Hlavní odkaz listopadu 1989
Ti, kterým je dnes aspoň 45 let, si jistě vzpomenou, co bylo pár měsíců před listopadem 1989 a pár měsíců poté. Ještě v lednu při Palachově týdnu zfanatizovaný Pohotovostní pluk SNB mlátil a kropil ledovou vodou v hlavním městě ty, kteří přišli pokojně demonstrovat svou nechuť ke zpuchřelému režimu, vedeném klasickou komunistickou gerontokracií. Podobný přístup zvolila vládní moc ještě v říjnu téhož roku při "nepovolené" demonstraci ke státnímu svátku.
Zatímco v okolních zemích se komunisté už poroučeli, Maďaři otevřeli svou železnou oponu a východní Němci prováděli gymnastiku přes zdi Lobkowického paláce v Praze, u nás soudruzi schůzovali a připravovali podnětné referáty k nastávajícímu x-tému sjezdu KSČ. Dělníci /respektive jejich řídící kádry/ podepisovali petice s požadavkem onoho pověstného klidu k práci, v televizi se tu a tam objevovali političtí komentátoři, kteří zvýšeným hlasem a zvlhlým pohledem ujišťovali diváky, že si socialismus rozhodně nenecháme rozvrátit.
Dnes s odstupem víme, že se v podstatě čekalo na nějaký impuls. Slovy masového vraha Vladimíra Uljanova bylo nutné "aby náhle vzrostla revoluční aktivita mas". V té době tvořilo československou společnost více méně unifikované občanstvo s historickou pamětí posledních 20 let. Rok 1968 byl pro ně mementem, že bolševik není partner k rozhovoru, že jde o ideologii, která netoleruje žádné jiné názory. Měli ještě v paměti statisíce vyhozených lidí z práce, ostrakizaci schopných a přinejmenším vzdělanostní genocidu potomstva. Ti, kteří se nesehnuli, byli označeni za vyvrhele, veřejně tupeni a tajně zavíráni. Doma byly děti poučovány, aby tak nějak do ničeho nestrkaly nos.
Existovaly dva jazyky. Ten domácí, kterým se věci nazývaly tak jak byly a poté ten druhý, oficiální, kterým se stále velebila milenecká láska k Sovětskému svazu, jež měla trvat navždy a nikdy jinak. Otcové a matky, kterým doba minulých dvacet let zalepila ústa a morálně je vykastrovala, poučovali své děti, ať se do ničeho nepletou. Jejich historická zkušenost jim velela stát jaksi opodál.
Nicméně - právě jejich děti, bez traumatu roku 1968 - mohly jedině být onou rozbuškou, nevědomky naplněním Leninova revolučního předpokladu. Tyto děti kašlaly na opatrnost svých rodičů a obrazně řečeno se nechaly na Národní třídě zmlátit místo nich.
Dokumentovaná zběsilost mladíčků v bílých helmách a s bílými obušky, neštítících se řezat po hlavě i mladá děvčata, zůstane navždy výkladní skříní komunismu, té proklamované lidské avantgardy. Tvrzení jednoho politika, že šlo v podstatě o nevinné škádlení, ostře kontrastuje s výpověďmi lékařů, kteří zraněné ošetřovali. To, že nikdo nezahynul, se rovnalo spíše zázraku.
Jakákoli událost dějinného významu, kterým listopad 1989 byl, se stává po krátké době předmětem spekulací, zpochybňování a relativizace. Jen díky generálu Eisenhowerovi, který nechal po osvobození koncentračního tábora procházet kolem hromad mrtvol a ještě žijících lidských trosek ctné německé občany a gnaedigen Frauen, nelze dodnes zpochybnit zvěrstva, prováděná nacisty. Díky filmovým materiálům, natočeným rozhovorům a publikacím účastníků může kdokoli zjistit skutečnosti ohledně oněch několika listopadových dní, které vrátily Československo do normálního světa. Je však stále pracnější očistit pravdu od lží, kterou do ní stále pumpují ti, kterým jde jen a jen o prosazení vlastního ega a jejich "pravdy". Ostatně jsme toho byli svědky před dvěma lety na Albertově.
I když nadšení z listopadové změny začalo celkem brzo vyprchávat, tento zlomový okamžik byl pro naši moderní společnost klíčový. Lidé s jiným než oficiálním názorem již nebyli zavíráni, ustal exodus schopných mimo stát, občané díky absenci ostnatých drátů a pozorovacích věží (podobnost s koncentračními tábory byla čistě náhodná), mohli vyjíždět ven do svobodného světa okolo a s údivem zjistit, že se dá žít i jinak než v kleci.
Všichni dostali šanci. Některým se ledasco povedlo, jiným ne. Někteří ve svém životě uspěli, jiní rezignovali s hledáním a označením viníka svého neúspěchu mimo sebe. Objevily se rovněž temné figury, šíbři a podvodníci, kteří v tom "uměli chodit" a z některých se stali - pokud přežili - mafiáni, ovlivňující politiku a chod státu. Objevili se však i skvělí lidé, kteří posunuli naši republiku tam, kam odjakživa patří. Mnozí vědci, lékaři a umělci proslavují naši zem svým umem a schopnostmi. Jsme ukotveni v bezpečnostních strukturách, o nichž se nám v minulosti ani nesnilo.
Po listopadu 1989 jsme se stali zemí, která se vyznačuje demokratickým způsobem vlády, nikoli nějakou modifikací carismu. I přes klopoty, které s tímto systémem máme, se naše země pozvedla nevídaným způsobem.
Máme všichni možnost volby. Jestli zůstat ve společenství zemí, které uplatňují demokracii jako nejlepší formu vlády, nebo - a to svobodně - si zvolit již zmíněný mitigovaný carismus. Pokud se k němu rozhodneme - a poslední volby svědčí pro to, že řada občanů si to tak nějak přeje - bude to rozhodnutí jen naše, dobrovolné a s plným vědomím, nevnucené zvnějšku.
I to může být podstatný odkaz listopadu 1989
Tomáš Vodvářka
Manželské toccaty a fugy - návštěva wellness
Každý, kdo okusil slasti manželského života mi potvrdí, že nejhorší nejsou trpaslíci, ale rozličná překvapení, která vymýšlí ten druhý k potěše protějšku, což ovšem může mít zcela opačný efekt.
Tomáš Vodvářka
Manželské toccaty a fugy - dokaž, že jsi muž.
V párovém soužití se mohou tu a tam objevovat situace, kdy jde genderová vyváženost - no víte kam, je to na dosah ruky...
Tomáš Vodvářka
Vražda člověka není řešení
A to navzdory tvrzení jednoho Gruzínce, který si v čele Sovětského svazu myslel, že tomu tak skutečně může být.
Tomáš Vodvářka
Opáčko dějin Předního východu s přihlédnutím k zemi israelské
V prvním opáčku jsme si objasnili některé pojmy, jež jsou v dnešním světě poněkud zastřené, relativizované či zcela překroucené. Dnes se budeme věnovat dějinám.
Tomáš Vodvářka
Zápisky zoufalého lékaře - technika v ordinaci.
Jsem pamětníkem přístrojů zvaných Consul, Zeta, Remington a dokonce i Underwood. Denšního čtenáře možná napadne, že jsou to jména hrdinů dávných časů. Čas však nezastavíš a každý od fochu je nucen čelit novým výzvám.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
- Počet článků 984
- Celková karma 33,33
- Průměrná čtenost 2533x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené blogy
- L.A.Sulovská
- Vladimír Gottwald
- Jan Pražák
- Lubomír Stejskal
Oblíbené knihy
- Johnson: Dějiny 20. století
- Noa Tishby: Izrael, země, které nikdo nerozumí
Co právě poslouchám
- Phil Collins
- Pink Floyd
Oblíbené stránky
- www.blogosfera.cz