Dopis příteli do Kanady po 30 letech

9. 11. 2019 7:29:51
Dlužím Ti to. Vím, žes mne zval a žes mi nabízel místo. Chtěl jsem tady zůstat a Tys nechápal proč. Pokusím se Ti to vysvětlit, i když nevím, jestli se mi to podaří.

Asi Ti nemusím připomínat tu dobu před listopadem 1989. To debilní bezčasí, kdy nám vykládali o blahobytu, který už téměř je a pokud není, tak v brzku bude. Jak jsme byli organizováni snad i v tom, v jakém pořadí budeme chodit na záchod. Jak nám na gymplu a pak na vysoké vtloukali do hlavy tu ideologii budovatelů komunismu, kdy se člověk musel držet, aby se nerozesmál nad tou pitomostí. Jistě si pamatuješ na malé rádio, na kterém šel kupodivu celkem dobře slyšet Hlas Ameriky s Ivanem Medkem, kdy jsme na kolejích poprvé slyšeli jména několika statečných. Pamatuji, jak jsi mi půjčil Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče a jak jsem poprvé dočetl cosi o Gulagu. Nebo to tajné promítání Tarkovského Stalkera, na které jsi mne pozval, kdy jsem si uvědomil, že v těch komunistických sračkách nejsme jenom my, ale i obyčejní Rusové, které jsem z duše nesnášel za rok 1968.

A pak listopad 1989. Všude to padalo, Dederonů byla plná Praha, Maďaři otevřeli hranice a jen u nás se stále uzavíraly závazky na vyšší objem vytěženého uhlí či rychlejší cvrkot tkalcovských stavů našich přadlen. Dneska se dozvídáme, jak to bylo jasné, ale pokud mne paměť neklame, tak nikdo nevěděl nic a strach z estébáků byl všudypřítomný. Jak jsme stáli v tom malém hloučku za 4 dny po pražských událostech na Náměstí lidových milicí v Ostravě (dnes je to náměstí TGM) a byli podělaní, protože okolo byli policajti a správně nažhavení horníci, kteří nám dávali nepokrytě najevo, co se stane, když okamžitě nevypadneme.

A pak - když Václav Havel mašíroval v krátkých kalhotách po Hradčanech - jsme byli šťastní, že to všechno je pryč, takový ten zlý sen, který mizí ráno otevřením očí a jediné, co je žádoucí, je na tu noční můru zapomenout. Jak byli lidé k sobě laskaví, nikdo po nikom neřval, neznámí se na sebe usmívali a všechno se zdálo být na dobré cestě.

Pak jsi mne jednou překvapil s tím, že tomu všemu nevěříš. Pamatuji si na ten den, kdy jsme seděli v kavárně Elektra a Ty jsi mi oznámil, že to tady balíš. Nechápal jsem proč. Proč po letech, kdy jsme mohli jezdit tak akorát na Velké Dářko a museli dávat si bacha na toho, kdo stojí vedle nás, jsi se najednou v okamžiku svobody rozhodl vzít roha. Přesvědčoval jsi mne, že je to jen krátké vzepětí, že přijdou všední dny, lidé se nemohou jen tak změnit ze dne na den. Že ten, kdo byl svině, tak sviní zůstane, jen převleče kabát. Nerozuměl jsem Ti a nechápal. Komunisti jsou přeci pryč, namítal jsem a estébáci už nechodí v 5 ráno na nevítané návštěvy. Měl jsem pocit, že mne neposloucháš a že hučím do zdi. Pak jsi se ztratil a napsal mi po čase dopis, kde mně zveš, abych se za Tebou vydal.

Po letech Ti píšu, žes měl v lecčems pravdu. Přišli jsme k té svobodě příliš levně. Ta celonárodní touha po svobodě se ukázala být jen snahou mít se dobře, jako ti, kteří žili na západ od nás. A to co možná nejrychleji a bez odpovědnosti za to, co přijde po nás. Nenaplnila se představa některých lidí, že si prostě sednou na zadek a počkají, až se jim přihrne blahobyt. A tak se jejich frustrace vyvalila na povrch. Věřil bys tomu, že všechno to, co se jim stalo zlého, vlastní neúspěchy a nenaplněná očekávání, hodili na Václava Havla? Že pokud dnes řekneš nebo napíšeš, že to byl velký muž národa, sklidíš v lepším případě posměch, v horším sérii nadávek? Že jeho heslo o tom, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí je karikováno a termín "havlista" je pro ně silná munice?

Víš, že jsem zpočátku byl nadšen Václavem Klausem. Mluvil řečí, které jsem rozuměl. Pak - po pár letech - hodil ideály za hlavu a padl si do náruče se svým hlavním ideovým protivníkem. Říkali tomu opoziční smlouva. Ve skutečnosti si rozdělili absolutní moc a navždy pohřbili důvěru lidí, že politický systém nemusí být jen špinavá hra v zákulisí a divadýlko na veřejnosti. Pro mně to bylo největší zklamání, protože jsem mu věřil. Najednou mi došlo, že zase existuje ona dvojí řeč, na kterou jsme byli zvyklí ještě za bolševika.

Ten jeho ideový "protivník", Ty si ho pamatuješ jistě taky. Byl to zábavný člověk, když mluvil z tribuny na Letné. Jak si dělal z komunistů srandu, měl pro ně jen slova pohrdání. Věřil bys tomu, že stejný člověk se stal hlavou státu a jeho první slova po zvolení byla ta, ať už lidé drží hubu? Věřil bys tomu, že jako president navštívil jejich sjezd a nazval je "soudruhy"?

Jistě si také pamatuješ, jak byli komouši zalezlí, jako ten náš soused z baráku Kabeš, když předtím šéfoval "kultuře". Nechal zbourat ještě v roce 1988 památnou pohřební místnost na ostravském židovském hřbitově a nic se mu nestalo. Tak tihle lidé zvláštního ražení se otřepali a vylezli na světlo. V poslední době mají zajímavý sport - urážet padlé z okupace v roce 1968, vykládat veřejně, že ti oběšení z 50. let si to zavinili sami. A my jsme nuceni to poslouchat, protože tyhle osoby zvou do demokratických debat.

Za týden to bude 30 let. Současná hlava státu slavit nebude, není to tak dávno, co řekla, že to bezhlavé mlácení na Národní byla taková selanka pro pár študáků a strejců v modrých uniformách. Minulý president Václav Klaus zase neustále vykládá, že ti stateční disidenti byli vlastně směšné figury, že by jistě všechno šlo stejně i bez nich. Předseda vlády (komunista a člen StB), také slavit nebude, poslední kytku pokládal loni o půlnoci. Věřil bys tomu, že může existovat země, kde se president i předseda vlády bojí vyjít mezi lidi?

Píšeš, ať přijedu, že to stále stojí za to. A já ti řeknu, proč to neudělám. Není to proto, že už jsem na takový přesun starý. Přes to všechno, co jsem Ti napsal, vidím naději. Jak víš, mám tři děti, znám jejich kamarády a vidím, že jsou jiní. Že už je tak nezajímají ti, co jsem jmenoval. Jezdí do ciziny tam, kam my jsme nemohli a vidí, že svět není naše česká kotlinka. Mají jiné vize, nevím, jestli lepší, ale každopádně jejich. A i když jim ti "moudří" neustále připomínají, co je správné a co ne, tak oni si - stejně jako my před lety - udělají svoje. A já chci těch posledních pár let, co tady ještě budu, být u toho.

Za týden zajedu do Prahy, půjdu na Letnou i na Albertov a na Národní třídu a nechám tam svíčku. Protože - a to je poslední, co Ti napíšu - mám pocit, že tenhle národ měl dostat do držky mnohem více, než jen na té Národní třídě. Že jsme ke všemu přišli lacino, proto si té svobody nevážíme a ochotně ji zase směňujeme za pindy populistů, kterým vkládáme dobrovolně do rukou vše, co jsme až ne tak vlastním přičiněním dostali.

Měj se tam krásně a třeba někdy přijeď. A zajdeme spolu na pivo, které je u nás jistě lepší.

Autor: Tomáš Vodvářka | sobota 9.11.2019 7:29 | karma článku: 39.40 | přečteno: 1878x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Nechceš koupit Neurol?

Všechno na světě se dá nejspíše koupit i prodat. A což teprve tabletka, po které se rozplynou chmury a svět začne být krásnější. Takže - chceš koupit Neurol? Stačí zavolat...

20.11.2019 v 11:47 | Karma článku: 40.64 | Přečteno: 5813 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Jste solí země....

říká sv. Matouš o těch, kteří žijí v pravdě. Společnost Post Bellum pořádala již 10. ročník slavnostního předání cen těm, kteří jsou solí země a světlem světa. Byl jsem při tom a byl jsem tam rád.

18.11.2019 v 14:39 | Karma článku: 30.94 | Přečteno: 706 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Už někdo vyrábí žluté hvězdy s nápisem Jude?

Média zveřejnila ne až tak překvapivou informaci, že ve Skandinávii při 81. výročí Křišťálové noci byly zhanobeny židovské hřbitovy a na ulicích se objevily hákové kříže a Davidovy hvězdy.

15.11.2019 v 6:37 | Karma článku: 44.82 | Přečteno: 4623 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Byli disidenti opravdu zbyteční?

V těchto dnech se objevují rozličné úvahy o konci totalitního režimu v roce 1989 a o tom, kdo hrál zásadní roli při jeho pohřbívání.

13.11.2019 v 6:29 | Karma článku: 42.48 | Přečteno: 3933 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel Kovařík

Porodí krize v KDU-ČSL českého Sebastiana Kurze?

KDU-ČSL míří k mimořádnému volebnímu sjezdu. V lednu si zvolí nového předsedu. Strana tak dostává mimořádnou šanci překročit svůj stín a stát se vůdčí politickou silou u nás. Okolnosti tomu totiž nahrávají. Nevěříte?

22.11.2019 v 15:56 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 455 | Diskuse

Vladimír Zeman

Přijmout 40 sirotků?

Uprchlická krize nekončí. Přes moře stále na člunech míří do Evropy hodně uprchlíků. Evropa je nafukovací. Hlavně ale vykazuje naprostou neschopnost v řešení uprchlické krize.

22.11.2019 v 10:07 | Karma článku: 34.79 | Přečteno: 823 | Diskuse

Magdalena Westman

Není kobliha jako kobliha aneb nové ekonomické paradigma

Kniha oxfordské ekonomky Kate Raworth Doughnut Economics: Seven Ways to Think Like a 21st-Century Economist, je hodnocena některými odborníky jako vůbec nejlepší napsané dílo z oblasti ekonomie za posledních padesát let.

22.11.2019 v 10:06 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 233 | Diskuse

Jan Bartoň

Proč nám vládne „bolševik“?

Odpůrci vlády Andreje Babiše si stěžují, že nám vládne „todleto“. Ti, kteří souznějí s „Milionem chvilek“ by dokonce chtěli repete roku 1989, kde by jimi nenáviděná vláda skončila a byla „lidem“ svržena.

22.11.2019 v 9:16 | Karma článku: 39.93 | Přečteno: 3157 | Diskuse

Miloslav Havelka

Že Chvilky dráždí mocné? Zeman je ignoruje a Babiš je má i s jejich ultimáty na háku!

Je to úhel pohledu. Z toho mého se mi zdá, že Letná II byl i přes precizní organizační zajištění spíš trochu propadák. Což si pochopitelně organizátoři veřejně nepřipustí, ale pokud by měli být k sobě upřímní, není co slavit

21.11.2019 v 22:55 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 1392 | Diskuse
VIP
Počet článků 668 Celková karma 37.15 Průměrná čtenost 2488

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz