila, vše se mi daří..."
"To stačí," zastaví ji psychoanalytik. "A jak dlouho to na sobě pozorujete?"

Rosenbaumovi jsou známí, že mají rádi staré věci. Rozhodnou se pořídit do salonu nové zrcadlo. Pan Rosenbaum jde za známým starožitníkem, jestli nemá nějaké pěkné benátské zrcadlo.
"To je moc dobře, že vás zase vidím", říká starožitník, "Mám zrovna celou kolekci. Tenhle menší kousek je starý sto dvacet let, za deset tisíc. Tenhle větší je starší a je za patnáct tisíc. A tenhle velký skvost je starý dvě stě let a stojí dvacet tisíc."
"Ten je opravdu krásný, ten by se mi líbil. Jen kdyby na to zrcadlo byla nějaká sleva."
"Taková nádhera, originální vzácnost, dvě stě let staré zrcadlo s certifikátem a sleva?", kroutí se starožitník.
"No, tak já si to ještě rozmyslím," couvá pan Rosenbaum.
"Počkaj pane Rosenbaum, snad by o tom dalo uvažovat," nechce přijít starožitník o kšeft. Několikrát zrcadlo vyleští, obrátí, vynese na světlo před krám a řekne:
"Že jste to vy pane Rosenbaum, neříkám dvě stě, ale sto padesát let."

"Mami, s někým chodím..."

"Znám ho, Sáro?"

"Jo, je to Izák, náš pošťák."

"Ale zlato, vždyť by to mohl být tvůj otec!"

"Na věku nezáleží."

"Zlato, myslím, že mi nerozumíš!"