Kterak Jirka dvakráte do jedné řeky vstoupiti chce....
Sociální demokracie, která páchá sebevraždu v přímém přenosu vlivem výroků svých představitelů /kdysi pan Mládek, nyní čerstvě pan Štěch/, má nejspíše ještě bazální záchrannou brzdu, když vedení jednomyslně odmítlo návrat Jiřího Paroubka do strany.
Skutečností zůstává, že Jiří Paroubek své poslední volby vyhrál, avšak s nulovým koaličním potenciálem, což je faktický propadák a katastrofa. Důvodem nebyl tehdejší program sociální demokracie, který by některá další politická strana třeba nezkousla za cenu korekce vlastních priorit. Důvodem byla právě osoba Jiřího Paroubka, který má zvláštní dar naprosté ztráty sebekontroly, schopnosti pronášet i ty největší nesmysly s kamennou tváří a naštvat proti sobě i vyrovnané lidí.
Po odchodu z místa předsedy brzo opustil i ČSSD a začal se tvrdě vymezovat proti bývalé straně a jejímu vedení. Poté založil novou stranu LEV 21, která v dalších volbách získala neuvěřitelných cca 7 tisíc hlasů. Po nějaké době živoření odešel i odsud a poslední dobou získával pozornost šokovaných diváků a posluchačů předváděním cviků v bílém sportovním úboru.
Ještě je nutné připomenout jeho ukřivděné postoje po jeho odchodu z politiky, že jej nechtějí české university zvát k přednáškám. /http://vodvarka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=378720/
Jiří Paroubek nyní nejspíše seznal, že opět nastal čas jeho zviditelňování na české politické scéně. Ve zmíněném rozhovoru uvádí, že má asi 20 nabídek různých základních organizací, kteří po jeho členství touží. Že jen pikle vedení strany, které jej jednohlasně odmítlo, mu nejspíše brání k návratu na výsluní. Na otázku redaktora, jestli jeho postup není proti stanovám odpověděl, že je mu to jedno.
Není třeba dalekosáhle pátrat v paměti. Všichni si tak nějak pamatujeme, že Jiří Paroubek byl prototypem papaláše, nabubřelého potentáta, který má o sobě neuvěřitelně vysoké mínění, který sám sebe hodnotil jako špičkového diskutéra, kterému v širokém okolí není rovno. Neustále připomíná nějaká čísla ze své éry /byl zejména fascinován předvolebními procenty, které jak je zřejmé, nemusí ještě znamenat vůbec nic/, neustále připomíná své zásluhy.
Zapomněl však, že není nic pomíjivějšího, než je přízeň davu, respektive v jeden den za 4 roky voličů, Že stačí jeden hloupý výraz, názor a moderní média jej ihned rozšíří do všech světových stran. Že se z uvedených hloupostí prostě nevymluví. Čtenáři blogu idnes pamatují jeho články, které byly podobnými větami a názory prošpikovány a za které sklízel oprávněnou kritiku.
Že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky, věděl už Hérakleitos. Vědí to i politici, kteří odešli z vedení svých stran a historie pamatuje jen výjimečně úspěšné návraty. Jiří Paroubek není výjimečným politikem, není ani politikem průměrným. Jeho odchodu nikdo nelitoval a tak se nelze divit oněm rozpakům a nechuti jej znovu instalovat. Dnešním naštvaným odchodem z živého vysílání /kde mu byly kladeny zcela běžné otázky/ dokazuje, že se nijak nezměnil, že je stále ten stejný Jiří Paroubek, který nechybí nikomu. Měl by se vrátit ke své poslední činnosti - obšťastňovat diváky internetu svými prostocviky. V nich je skutečně nepřekonatelný.
Tomáš Vodvářka
Vůle ke smyslu
Předpokládám, že se na mně nebude slovutný psychiatr Viktor. E. Frankl hněvat za vypůjčený název jeho knihy. Psal o extrémních podmínkách v koncentráku za války. Měl jsem však možnost zažít vůli ke smyslu v současné době
Tomáš Vodvářka
Velký pátek jako příležitost
Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.
Tomáš Vodvářka
Politika jako cirkusová aréna
Pamatujeme si všichni, když po našich krajích jezdily cirkusy. Ty lepší měly dravé šelmy a krotitele, koně a krasojezdkyně, akrobaty. Ale všechny měly klauny. K všeobecnému obveselení.
Tomáš Vodvářka
"Poslední mohykán"?
Možná dojde k soudnímu řízení s devadesátiletým velitelem Pohraniční stráže, který nese odpovědnost za usmrcení několika lidí, kteří se snažili překročit státní hranici ČSSR
Tomáš Vodvářka
Maratón - povídka na neděli
Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
- Počet článků 975
- Celková karma 35,79
- Průměrná čtenost 2559x