Bolševici versus církve - never ending story.

Příští týden bude parlament opět řešit bolševický evergreen. Hrstka pohrobků zločineckého systému zvedá hlavu a tentokrát i ruku s nožem pod krk hnutí ANO. 

8.11.2012 byl Poslaneckou sněmovnou schválen zákon č. 428/2012 Sb., v němž bude církvím navrácen majetek za zhruba 75 miliard korun a během dalších 30 let jim bude postupně vyplaceno dalších 59 miliard korun jako náhrada za další majetek, který již nelze fyzicky navrátit. Současně po skončení této doby přestane stát financovat církve a dojde tak k faktické sekularizaci, kterou si přeje většina obyvatel České republiky.

Je třeba stále opakovat komunisty úmyslně zastíraný fakt, že nejde o nějakou libovůli či rozmar státu, ale snahu o zmírnění následků násilné konfiskace majetku řádů a kongregací po roce 1948, což bylo plně v režii nastupujícího komunistického režimu. Šlo zhruba o 2500 budov, 175 tisíc hektarů lesů a 25 tisíc hektarů orné půdy, které komunisté -  stejně jako jiné objekty v  soukromých rukách - prostě ukradli. Tehdejší režim se sice zavázal dle zákona č. 218/1949 Sb, že ze státních zdrojů bude financovat platy duchovních a a náklady na provoz majetku církví, ale jak je známo, šlo de facto o snahu eliminovat náboženský život v tehdejší ČSR.

V následném období po roce 1948 byla řeholní společenství rozehnána, kněží  a řádové sestry byli internováni, mnozí zaplatili za tento "společenský pokrok" svým životem. Kláštery byly vykradeny, byly v nich zřizovány vepříny či je devastovala naše lidově demokratická armáda. Církevní život byl násilně utlumován, v České republice zůstal jediný kněžský seminář v Litoměřicích, což nemohlo pokrýt počet duchovních správců, odcházejících na odpočinek. Tím docházelo k faktické likvidaci farností a pustnutí objektů, sloužících věřícím k jejich náboženským úkonům. Duchovním správcům byly přidělovány tzv. "státní souhlasy", což byl velmi účinný nástroj, jak i z těchto řídnoucích řad vyloučit člověka, který jevil byť jen nepatrné známky vlastního přístupu k péči o farníky. Pro ty ostatní založili soudruzi organizaci Pacem in Terris, která měla za úkol vedle Krista velebit i Vladimíra Uljanova. 

Komunisté se snažili - a to velmi úspěšně - nahrazovat skutečný duchovní život náboženstvím "nového člověka", rozuměj nepatrné částečky leninské masy, která za pár žufanů šlichty bude velebit režim, který měl za sebou nejhorší genocidu lidských dějin. Likvidací duchovního života společnosti u dvou generací se jim podařilo udělat z kněží podivné panáky, z církve hamižné spolky a z věřících jakési poblouzněné existence, hodící se k politování či lépe pohrdání. 

Po roce 1989 byl na církvím ukradený majetek žalostný pohled. Z většiny klášterů - pokud se dočkaly tohoto data - byly ruiny, majetek klášterů byl soudruhy rozkraden, zejména pohraničí bylo typické zdevastovanými kostely, kam bylo strach vkročit, pokud by člověk nechtěl být zasažen padajícím stropním trámem. Polnosti a lesní porosty "spravoval" stát. 

Jednoznačným viníkem této devastace krajiny i ducha byla a je komunistická strana. Ta strana, která se dodnes hlásí k odkazu soudruhů Uljanova, Stalina a Gottwalda. Ta strana, na studium jejich zločinů máme samostatný ústav. Ta strana, která sice prohlašuje, že se za uvedené zločiny omlouvá, ale fakticky neustále otravuje svým ideologickým zápachem společnost, která klopotně před 6 lety dospěla aspoň k rámcové nápravě křivd, komunisty způsobené. 

Ústavní soud opakovaně zamítl pokusy o změnu předmětného zákona, což by mělo společnosti sdělit základní myšlenku, že podobné revokace vedou k destabilizaci systému a znejistění občanů, neboť v případě politického tlaku a podvolení se soudců momentálnímu rozložení politických sil může v budoucnu vést k nečekaným a nežádoucím turbulencím. 

Komunisté - vědomi si své parlamentní nepatrnosti - nyní volí vydírání pseudokoaličního partnera jako způsob realizace svých odvěkých záměrů opět škodit svému úhlavnímu nepříteli. Poukazováním na "nenajedenost" církví a vyvoláváním závisti méně přemýšlivých občanů deklarují svou ideologickou kvintesenci.

Toto bychom měli mít vždy na paměti, když se nějaký člen této strany bude v médiích zaštiťovat demokracií a snahou o společenské blaho. Tam by byla vždy na místě otázka, co tím soudruh vlastně myslí.