Ztracená generace
Bez ohledu na politickou situaci bylo období druhé poloviny 60. let minulého století obdobím naděje. I když komunisté vládli všemu a představa, že by se s kýmkoliv dělili byť jen o špetku moci, patřila do sféry naprosté sci-fi. Už se nevěšelo za jiný názor na společenský systém a v kriminálech už nelepili pytlíky ti, kteří třeba jen slovně zpochybňovali ideu marxismu - leninismu jako jedinou možnost dalšího vývoje společnosti. Na pultech se objevovaly i jiné knihy než ty, velebící hrdinské taviče oceli či neúnavné družstevnice, jednotící řepu i za prudkého lijáku. V kinech běžela dnes již pověstná česká vlna, patřící dodnes k zlatému fondu světové kinematografie. V ní se místo zásadních problémů sklizně cukrovky řešily existenciální otázky, mravní apely a podstata lidské existence, tedy vše, co měl socialismus přece dávno vyřešené.
Na malých televizních obrazovkách se tu a tam objevil někdo z politiků, komu bylo rozumět. Mluvil dokonce i o tom, že něco je špatně a že se něco musí udělat, aby bylo lépe. Občas se tu a tam stalo, že utrousil i vtipnou poznámku. Ztrnulé tváře kovaných soudruhů začaly být terčem vtipů a mnohý z nich zažil šokující situaci, když mu byly kladeny otázky do té doby nepoložené a veřejně se požadovala okamžitá odpověď bez zvyklých floskulí, což bylo pro uvedeného soudruha frustrující a nemožné, neboť uměl pouze fráze z hodin komunistického školení, kde se podobné věci nikdy neprobíraly.
V novinách, do té doby povinně odebíraných, se začaly objevovat články, za které by ještě před 15 lety byl autor v lepším případě převelen do jáchymovských dolů, v horším případě by šlo o jeho poslední veřejný projev před popravou.
Lidé se po dlouhých 20 letech začali zajímat o věci veřejné, tedy o politiku v pravém slova smyslu. Přestalo být jedno, kdo je v čele závodu, který vyráběl málo prodejné zboží, objevily se do té doby nevídané termíny jako zisk, rentabilita apod. Slovo trh přestalo být vulgárním tabu a mantra o tom, že socialismus je ve všech ohledech lepší než kapitalismus za Šumavou, dostala vážné trhliny.
Dnes se na uvedenou dobu díváme pod prizmatem znalostí věcí příštích, ale doposud žijící pamětníci nepochybně potvrdí, že šlo o dobu naděje a víry v normální lidskou společnost a že slovy ikonické písně Marty Kubišové se jevila jako pravděpodobná myšlenka, že "vláda věcí tvých se k tobě navrátí". Dnes víme, že komunismus nelze reformovat, že bolševik se nikdy dobrovolně s nikým o moc nedělí a že v jeho genetické podstatě je ovládnutí lidské bytosti a její absolutní podřízenost vládnoucí moci.
Noc z 20. na 21. srpna 1968 to prokázala zcela jednoznačně. Ony protesty šokovaných občanů, veřejné proklamace, naděje vkládané do představitelů moci, kteří si tuto nevídanou důvěru nezasloužili a o pár dní později místo odvahy čelit brutálnímu násilí ze strany okupantů podepsali ponižující protokol, sice nějakou dobu ještě doznívaly k posledním vzepětím při pohřbu Jana Palacha a poté v srpnu roku 1969, aby zcela utichly v normalizačním kompostu.
Generace tehdejších 20-40letých občanů republiky se po pochopení reality uzavřela do sebe, vlastních bytů, chat a zahrad. Po zjištění, že soused, s kterým psal protiruská hesla na kandelábry, je kandidátem či členem KSČ, si začali dávat pozor na ústa a své názory ventilovali jen v bezpečí domova. Věděli, že jen poslušným vykonáváním určených rituálů jim bude zajištěn obvyklý příjem a eventuální možnost pokračovat ve své práci. Ve stejném duchu - tedy poslušnost k režimu a mlčení na veřejnosti - poučili i své děti.
Vedle tohoto vynuceného pokrytectví, kdy pravda o které se vědělo, že pravdou jest, se nazývala lží a lež, o které všichni věděli, že je lží, byl vydávána za pravdu, se došlo ke zjištění, že s ohnutými zády a charakterem se dá vegetovat. Tento stav byl nakonec vnímán jako normativ. Naopak, těch několik, kteří hnusný imperativ normalizace brali jako anomálii, bylo považováno za blázny, pomatence, kteří stejně nic nezmění a jen ruší klid k práci.
Ze země odešly desítky tisíc schopných lidí, kteří většinově uspěli v zahraničí a jejichž práce, mravní postoje a nakonec i jejich genofond byl nenávratně pro republiku ztracen.
Šlo nejen o 20 zmařených let.
Materiální ztráty se dají většinou nahradit. Co nahradit nejde, nepůjde a je pro nás navždy passé, je už onen zmíněný exodus schopných. Nepůjde už změnit uvažování těch, kteří po životě pod knutou bolševického práskání trvají na tom, že se vlastně tolik nestalo, že "všechno zlé je k něčemu dobré" a že onen socialismus měl svou lidskou tvář. Ve stejném smyslu se bojí současného světa, kterému v jeho pojetí nerozumí, jsou vystaveni mnoha nejistotám a ve stresu se raději utíkají zpět do náruče těch, kteří jim opět slibují ráj na zemi, až zatočíme se zloději, vyženeme ze země všechny odlišné, zkrouhneme boháče a jejich majetek rozdělíme atd.atd.
Tato generace je ztracená, ale jak je uvedeno v perexu, jiné slovo by bylo příhodnější. To proto, že k tomu všemu nedošlo dobrovolně, ale bylo jim to vnuceno. Jsem však přesvědčen, že tyto jejich zážitky a postoje nejsou geneticky ukotvené a že jejich děti a děti jejich dětí se na onu dobu budou dívat jako my na události v období třeba Bachova absolutismu.
Tomáš Vodvářka
Vražda člověka není řešení
A to navzdory tvrzení jednoho Gruzínce, který si v čele Sovětského svazu myslel, že tomu tak skutečně může být.
Tomáš Vodvářka
Opáčko dějin Předního východu s přihlédnutím k zemi israelské
V prvním opáčku jsme si objasnili některé pojmy, jež jsou v dnešním světě poněkud zastřené, relativizované či zcela překroucené. Dnes se budeme věnovat dějinám.
Tomáš Vodvářka
Zápisky zoufalého lékaře - technika v ordinaci.
Jsem pamětníkem přístrojů zvaných Consul, Zeta, Remington a dokonce i Underwood. Denšního čtenáře možná napadne, že jsou to jména hrdinů dávných časů. Čas však nezastavíš a každý od fochu je nucen čelit novým výzvám.
Tomáš Vodvářka
Dnes začíná nejen v Israeli den památky - Jom Ha šoa.
Od dnešního do zítřejšího večera budou na mnoha místech i u nás nás čtena jména těch, kteří byli zavražděni v rámci tzv. „konečného řešení židovského „problému“. V tento den v roce 1943 vypuklo povstání ve varšavském ghettu.
Tomáš Vodvářka
Opáčko nejen pro vysokoškolské studenty pod palestinskou vlajkou
V souvislosti s výskytem četných protestních akcí, kde zejména studenti v USA, ale i u nás, protestují proti situaci na Předním východě, uvádím některá fakta, která mohou vnímavým cosi osvětlit.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Uprchlíci z Ukrajiny v Česku čelili nenávisti a diskriminaci, oznámila organizace
Nevládní organizace Amnesty International ve výroční zprávě za rok 2023 zkritizovala Českou...
Jihokorejci hledají způsob, jak se zbavit stresu. Soutěží v nicnedělání
V Soulu se o víkendu sešlo přes sto lidí, aby v rámci soutěže, která si klade za cíl zpomalit...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 982
- Celková karma 35,66
- Průměrná čtenost 2541x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené blogy
- L.A.Sulovská
- Vladimír Gottwald
- Jan Pražák
- Lubomír Stejskal
Oblíbené knihy
- Johnson: Dějiny 20. století
- Noa Tishby: Izrael, země, které nikdo nerozumí
Co právě poslouchám
- Phil Collins
- Pink Floyd
Oblíbené stránky
- www.blogosfera.cz