S Noachem na tahu po Israeli - část 1.

Nápad vyrazit po Israeli s českým souborem, který zpívá hebrejské písně, je stejný, jako by černoši z Džibuti přijeli na Moravu zpívat slovácké vypalováky. S drzostí nám vlastní jsme do toho šli a toto je reportáž na pokračování.

Soubor Noach vznikl v roce 2012 v Ostravě. Název Noach je dán jednak tím, že pokud chce říct Žid o někom, že Židem není, může použít slovo "gój", což není příliš zdvořilé. Pokud chce být přívětivější, užije termín "syn Noeho", tedy "bej Noach". Noach je rovněž termín pro "pohov" při armádním povelu. Jeho umělecký vedoucí a autor všech úprav písní doc.Tomáš Novotný vedl po mnoho let předtím dívčí soubor Adash, který se však začal přirozeným způsobem rozpadat mateřstvím členek. Nápad čistě mužského tělesa byl nejspíše jeho přirozenou reakcí na zklamání dané přírodou. Soubor se postupně rozrůstal, aby v současné době měl 13 mužů velmi rozličných profesí, k tomu však 2 slečny, Anežku a Ráchel, které doprovázejí mužské hlasy hrou na akordeon a klarinet. 

Když si soubor ověřil, že jeho skladby jsou poslouchatelné a vystoupení je možné prokládat přestávkami, aby dle cimrmanovské teorie bylo možno uniknout druhé polovině koncertu a přesto se tak neděje, objevil se nápad zkusit vlastní kvality tak říkajíc v jámě lvové, tedy mezi těmi, o nichž písně jsou a kteří textům dobře rozumějí. Po mnoha peripetiích byl stanoven den 24.listopadu jako datum odletu. V předvečer Noach otestoval svůj repertoir v Maiselově synagoze za účasti Jeho excelence Velvyslance státu Israel. 

Po koncertu s několika přídavky se značná část souboru přesunula do pivovarské hospody v Hostivicích - Břvi, kde byl výkon patřičně zapit, zhodnocen a bylo vysloveno přání, aby v podobném duchu, nadšení a kvalitě pokračoval celou naši israelskou anabázi. 

Den 1.

Po příletu na letiště Ben Guriona v Tel Avivu se dovídáme zcela novou a zásadní informaci, že Haifa - místo našeho prvního noclehu v hotelu Sea plaza - je v plamenech, z města je evakuováno zhruba 60 tisíc obyvatel. Z vlastní zkušenosti vím, že upíchnout do pokoje na nocleh kdekoli na světě dvojici není problém. Totéž u 14 lidí, kteří by měli aspoň rámcově zůstat spolu, je výkon nadlidský, zejména v místě, kde se místo pohostinnosti řeší uhašení ničivých požárů. Díky kontaktům v Haifě - konkrétně pana Petra Bachracha - /mimochodem nejmladšího velitele partyzánské brigády na Slovensku a později hrdiny všech válek Israele v jeho dějinách/, se dovídáme, že pobřeží Haify nehoří a že šance na klidnou noc stále existuje. Po krátké poradě vyrážíme 4 vozy každý sám na vlastní pěst s cílem dosáhnout a/ Haify, b/ večeře, c/piva, d/postele. Štěstí - ta vrtkavá veličina - tentokrát stojí na naší straně a zhruba po dvou hodinách se všichni setkáváme v hotelu. 

Den 2.

Po náročném předchozím dni se budíme ráno do krásného, i když poněkud chladného rána. Haifa je jedno z nejkrásnějších měst v Israeli, kde lze nalézt mimo jiné i hlavní svatyni církve Bahá´í, umístěné v nádherné terasovité zahradě. Slunečný den nám umožnil krátkou prohlídku města z výšky s pohledem na zmíněné centrum zvláštní mírumilovné církve a přístav. 

Poté již míříme ke kibucu Ma´agan Michael, místu našeho prvního koncertu. /jeho jméno je složeninou slova ma´agan /ukotvení/ a Michael /na památku Michaela Polaka, donátora v začátcích jeho existence/. Tento kibuc je jedním z největších v Israeli, jak rozlohou, tak i počtem členů /zhruba 2000/. Díky mechanismu odsolování mořské vody netrpí suchem, pyšní se krásnou květinovou výzdobou hlavní části. Vedle zemědělské produkce - což je hlavní součást obživy každého kibucu - má i vlastní továrnu na plasty, která dává práci zhruba 400 lidí. Kibuc má i své vlastní sádky s chovem ryb. Systém života v kibucu je založen na principech všeobecného vlastnictví, všichni odevzdávají svou mzdu do společné pokladny a všem je zaručeno bydlení a strava. V kibucu existuje i obchod se základními potravinami a běžným spotřebním zbožím, nedá se zde platit penězi ani platební kartou, pokladna přijímá jen speciální kibucové karty. Totéž se týká hospody, kde čepují pivo - mimochodem docela dobré. Obyvatelé se mohou stravovat doma ve svých příbytcích nebo zvolit společné stolování za malý poplatek. Jídlo je v kibucu velmi dobré a pestré. O dalších zvláštnostech života v kibucu pojednám později. Členové souboru byli vřele uvítáni a byli rozebráni svými hostiteli do jejich příbytků. To umožnilo poznat život jaksi zevnitř, stejně jako mluvit s jeho obyvateli o radostech a problémech. 

Večer se uskutečnil náš první koncert v místním kulturním domě. V kibucu se hodně dbá na kulturní vyžití, existují zde různé kroužky, rovněž pěvecký, jehož členy jsou však zatím malé dívky, které tvořily předskokanky našeho vystoupení. 

Obecenstvo v Israeli je výrazně odlišné do českého. Vzhledem k jazykovému vybavení uměleckého šéfa souboru, který vládne plynou hebrejštinou, se po krátkém úvodu a oznámení názvu skladby ozval potlesk a k našemu překvapení se diváci přidali svým zpěvem k nám. I později - při dalších vystoupeních - se podobný scénář opakoval a často se stávalo, že posluchači zpívali i poté, co soubor svou píseň ukončil. Velmi často se při průvodním slovu z hlediště ozývaly hlasitě pronesené dotazy na šéfa souboru, který musel odpovídat. Po skončení koncertu, jenž byl věnován umučenému novináři Danielu Pearlovi v Pakistánu/ se posluchači vmísili mezi členy Noachu s mnoha dotazy, zejména však oceňovali samotnou přítomnost tělesa v těchto méně zvyklých místech i to, že nám bylo vše rozumět. Druhý večer v Eretz Jisrael končíme s pocitem, že nás čeká ještě mnoho zajímavých setkání.

Shalom Jisrael.