Židovský humor XI.

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

Neměl byste tolik kouřit, pane Rosenstrauch,“ povídá jeden žid druhému. „Kouření vám škodí na zdraví a ukracuje vám život. Kolik je vám let?“

„Sedmdesát.“

„Tak vidíte. Kdybyste nekouřil, nebylo by vám možná ještě ani pětašedesát.“

Pan Elsnic sedí v kavárně a je v mrzuté náladě. Přátelé se ho ptají, co mu je.
„Jak mám být veselý, když mám takovou ženu.“
„Jak to? Vždyť je to taková hezká, hodná a pořádná žena.“
„Já nic neříkám. Ale když ona na mně chce pořád peníze.“
„A co s nimi dělá?“
„Jak to mám vědět? Já jí nikdy žádné nedám.“

Velkoobchodník Rosenstock má syna, který se rozhodl stát malířem. Rosenstock otec pozoruje s bolestí, že malířství syna neuživí. Je mu už 38 let a dosud žádná sláva.
"Víš co, Egone?" přijde velkoobchodník za synem do ateliéru. "Nech toho malování. Když si pomyslím, co dokázal v tvém věku Rafael... Vždyť on už byl dokonce přes rok mrtev!"

Zvoní telefon. Paní Rosenblatt běží k aparátu a zvedá sluchátko. Je slyšet srdečný hlas: „Co je nového, drahoušku? Je všechno v pořádku?“

„Ach, mami! Už nevím, co mám dělat! Áronek zvrací a nechce nic jíst. Pračka se pokazila. Neměla jsem ani čas zajít na nákup, vymkla jsem si nohu v kotníku a sotva chodím. Doma mám všechno špinavé a hrozný nepořádek. A ke všemu mají přijít na večeři naši známí, dva manželské páry.“

Hlas v telefonu říká chlácholivě:

„Neplač, ty moje chudinko. Lehni si a odpočiň si. Dorazím k tobě za půl hodinky, cestou nakoupím. Nakrmím Áronka, uklidím a připravím všechno k večeři. Zavolám opraváři a pračka bude hned opravená. A než vyjdu z domu, ještě zatelefonuji Arnoldovi, aby přišel dřív z práce a trochu ti pomohl.“

„Arnoldovi? A kdo je to Arnold?“

„Jak to kdo! Přece tvůj muž!“

„Můj muž se jmenuje Samuel.“

„Je to číslo 312 1374?“

„Ne.“

„Tak promiňte, to je omyl.“

Chvíle ticha. „To znamená, že nepřijdeš?“

Paní Simonová, učitelka na Akademii Talmud Torah, vysvětlovala důležitost zvídavosti.

"Kde bychom dnes byli, kdyby nikdo nebyl zvídavý?" zeptala se.

"V rajské zahradě?" navrhl malý Moishie Epstein.

David Sharfman chodil s Mindy Newmanovou několik měsíců a vypadalo to vážně, takže se Mindy rozhodla, že Davida představí rodičům.

"Pověz mi, Davide," zeptal se pan Newman, "dokážeš uživit rodinu?"

"To ne," odpověděl David překvapeně. "Dokážu uživit vaši dceru. Vy ostatní se budete muset o sebe postarat sami!“

Doktor Kossoff pravil s úsměvem svému pacientovi:
"Pane Fratkine, jste ve svých sedmasedmdesáti absolutně zdráv. Vaše srdce, krevní tlak, plíce - třicetiletý by vám je mohl závidět! Těším se za rok na shledanou!"
Pan Fratkin se potěšeně rozloučil a opustil ordinaci. Vtom doktor Kossoff uslyšel hroznou ránu. Vyskočil a běžel do čekárny. Tam ležel bez pohybu pan Fratkin. Nad ním, bledá, zdravotní sestra.
"Doktore, padl jak kámen," celá se ještě chvěla.
Doktor rychle poklekl nad bezvládným tělem. Puls, dech, oční reakce - nic. "Sestro," pravil rychle doktor Kossoff, "vezměte ho za nohy!"
Udivená sestra se ani nehnula. "Nohy? Jemu? Proč?"
Doktor Kossoff netrpělivě vysvětloval: "Musíme ho otočit. Musí to vypadat, že teprve do ordinace přicházel ...."

Když rabín Felder navrhl vyměnit schod u vstupních dveří synagogy, všichni členové obce vřele souhlasili. Když po nich chtěl ale příspěvek na nový kámen, nadšení rychle opadlo.

"A nestačilo by kámen jenom otočit?" navrhl největší držgrešle.

"To nás už se šámesem také napadlo," odvětil rabín. "Naši pradědové nás ale předešli."

                        Přeji všem klidný víkend a šťastný a úspěšný rok 5780