S Noachem na tahu po Israeli - část 2.

Český soubor zpívající chasidské písně Israelcům je tak trochu contradictio in adjecto. Přináším další reportáž o cestě po Svaté zemi

Den 3.

Třetí den dopoledne přijíždíme zpět do Haify - tentokrát do střediska Beit Halochem - což je zařízení pro péči o válečné veterány Israele. Byl založen roku 1986 a je položen do krásného prostředí na úpatí hory Karmel. Celá budova je architektonicky velmi zajímavá, prosvětlená a vzdušná. V rámci celého komplexu, který má rozlohu okolo 7,500 m2, jsou umístěny venkovní a vnitřní bazén, tělocvična, posilovny, společenské místnosti a koncertní sál. Naše průvodkyně nás provedla společnými prostory s podrobným výkladem smyslu všech zařízení. V celém komplexu je zhruba 2.500 vojáků či jejich příbuzných, kteří utrpěli různá zranění při obraně státu.

Někteří z veteránů, kteří bydlí v Haifě, sem docházejí na pravidelná cvičení či svou denní dávku kilometrů v bazénu. Jedním z nich je i Čech Petr Bachrach, velmi vitální starý muž, jehož čeština je i po 60 letech strávených v Israeli obdivuhodná. Tento člověk je ve své současné zemi známou a uctívanou osobností, neboť při první válce o samotnou existenci státu Israel pomohl svými zkušenostmi ze Slovenského národního povstání při obraně území. Traduje se, že první obránci státu nebyli schopni nastavit kulomety československé výroby tak, aby byly plně funkční. Pan Petr Bachrach byl jediný, který uměl zbraň složit tak, aby byla plně využita její palebná síla. Autor článku si považuje za čest, že se s tímto vzácným člověkem mohl osobně setkat.

V koncertním sále ve středisku Beit Halochem zpíváme náš v pořadí druhý koncert v Israeli s podobnou odezvou jako u prvního včera večer. V hledišti je mnoho vozíčkářů a lidí s berlemi, kteří se však umějí přes svůj fysický hendikep radovat z písní, které zaznívají. I zde jsme nuceni přidávat další dvě písně, z nichž slavná Hava nagila, oslavující osvobození palestinského území zpod staleté nadvlády osmanské říše a nyní známá svatební píseň, byla pro mnoho z posluchačů nejspíše vrcholem koncertu. Prakticky se celý sál k nám přidal, což bylo pro členy souboru ještě trochu překvapení. /při dalších koncertech zjišťujeme, že jde o běžný prvek při koncertech v Israeli/.

Po skončení našeho vystoupení ještě chvíli odpočíváme v příjemném prostředí střediska, posléze se však rozhodujeme pro návštěvu Kafarnaum, místa na břehu Tiberiadského jezera, spojené s množstvím biblických událostí. Zde poprvé testujeme naši hudbu tak říkajíc "naostro", tedy v ruinách starověké synagogy s nádhernou akustikou, kterou přilákáme početnou výpravu Japonců, kteří si nás natáčejí ze všech možných úhlů. 

Čas je neúprosný a nás čeká cesta do Jeruzaléma, kde očekáváme nejspíše vrchol našeho turné - vystoupení v Morsteinově synagoze na Hebrew Junior College. Večer přijíždíme ve strašlivém dopravním chaosu do malého střediska v okrajové části města, kde si nás členové společenství postupně rozebírají do rodin. S přítelem Janem jsme hosté u paní Orny Hariri, učitelky hudby a hebrejštiny pro nově příchozí občany Israele z diaspory.Její péče o naše pohodlí je příkladná, ubytování máme v klidné čtvrti v novém domě s balkonem s výhledem na arabskou vesnici, odkud v pravidelných intervalech slyšíme hlas muezzina, zvoucího k modlitbě vyznavače Allaha. Při večeři rozebíráme s hostitelkou slasti a strasti života v Jeruzalémě a opět jsme udiveni porcí její hrdosti příslušnosti k vyvolenému národu i radostí, s níž přijímá každý den. 

4. den

Hned ráno vyrážíme na první procházku do Starého města, kde drtivá většina členů souboru poprvé zažívá ono tajemné působení genia loci. Úzké uličky plné mámičů, kteří nabízejí své zboží /tradiční suvenýry s nápisy jako pro, tak i proti státu Israel/, rovněž ale vynikající osvěžení šťávou z granátových jablek, všechny kroky však neomylně vedou k Západní zdi, kde po nezbytné bezpečnostní prohlídce vstupujeme k nejposvátnější židovské památce. Někteří se modlí v klidu, s hlavou opřenou o některý z 2000 let starého kamenného kvádru, jiní nahlas se známým kývavým pohybem, umocňující sílu modlitby, jsme však i předmětem zájmu ortodoxního rabína, který nám nabízí výuku hebrejštiny a kabaly u nás doma....

S díky odmítáme a vyrážíme do židovské čtvrti Starého města, kde chceme uskutečnit další z našich tužeb, totiž zpěv na ulici v samém centru města. Po chvíli dohadování volíme malé podloubí na náměstí přímo proti synagoze se snadno zapamatovatelným názvem Churva. Podařilo se nám narušit poněkud ospalou atmosféru obyvatel a návštěvníků, stejně jako neuvěřitelně krásných vojaček, které odpočívaly na laskavém slunci posledních listopadových dní. 

Během našeho zpívání se od svých stolků zvedla značná část návštěvníků, aby si prohlédla vpravdě exotické jedince, kteří jim narušili poklidnou siestu. Opět jsme však byli svědky nadšení z toho, že někdo cizí zpívá jejich písně. Tatínek se svými malými dcerkami před námi tančil a poté nám sdělil, že jsme jeho malé dceři dali největší dárek, který mohla dostat. Byla to pro nás nejspíše největší pocta, kterou jsme mohli obdržet. Náš šéf se stal se svou hebrejštinou žádanou osobností i u jinak chladných ortodoxních Židů.

Večer se blíží a náš soubor se připravuje na vystoupení v Hebrew Junior College. Po dohodě s vedoucí komunitního pěveckého souboru jsme na dálku nacvičili dvě písně - jednu hebrejskou a jednu českou. Bylo velmi zábavné slyšet naše israelské přátele zpívat českou lidovou "Běží liška k Táboru". Nutno říci, že oba umělečtí vedoucí odvedli vynikající práci, takže stačila jedna krátká společná zkouška a píseň o ježkovi, pronásledující lišku se zázvorem byla rázem hitem večera. Naše vystoupení bylo sledováno m.j. i členy komunitního pěveckého tělesa a jejich gratulace nebyly jen společenskou povinností. Celý soubor i přes únavu z celého dne pociťoval neuvěřitelnou energii, kterou mu dodávalo pozorné a vděčné obecenstvo. Po skončení koncertu se všichni rozjížděli ke svým hostitelům, kde opět zažívali onu přemíru laskavé pozornosti a snahy vyhovět všem našim přáním.

Shalom Jisrael.