Fotopindoblog o Severním Kypru

"Ještě jsem nikdy nebyla na Kypru", prohlásila nedávno moje zákonná choť a odpůrkyně v jedné osobě, když jsem odpočíval po lukulském obědě. 

"To je nějaký nový hotel s wellness?" zeptal jsem se v polovědomí, utlumené lasagnemi a skvělým montepulcianským červeným. 

"Ne, drahý, to je ostrov ve Středozemním moři, kde se z vln zrodila Afrodité a kde je historie vetkána snad do každého kamene", odvětila nepochybně našprtanou frází z bedekru. "A navíc bych chtěla navštívit Kypr severní, kde není tolik lidí."

"Máš rád Turci, ty psy pohanský?" oprášil jsem Haška. "Vždyť přece víš, že muslimové jsou agresivní a budeme podříznuti, jen co přejedeme čáru. Vždyť Ti občas čtu blogy renomovaných autorů, znalců islámu s vysokou karmou, a tak to nemůže nebýt pravda." 

"Stejně bych to ráda riskla", řekla zasněně, "Jsi muž a všechno dokážeš," vytáhla diskusní trumfové eso, kterému nemůže čelit žádný normální mužskej.

Věděl jsem, že není vyhnutí, neboť myšlenka, jednou utkvělá v hlavě mé choti, najde vždy svého naplnění. Takže od její myšlenky rychle k přistání v Paphosu, vypůjčení auta na letišti, kde nám činitel firmy Hertz sdělil, že v turecké části pojištění neplatí a nikdo tam v případě nehody nepřijede (což dodá klidu), jsme zhruba v 17.00 hod překročili hraniční čáru v oblasti u města Famagusta v jižní části linie, kde reminiscence s dráty, pasovou kontrolou, zaplacením "pojistného" (na období 3 dny až měsíc celkem 35 Euro) připomněla dávné časy. Poté jsem už za tmy dojeli do prvního místa pobytu, malé vesničky, kde se nacházel hotel.

Majitel byl velmi osvícený Kypřan tureckého původu. Presidenta Turecka nazýval termínem "Erdolf" (asi netřeba překládat jinotaj), pochlubil se několika vlastními knihami o etnografii kraje. I přes obavy z politických rozhovorů byl přístupný i k ožehavým tématům. Stěžejní věta, proč byl Kypr rozdělen v roce 1974 tureckou invazí, zněla "stupid extremists from both sides". Podobný názor jsem zaslechl i od řeckých Kypřanů, jde tedy zřejmě o známý universální jev, který se nevyhne žádné zemi.

Po celou dobu pobytu - celkem 7 dní - jsme vyjma oné hraniční kontroly nepostřehli nějaký policejní dozor, buzeraci, lidé byli vlídní a milí, se snahou nám pomoci a plnit naše - zejména kulinářské -rozmary. 

V každém městě i větší vesnici stojí nová mešita a opuštěný chátrající kostel řeckokatolické církve /viz níže/. Hlas muezzina však nikoho nevzrušuje, mladé ženy (mimochodem velmi krásné a sošné) chodí prostovlasé a v džínách a vyjma tradičního trochu většího bordýlku u cest se oblast nijak neliší od obvyklého koloritu jižních zemí. 

Díky nízkému kurzu turecké liry /v době pobytu okolo 3,50 Kč/ bylo v zemi velmi levně. Třeba vynikající kafe stálo cca 10 korun, dobré jídlo v hospůdce u cesty nešlo přes stovku. Vyjma větších měst - Famagusta, Kyrenia - je provoz na cestách jen velmi slabý, jezdí se vlevo. 

Ale - dost bolo pindů - jdeme na fotky. 

Obě vlajky kdekoli - zde na přechodu do turecké zóny - připomínající naše již naštěstí zašlé doby, kdy vedle naší byla vždy vyvěšena i rudá, aby bylo jasné, kdo je největší kamarád.

Nezbytný pomník velkému Kemalu, zvanému otec Turků, je pravidelným doplňkem každého většího náměstí či návsi.

Zvony tohoto kostela již nezní cca 45 let a obývají ho již jen holubi.

Interiér téhož v malém městečku Kumyali.

Zdá se, že holubi v rámci svého působení jsou z náboženského hlediska zcela neutrální a pášou své nepravosti zcela rovnocenně.

Nicméně i v turecké části jsou pečlivě udržované katolické chrámy, jako je tento zasvěcený svatému Ondřeji na východním cípu poloostrova Karpaz.

Interiér chrámu s typickou sadou ikon a četnými návštěvníky (ty jsem na chvíli poprosil o poodstoupení kvůlivá mým čtenářům).

Nejvýchodnější část severního Kypru s nezbytným doplňkem.

Krajina tohoto poloostrova je celkem pustá a tak člověk přivítá každého živého tvora, s nímž lze navázat aspoň nějaký kontakt. Nutno podotknout, že tento druh je již náležitě vycvičen, jak z turisty vydolovat pamlsek. Vydírání dítětem je obvyklá forma..

Ona liduprázdnost má své obrovské výhody. Tzv. Zlatá pláž v zálivu Nangomi postrádá chorvatský ručníkový boj o místo. Ta osoba v dálce je autorova žena, jdouci zkusit teplotu vody (asi 32 st. C).

Agora staré Salaminy dává tušit původní rozsah velkolepého města. 

Dle bedekru byly hlavy soch uraženy křesťanskými fanatiky, kteří je považovali za pohanské symboly.

Zachované fresky dávají matně tušit nádheře starých budov a umění starých mistrů.

Velkolepé divadlo tamtéž s vynikající akustikou.Zkusili jsme normální hlas z jeviště a jeho slyšitelnost v poslední řadě. Perfektní !

Hned za hledištěm nezbytný doplněk s proudící vodou. 

Pokud je vám tato fotografie něčím divná, tak porucha není ve vašem přijímači. Gotický chrám ve Famagustě byl z praktických důvodů přestavěn na mešitu, což zevně dokladuje minaret. Mešita je volně přístupná i ženám po patřičném zahalení vlasů.

Interiér téhož. Vzadu místo oltáře jakási deska.

Teprve zblízka se lze dočíst, že křesťanského Boha nyní vystřídal ten muslimský. 

Sykomora před hybridem kostelomešity skýtá příjemný stín a 

neuvěřitelnou informaci o stáří stromu. V době sázení tohoto stromu u nás vládl Václav II. 

Famagusta je starobylé město s mnoha zajímavostmi - zde zbytek chrámu, z něhož lze tušit původní majestátnost.

A taky neuvěřitelnou cukrárnu u Peteka, kde se prodává ten zaručeně pravý turecký med

A jiné pochutiny rozličných tvarů a chutí, nelze se odtrhnout a nepožívat

Tady už to pan Petek trochu přehnal, protože ukusovat marcipánovou hlavu rozkošným figurkám tak úplně nelze bez výčitek svědomí.

Přejít z turecké do řecké části lze pouze na několika místech - toto je hraniční přechod v centru Nikósie.

Na jiných místech to zatím nejde a majitelé nemovitostí v pásmu to asi nemají zrovna lehké...

No pasaran......

Turecké lázně jsou v Nikósii plně funkční, jeden den dámy, další den pánové...

Z přelidněných měst zpátky do hor - třeba k pohádkovému hradu sv. Hilariona, kde je třeba vedle vstupného mít i dobrou kondici, převýšení od vstupní brány na hlásku nahoře je více jak 100 metrů.

Ale prolejzačky stojí za tu námahu..

V severním Kypru se staví ostošest a to nejen hotely na severním pobřeží, ale i města na "zelené" louce" 

s nezbytnou mešitou

I přesto lze však nalézt krásná místa, kde lze ve stínu borovic meditovat a přemýšlet o pomíjivosti věcí pozemských

Nechat se unášet krásou nesčetných mozaik starých mistrů

A pak kalupem do neméně skvělé reality

Takže - dobrou chuť a 

Díky za návštěvu blogu a přečtení.