RSDr. Vasil Bilak - zrádce vlasti nejen v srpnu 1968

Každý národ má své hrdiny, na které je právem pyšný. Pak jsou jiní, tak říkajíc z opačného konce mravní stupnice, které je třeba rovněž znát a nezapomínat na ně. 

Jako dítě jsem viděl film, myslím, že se jmenoval Dákové. Nepamatuji si z děje filmu již téměř nic, šlo o boj nějakého kmene proti Římské říši. V tomto filmu však jeden z místních zradí svůj kmen, který se tak dostane na pokraj zkázy. Tento zrádce pak není zabit, ale je stále vláčen spolu se zbytkem přeživších, aby viděl své dílo - postupný zánik svého rodu. Prosí o smrt, ale ta mu není dopřána. 

Jde-li o legendu či nikoli, těžko říci, nicméně mravní poselství filmu je výmluvné. 

V dějinách 20. století však existovali lidé, kteří se dopustili téhož. V Norsku uvěřil Vidkun Quisling tézím nacionálnímu socialismu a přidal se na stranu těch, kteří vojensky obsadili jeho zemi. Pro Nory se jméno Quisling stalo synonymem pro označení zrádce. Po skončení 2. světové války byl popraven.

U nás to byl Emanuel Moravec. Před vypuknutím války člověk nepochybně velmi statečný, který však rovněž uvěřil nacistické ideologii a stal se ochotným sluhou okupační moci. I tento člověk byl národem nenáviděn a v květnu 1945 nejspíše při vědomí, co jej čeká, zvolil dobrovolnou smrt. 

RSDr. Vasil Bilak uvěřil ideologii proletářského internacionalismu již v polovině 50. let minulého století. Stal se jedním z nejrigidnějších komunistických představitelů stalinského typu. Původem Rusín z východního Slovenska, vyučen krejčím, nepochybně vytušil, že příklon k Sovětskému svazu a neochvějné plnění Moskvou zadaných úkolů mu zajistí postavení a velmi slušné živobytí. Jeho vlast mu byla méně, než ideologie, které se dal plně k dispozici.

Jeho hvězdná hodina nastala v srpnu 1968, kdy byl jedním ze signatářů tzv."zvacího dopisu", v němž vylíčil obraz kontrarevoluce v tehdejší ČSSR a de facto pozval vojska Varšavského paktu k násilnému obsazení vlastní země. Pakliže kdokoli hledá definici pojmu vlastizrady, pak Bilakův čin a postoj je kvintesencí tohoto termínu. I přes úpornou snahu okupační moci o vytvoření tzv."dělnicko-rolnické" vlády se nepodařilo nalézt dostatečný počet podobných kolaborantů, kteří by vytvořili zdání legitimity vojenského zásahu. Bylo rovněž zajímavé, že Rusové jej nikdy netoužili exponovat do nějaké vysoké funkce, zřejmě i u nich se objevil obvyklý postoj okupanta - totiž pohrdání zrádcem. Bilak vydržel ve stranických funkcích až do roku 1989, kdy byl po listopadu ze strany vyloučen. /Po celou dobu tzv. normalizace však patřil k tomu nejodpornějšímu, co komunistická strana u nás byla schopna prezentovat/. 

Zrádce vlasti Vasil Bilak však po změně poměrů nebyl popraven, nezastřelil se ani nebyl vláčen v poutech po zemi, kterou zradil. Dožil svůj hnusný život v bratislavské vile, nepochybně velmi dobře zaopatřen materiálně i stran zdravotní péče a zemřel bezmála jako stoletý. Chabý pokus o jeho potrestání vyhnil do ztracena, což bylo jistě dáno jeho pokročilým věkem a liknavostí slovenských soudů, kde soudili stejní lidé, kteří tam byli ještě za jeho éry. 

Zajímavé bylo, že po celou dobu až do své smrti popíral svůj podpis na zvacím dopisu. Ani ke konci života neprovedl sebereflexi, když musel vidět, jak se republika vzmáhá, jak krystalizuje občanská společnost a stoupá sebevědomí lidí, kteří se prostě přestali bát. Nikdy nelitoval zastřelených obětí v ulicích měst po vpádu okupačních vojsk, Nikdy nelitoval toho, že masová emigrace způsobila genocidu inteligence národa odchodem těch nejlepších a nejschopnějších. Musel si být vědom, že ideologie komunismu je ztracená varta, úchylný směr lidských dějin, režim, který nikdy není schopen dostatečně morálně, ekonomicky a občansky dohnat svobodnou společnost na západ od Šumavy. 

RSDr. Vasil Bilak nepochybně zůstane zápornou ikonou srpna roku 1968. Vešel do dějin jako vlastizrádce, jako člověk, který pro ideu "proletářského internacionalismu" je schopen zaprodat svou vlast, své spoluobčany a potlačit v sobě vše, co dělá člověka tvorem hodným tohoto jména.