Židovský humor X

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno hebrejské přísloví. Další porce oblíbených anekdot pro čtenáře mého soukromého blogu. 

Grün se oženil. U Daubnera při kávě mu říkal Blau: "Poslechnou Grün, ta jejich Sára má pěknej zadek, sto zlatejch bych dal, kdybych si moh plácnout na holou." Grün se sice nejdřív nadme jak holub, ale zase sto zlatejch je sto zlatejch, že jo? To už jsou pěkný peníze. Doma to se Sárou probírá, té se do toho nechce, ale přeci jen, za sto zlatejch už se dá pořídit spousta věcí do domácnosti i Mojšemu do kšeftu. No tak nakonec se dohodnou, že do toho jdou. Blau přijde, Sára se v kuchyni opřela o stůl, vyhrnula sukni, stáhla kalhotky. Blau si přitáhl židli, posadil se a začal ji hladit po zadnici a zjevně si to užíval. Po chvíli říká Sára: " Tak už si plácnou, Blau." "To vědí a bude mně to stát sto zlatejch."

Kardinál cestou do katedrály přejel vozem Izáka Jochelese. Izák se oklepal a šel domů, k Sáře.
Sára to viděla z okna a povídá: "Izák, ty seš ale debil. Přejede tě kardinál a ty vstaneš a jdeš, místo abys skučel, válel se a plakal. Podívej, Izák, já vo tom přemejšlela, ty máš trvalý následky. Pučíme si vod souseda vozejček a dáme to k soudu."
Tak se taky stalo. Jocheles přijel na invalidním vozíčku, tlačen svou Sárou.
Po zvážení všech ohledů a pro i proti přiznal soud Jochelesovi 20 milionů korun. Před soudní budovou se k nim připojil kardinál a povídá: "Já mám svý lidi, já vás dám sledovat, a jak jednou vstanete z toho vozíku ... to budete koukat!"
Jocheles se usmál a pravil: "My rovnou tady vodsuď jedeme do Lurd."

Stein a Löwy se chystají na začátku normalizace k prověrkám. "Poslechnou Stein, já nerozumím, jak je to s tou kritikou. Vědí kritika shora,kritika zdola a sebekritika.." "Ale to jim milerád vysvětlim názorně. Vezmou tenhle kýbl, natočej do něj vodu a stoupnou si pod okno." Löwy to udělá, postaví se pod okno a Stein ho polije z jiného kbelíku. "Viděj, to je kritika shora. A teď mi to vrátěj." Löwy chrstne vodu vzhůru, na Steina nedosáhne, ale zleje sám sebe." No viděj tak tohle je kritika zdola." Löwy naštvaně vyjde nahoru a praví"Já jsem takovel vůl, že jim na takovou blbost skočim" " Prima, viděj,to je ta sebekritika."

Doktor Feldman si všiml u svého nového pacienta, Chaima Yankela, mimořádně rudé pokožky.
"Vysoký krevní tlak, doktore," řekl Chaim Yankel, "rodinná anamnéza."
"Z matčiny nebo otcovy strany?", zeptal se dr. Feldman.
"Ani z jedné," odpověděl Chaim Yankel, "je to ze strany rodiny mé ženy."
"Ale jděte," řekl doktor, "jak byste mohl mít ze strany rodiny své manželky vysoký krevní tlak?"
Chaim si povzdychl. "Asi byste se s nimi měl někdy seznámit, doktore!"

Do autobusu z Bnej Brak do Jeruzaléma naskočí na poslední chvíli velice spoře oblečená dívka a posadí se vedle ortodoxního studenta ješivy.
Ten sáhne do tašky a podá jí jablko.
Dívka se na něj podívá a udiveně se zeptá: „Proč mi dáváte jablko?“
Ješivebocher jí to vysvětlí:
„Eva, teprve když snědla jablko, tak viděla, že je nahá.“
Druhý den nastoupila do téhož autobusu táž dívka, tentokráte daleko slušněji oblečená, a posadila se vedle stejného studenta.
Jakmile dosedla, tak sáhla do kabelky a podala mu jablko.
Ješivebocher se podivil, proč mu i ona dává jablko.
A dívka mu to vysvětlila: „Adam, teprve když snědl jablko, pochopil,
že když chce žít, musí pracovat.“

"Izáku, musím odjet na služební cestu. Zvládneš to tu týden beze mne?"

"Sáro, snad se ještě dokážu postarat o tři děti!"

"Máme čtyři..."

Jeden vtip vztahující se k židovskému svátku:

Ptá se žena své přítelkyně: „Nevíš, ve kterém měsíci je Pesach?“ Přítelkyně: „Nevím. Já vůbec nevěděla, že je Pesach těhotná.“

Sára, já se tak stydím“, říká pan Kohn manželce.
"Proč?“, zajímá se Sára.
"Představ si, že Mojše Liebermann mě zve už na třetí pohřeb manželky a já ho zatím nemohl pozvat ani na jeden.“

"Jé, maucta, Blum, tak jak jde život?"
"Ale, Steiner, ani se neptaj. já z té mojí jednou zešílím, představěj si, každou noc se jí zdá, že se vdala za milionáře..."
"Tak to jsou na tom ještě dobře, té mojí se tohle zdá přes den..."

Po příletu do Izraele, izraelská policistka kontroluje ruského Žida:
- Jak se jmenuješ?
Muž jí mlčky podá navštívenku.
-Kolik ti je?
Muž jí ukáže v pasu své datum narození.
-Máš příbuzné?
Muž vytáhne z kapsy fotografii a ukáže jí policistce.

Kolega policistky se k ní nakloní a tiše radí: hlavně se ho neptej, jestli je žid 

Šestý den stvoření kouká Gabriel, jak Jahve modeluje jakousi nádhernou fascinující krajinu, s malebnými horami a úchvatnými skalami, utěšenými údolími, monumentálními pobřežními útesy a bělostnými plážemi...
"Tý jo! To je teda síla, Adonaj," povídá anděl, "co to jako má bejt?".
"To bude takovej můj majstrštyk pro Jehudim, víš? Dělám Izrael."
"Fakt, šéfíku? Taková paráda jen pro jeden národ? Nebude to k těm ostatním nespravedlivý?"
"Ani ne, englchen. Jen počkej, až uvidíš, jaký budou mít sousedy."

Tma jako v pytli. Pan Kohn je už skoro před svým domem, když ho najednou zastaví nějaké holohlavé individuum a řekne:
"Naval prachy, nebo ti ustřelím kebuli!"
"Prosím vás, počkejte," řekne pan Kohn, "dám vám všechny peníze, co mám. Ale aby moje žena věřila, že mě přepadli, tak mě, prosím, střelte jenom tak do kabátu. Roztáhne kabát a lupič ho prostřelí. Jednou, dvakrát... nakonec pistole cvakne naprázdno.
"Co se stalo?" diví se pan Kohn.
"Došly náboje," vrčí rozmrzele lupič.
"Ale to pak promiňte! Když už na mě nemáte náboje, tak já pro vás nemám peníze! Poroučím se!

Kornfeld s Blumem byli dobří přátelé, ale už léta spolu nemluví. Dalo by se říci, že spolu vášnivě nemluví.
Jednou přijde Kornfeld do kavárny - a jediné místo je u stolku, kde sedí Blum. Kornfeld si beze slova přisedne.
Za chvíli přijde nějaký člověk s kasičkou pro dobročinnou sbírku.
Blum vytáhne peněženku, demonstrativně dá do sbírky tisícovku - a čeká, jak se předvede Kornfeld.
Ten jenom prstem ukáže na Bluma a člověku s kasičkou povídá:
„To bylo za oba.”

                                  A já se taky poroučím,  díky za návštěvu a shavua tov