Dnešek je zralý na další chartu, cenzuruje se, říkat nesprávné věci na nesprávném místě v nepravý čas. se nevyplácí. Jediná správná pravda přichází Bruselu/ Berlína a o ryze technických věcech se rozhoduje politicky.

V tom je ten rozdil.

Kdyz jste tenkrat rekl spravnou vec, kdyz jste mel stesti mel jste jen opletacky. Kdyz ne, tak vas zavreli.

Dnes kdyz zde neco nespravneho napisete, administrace vam to smaze a dostanete na par hodin zaracha.

Ale co vim, administratori sedej nekde v Praze u Vltavy.

Dobrá připomínka a výborné zpracování.

Zoufalost Horáka níže v diskuzi to jen potvrzuje.

No promiňte, ale vždyť já tuhle iniciativu autora a jeho osobu prakticky, až na výjimky ve svých diskusních příspěvcích vyjadřujících mu obdiv, téměř až do nebíčka vynáším a nesmírně mu za jeho novou tématiku děkuji, podobně jako Vy a většina zdejších čtenářů.

Díky za připomenutí Tomáši V souladu s tím, co obsahovala Charta 77, vychází totálně absurdní, že se, mimo jiné, tzv. umělci té doby, dovedli podepsat pod Antichartu. Co vlastně podepsali? Že nemá existovat svoboda jedince, lidská práva, Helsinské dohody? Ten fakt mi přijde tak absurdní, že ho nepřekoná ani žádné Havlovo absurdní drama. Patočkovu větu "„Lidé dnes zase vědí, že existují věci, pro které stojí za to trpět. Že věci, pro které se eventuálně trpí, jsou ty, pro které stojí za to žít." by se rozhodně měly učit děti ve škole.

Nemohu si pomoci, ze Charta77 nic neznamenala. Nadelala trochu hluku, asi jako kdyz pes steka pres den na opilce

Tyto veci dokazi byt obcas spoustecem, jenze to by musela nekde lezet trhavina. Zcela zretelne nelezela, takze se disidenti poplacali po ramenou, komousi udelali bububu a jelo se dal

Nic neznamenala, ALE hysterická reakce soudruhů byla vysloveně nenormální. Proto jsem si od kolegy v práci půjčil kazetu, abych si poslechl "o čem to vlastně je" a nebylo tam nic nepravdivého.

Podobná hysterie byla i u akce "dva tisíce slov" , která umožnila soudruhům odstavit elity našeho národa (Werich, H+Z aj.) ...

Pane Vodvářkoo, Vy jste se vznikem "Charty" neměl naprosto nic společného. Jste udatný partyzán po skončení II.WW.

Promiňte, ale pan autor v té době, jak kdesi uváděl studoval ve 3. ročníku Gymnasia, a tak si nemohl dovolit v zájmu své tehdejší budoucnosti si s něčím tak nebezpečným zahrávat, a sám sobě klacky pod nohy házet.

A nebyl rozhodně jediným, osamoceným a tak, byť mu to jistě v myšlenkách vřelo, tak v souladu s dobou a patrně již tehdy se svým, jak i nyní prokazuje literárním nadáním a talentem, v té době jako řádný člen SSM nejspíše spíše všeliké úderné články do školního časopisu skládal, aby je dnes v souladu s dobou obsahově poupravil a zde preSentoval.

Díky Vašemu přínosnému rozboru politických událostí minulého století, jimiž se proslavil konec 70. let, jsem ani dospat nemohl. A když jsem se s rozechvěním tímto před chvilkou probudil, tak mé prvé kroky namísto toalety, přestože jsem intenzivní potřebu cítil, vedly rovnou k počítači, abych jej také vzbudil a potěšil se diskusí, o níž jsem předpokládal, že se zde díky Vašemu tvůrčímu nadání a úsilí, které jste své historicko-literární tvorbě věnoval, jistě mohutně rozproudí.

A když jsem po chvíli dychtivě s myškou počítače naběhl k rubrice Blog a uviděl Vás a Váš jedinečný portrét hned v okénku rubriky na prvé pozici, dokonce nad fotografií paní Šichtařové, dech se mi zastavil a tep prudce zvýšil frekvenci, jak jsem otevření této vzpomínky "45 let od vydání Charty 77" třesoucími se prstíky chvatně prováděl.

Ovšem když jsem těsně před otevřením diskuse zde pod koncem Vašeho článku uviděl v závorce uvedené číslo udávající počet vložených diskusních příspěvků, tak na mne téměř mdloby přicházely a říkal jsem si to snad ani možné není? Neboť jak číslo, tak počet příspěvků byl prakticky totožný s tím co jsem viděl těsně před tím, než jsem se ke spánku uléhal. Nevěřícně jsem otevřel diskusi a bohužel mi opět brada spadla, protože nic nového, přínosného a velikosti Vašeho díla odpovídajícího jsem zde bohužel k mému pocitu smutku nenašel.

Dokonce jako člověk pragmatický jsem si statistickým výpočtem ověřil, že vlastně k dosaženému počtu veškerých příspěvků jsem značným dílem přispěl jenom já a to 6 svými, které ze slušnosti a jisté Vám podobné skromnosti bych spíše raději odpočetl. A pak se zde nachází další 3 téhož opakujícího se obsahu, stručné, bezobsažné a s tématem zcela nesouvisející příspěvky nějakého pana Lórence + jeden podobný od dalšího diskutéra, který pana Lórence upozorňuje na jistou zbytečnost a nesmyslnost jeho výtvorů, což přibližně odpovídá celkově 1/3 všech zde preSentovaných příspěvků, a to je skutečně, opravdu skutečně, velice smutný výsledek.

Milí čtenáři i Vy, pane autore, promiňte ale jak výše píši, že jsem dospat nemohl, tak jsem z toho nevyspání jaksi rozptýlený a text níže uvedený, jsem bohužel díky rozespalosti mylně umístil níže a mylně pod jiný příspěvek, kde nedává takovou jistou obsahovou souvislost, jaká by měla nastat. A tak jej teprve nyní umísťuji na to správné vlákno, kde měl původně být a kde toto mé vysvětlení smysl dává, a možná to lze chápat jako určitou omluvu a poklonu autoru tohoto díla.

Tedy zde měl původně tento níže uvedený text býti:

"Ale abych nebyl jen zbytečně kritický a nestranný, tak musím uznat, že přeci jen se diskuse, byť s určitým zpožděním pomaloulinku rozbíhá a snad se i ještě dále rozšiřovat a zvětšovat bude.

A i pokud tak přezevše nenastane a diskuse zůstane na současných číslech, tak i tak je přeci jen i s takto nepředpokládaně malým počtem diskusních příspěvků přece jenom mnohem košatější něž je tomu u zcela identického výtvoru preSentovaného v oné Vaší opečovávané Sféře, kde jak jsem se před okamžikem přesvědčil je stále pouze jeden, jediný diskusní příspěvek."

je dobre pripominat vsem ex i soucasnym komunistum, ze Charta77 v podstate chtela jen to, k cemu se Husak v Helsinkach zavazal

v podstate jednoduse ukazala na zakladni komunisticke - lhat

Komunisté Helsinský protokol podepsat museli, protože jinak by potvrdili totalitu, kterou v celém socialistickém táboře nastolili. Dobře věděli, že podepisují závazky, jejichž splnění by znamenalo jejich zkázu. Stejně, jako by kapři podepsali souhlas s vypuštěním rybníka.

Jak se stala Vaší novou oblíbenou a pro nás čtenáře poučnou tematikou oblast histórie, tak již dnes se těším, že podobně jako s aktuální časovou a historickou souvislostí a vzpomínkou na Chartu 77, nezapomenete na vzpomínku k jinému, stejně, či alespoň podobně významnému datu.

A snad k 29. červnu se Vám podaří vypracovat podobně hlubokou, a vzhledem i k svému bližšímu osobnímu vztahu, ještě mnohem dojemnější vzpomínkou na jakéhosi literárního potomka, a následovnici Charty 77, kterou byla na jaře roku 1989 disidenty tvořená, a následně 29.6.1989 zveřejněná Petice "Několik vět", kterou následující den článkem "Kdo seje vítr" hrubě odsoudil deník Rudé právo.

Nezapomenutelná, a snad nejen pro mne, je skutečnost s níž jste nás ve své dokumentární literární povídce, která zase vyšla na den v souladu s dříve mohutně slaveným výročím Velké říjnové socialistické revoluce, dne 7.11.2018 pod titulkem "Báječná léta s StB", seznámil a pochlubil, že jste v oněch trudných a temných dobách totalitních dobách již v lednu 1989 podepsal i Vy oněch "Několik vět", a následným zveřejněním Vašeho jména se stal jednou z hvězd jisté zahraniční rozhlasové stanice, což mělo důsledky, které Vaší povídce, ale i Vám dodaly na atraktivitě natolik, že v diskusi se objevilo dokonce více než čtvrttisíce diskusních příspěvků.

Je obdivuhodné, že jste Petici tehdy dle Vašeho vyjádření podepsal v čase, který předcházel době její tvorby, natož zveřejnění k němuž došlo, jak výše píši a lze snadno z různých zdrojů ověřit až 29. června 1989.

Když Vás na tuto nesrovnalost, a téměř až zázračnou a neuvěřitelnou příhodu upozornil v této diskusi v 19:52 hod. jistý diskutující, tak jste se vší skromností nereagoval, a jen v článku obsah upravil a lednový termín podpisu z textu následně a taktně zmizel.

A doufám, že až nastane ono výročí, tak si na počátku léta budeme moci přečíst Vaši podobně dojemnou vzpomínku v níž odložíte svou tradiční skromnost, a dozvíme se konečně i cosi více o tom Vašem podpisu.

Pane Horáku, to co uvádíte, s textem aktuálně publikovaného článku pana Vodvářky nijak nesouvisí. Mohl byste, prosím, uvést, co považujete za chybné v tomto článku? Podle mého názoru článek objektivně odráží tehdejší skutečnost. Děkuji.

A věřte, že mě překvapením a údivem spadla bradička, když jsem zde uviděl a přečetl tento Váš rozsáhlý a hluboký rozbor, který ve mně vyvolal nejen údiv nad jeho fundovaným obsahem, ale zejména obdivem nad tím, jakže to v současné době můžete ještě vůbec tvořit stíhat?

Zvláště v této pro zdravotnictví náročné době, a tedy i pro Vás, jako jednu z významných postav této oblasti, je skutečně neuvěřitelné a obdivuhodné, že Vás ta epidemická situace ještě zcela nevyčerpala, a jste schopen myslet i na jiné, a ještě jim jak níže píši, ve Vašem vzácném volném čase obzory rozšiřovat.

A to pomíjím situaci kterou jsem nějak mimoděk zaznamenal, jíž je i rozšiřování svého působení v dalších sférách. A dokonce jste schopen se zjevit a zviditelnit i v jednom nejrozsáhlejších společenských webových systémů sloužících k tvorbě sociálních sítí a virtuální komunikace. Což jistě je též náročné nejen časově, ale zvláště intelektuálně.

I když je možné, že jste si jen odskočil tak trochu odpočinout a ulevit, sem do zákoutí zdejší, jak jste to svého času nazval, zahrádky.

Tady totiž máte naprostou jistotu, že zde se setkáte jen a jen se slušnou a korektní diskusí a rozhovory. A nenastane podobná situace té, kdy za použití značně neslušné a vulgární komunikace a výrazů, se nedávno utkaly dvě účastnice diskuse pod jedním z článků v té oné Vaší sféře.

Jsem šťasten, že od počátku roku se již podruhé naskytla možnost Vás potkat na zdejší zahrádce, kterou jste loni na samém začátku zahrádkářské sezóny tak neuváženě, a tehdy i demonstrativně opustil. A dík tomu nebyla loňská vegetační sezona této rubriky tak pestrá, jakou tomu bývalo za starých dobrých časů, kdy jste tu ryl, hnojil, plevel ničil a sekal prakticky neustále.

Ale snad se zablýsklo na lepší časy, když tu občas jste opět zpět.

A navíc s tematikou ve které jste se v poslední době počal aktivně pitvat, a poskytovat nám orientaci v souvislosti s různými výročími. A to jak postav našich dějin,(jako např. osobnosti hudební scény) kdy jste galantně připomněl pěvečku pocházející z vašeho kraje, na níž jste pak navázal svým vstupem na Nový rok. Ale i jako první jste se značným časovým předstihem připomněl smutné kulaté výročí i našeho prvního svobodného.

Ale i jak vidíme nyní zde, ani přelomové historické události naší společnosti Vám cizí rozhodně nejsou, a jistě do nich dokážete nahlédnout lépe něž kdokoli z nás.

A nám jste tímto výtvorem, a svou jedinečnou schopností literárního zpracování této události, naše obzory rozšířil.

Za což vše Vám nejen já, ale jistě i všichni sem nahlédnuvší, z celého srdéčka upřímně děkujeme a poděkujeme.

Horák, Horák...

To je písmenek...

A jak zbytečných a marných...