Vážený pane doktore Vodvářko, dnes souhlasím a jsem potěšena, že z Vašeho blogu můžu dedukovat, že sebeuzdravení je povětšinou přirozeným důsledkem "dobré mysli". Zvlášť ráda jsem také z toho, že zjevně nesouhlasíte s tvrzením některých renomovaných odborníků (i v jiných odvětvích, než jen v medicícně), kteří tvrdí, že emoce do profese nepatří a každý odborník si je má schovat pro svůj volný čas po práci. To bychom ale v pracovním čase byli roboty, ne ? Děkuji Vám

Milá paní doktorko, Vy víte mnohem lépe než já, že emoce jsou součástí lidské bytosti, ať je jakákoliv. Samozřejmě jsme profesionálové, kteří je dokážou ovládat i ve vyhraněných situacích, což ovšem neznamená, že bychom je měli za každou cenu potlačovat. Mám pocit, že v lidech je zakořeněna představa milého primáře Sovy, který se chová vždy vlídně a klidně, i kdyby mu nad hlavou hořel dům. Mám několik kolegů, kteří jsou velmi impulsivní....a jsou velmi oblíbení a naopak, studený čumák lékařův bývá docela odpuzující.

Pěkný týden.

Můj šéf říkával : musíte zapomenout na to, že vám zahyba manžel, fetuji děti a umírá pes. Klienta to nezajímá, on jde za vámi se svojí bolestí, se svým trápením. A není zvědavý na vas kyselý obličej.

To máte částečně pravdu, že to klienta nezajímá. Je však otázkou, jak dlouho to můžete předstírat, než se zhroutíte.

Ano p. Vodvářko, ctím vaše doporučení se na své lékaře usmívat a kupodivu s nimi i velmi dobře vycházím. Pokud ale chodím ke svému obv. lékaři s tím, že mě bolí už 14 dní na pravé str. pod žebry a on mě přesvědčuje o tom, že nejde o nic jiného, jak o zánět mezižeberního nervu a na to žádný lék není. Podle jeho tvrzení sice ví, že mě to bolí, ale musím to vydržet a ono to "časem!" odezní samo. Plicní lékař, kterého jsem poté navštívil z vlastní iniciativy mi zjistil zánět pohrudnice , se kterým prý chodím už 14 ní. druhů antibiotik.

Další příklad? Po dvouměsíční práceneschopnosti kdy na mě obv. lékař vyzkoušel 6 ! druhů antibiotik bez jakéhokoli zlepšení. Po návštěvě plicního lékaře, mi tento zjistil, že mám zápal plic. Bohudík, i když už neměl mnoho možností , dokázal mě během týdne uzdravit

Takže po těchto zkušenostech p. Vodvářko, sice přechovávám ke svému obv. lékaři kladný kamarádský vztah, ale má už na mé uzdravení vždy jen jednu šanci. Pokud se mu "nepovedu" beru papíry a jdu ke specialistovi. . . . . Nejsem pokusný králík.

Příběh je neuvěřitelnou báchorkou!

Všechno má dvě strany, vážený kolego. Nezvážil jsem případný šokový stav u čtenářů blogu, pokud by opravdu námi posuzovaný jedinec provedl tak brutální životní obrat.

Nicméně - život podobné obraty zná. Třeba apoštol Pavel byl před svým obrácením Šavel. Máří Magdaléna byla před svým setkáním s Ježíšem prostitutkou. Pak se stala svatou,

Proto bych zcela nevylučoval, že pan Jaromír Petřík si na zeď doma pověsí místo Vladimíra Uljanova třeba Miroslava Kalouska nebo ještě lépe Václava Havla v objetí s M. Albrightovou. Ona energie na dálku dokáže divy.

Souhlasím s Vámi. Jinak si myslím, že současný stav je do jisté míry dán i médii a sociálními sítěmi, které ukazují dokonalý život k němuž patří perfektní zdraví. V takovém prostředí je tříska za nehtem brána jako závažný úraz. Pacienti pak hledají pomoc u lékaře, který je jim dle jejich názoru, povinen vyřešit všechny jejich problémy. Nemoc se bere jako životní prohra. To je ale chyba, protože nemoc nám ukazuje, co děláme v životě špatně a co máme změnit. Pomoci si musíme především sami. Lékař je jen berlička, pomocník, i když důležitý. Ne však kouzelný mág se zázračnou pilulkou. A smrt patří k životu stejně jako zrození, každý máme svůj čas vymezen. S některými věcmi nejsme ochotni se smířit a bojujeme s nimi, i když se nad nimi vyhrát nedá. Hezký večer

Děkuji, pane Šiku.

Vtip je ale v tom, že lékaře, kteří jako první u nás tvrdili, že většina "nemocí" se kterými se lidé potýkají, má psychosomatický původ, chtěla LK vylučovat ze svých řad. Lékaři, zabývající se komplexní a pdychosomatickou medicínou, která se zabývá odhalením prvotních příčin vzniku fyzických trampot pacienta, jsou ještě dnes mnoha svými kolegy dehonestováni. MUDr. Hnízdil by o tom mohl dlouze vyprávět.

Medicína je také o důvěře pacienta k lékaři. Ale jak tato důvěra může vzniknout, když lékař nemá objektivně čas ani na to, aby pacienta s empatií vyslechnul a o důkladném zjišťování příčin jeho obtíží se tak nedá hovořit. Proč tomu tak dnes je, že lékař zásobí pacienta "léky", aniž by něco věděl o primární příčině jeho obtíží, považuji za zásadní systémobý problém našeho zdravotnictví.

PS. Rčení, že každý lékař dnes umí léčit, ale málo který umí vyléčit, není daleko od pravdy! Bohužel!

Stoprocentní souhlas s tou důvěrou. A víte co? Není nad osobního nebo rodinného lékaře, který Vás odmalička dobře zná a jako přítel má opravdový zájem na Vašem dobrém zdraví. Bohužel, nebyl mi takový lékař dopřán, a tak dělám lékaře sama sobě, zatím, dokud to jde.

Souhlas a karma

Moc pěkný článek. Já svého doktora plně chápu, že jeho povolání není snadné. Asi bych to nezvládla - tolik pacientů a kolik pacientů, tolik nevděku. Lidi si něco přečtou na Internetu a dohadují se s ním, když jim říká něco, co nelahodí jejich sluchu. Mohou být rádi, že mají vůbec kam chodit a mají profesionální péči. A když ho ještě probírají starší dámy na lavičkách, tak vlastně snižují důvěru v jeho léčení v ostatních. Je to přeci jenom člověk, ale ještě jsem ho neviděla, že by projevil nevůli nebo své pocity. Nechodím k němu často, ale vždycky mu uctivě poděkuji za péči a pomoc.

Já jenom stručně - nešťastný pacient, který je těžce nemocný (smrtelně) a chudák lékař, který to poznal a má to pacientovi a jeho rodině sdělit.

Věřte mi, že sdělení nepříznivé diagnózy je po nějaké době medicínské praxe jednodušší než "bojovat" s pacientem s psychosomatickými obtížemi, protože to je donquijotská situace. A na nevyléčitelná onemocnění si doktor zvykne, pacient a jeho rodina samozřejmě ne, proto je to pro mě komunikačně jednodušší situace.

Podle Vašeho názoru - viz text v tomto Vašem blogu je více než polovina návštěvníků ambulance psychosomaticky nemocných.

Pokud udělujete psychické poruchy i podle členství v politických stranách, tak to zřejmě odpovídá úrovni Vaší lékařské odbornosti.

Cituji totiž z dalšího Vašeho blogu, kde bloger Polák zdůvodňuje, proč vystoupil z KSČM a Vy mu odpovídáte:

"Chci říci, že vstup do této strany už znamená podstatnou mozkovou poruchu /bez ironie/."

https://jaroslavpolak.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A150630_467038_blogidnes

Mně z toho vyplývá, že diagnózy psychosomatických poruch udělujete každému, kdo je, nebo byl členem KSČ, nebo s vámi nesouhlasí. Na blogu v diskusích už jste např. mně několikrát "diagnostikoval" duševní poruchu, stejně jako řadě Vašich oponentů.

A též by mne zajímalo, zda máte odpovídající atestaci pro určování psychických poruch.

Na určení Vaší ctěné psychické poruchy není třeba atestace ani nějakého vzdělání. Ovšem v daném případě se o psychickou poruchu nejedná. To Vás ujišťuji a můžete být rád. Ochablé IQ není psychickou potuchou, ale je to ďábelská kombinace genů, se kterou si současná medicína zatím nedovede poradit. Ale dá se s tím žít a dokonce obveselovat ostatní diskutující. Takže je to vlastně OK!