Tak to mě moc mrzí, dozvídám se to až teď, dala jsem si od zdejšího blogování pauzu a dnes se mi tak na Fb vybavilo, že už jsem dlouho neslyšela pana Jílka... a ono je to takto. Měla jsem ho ráda. Ted mám ho ráda stále. Sbohem, námořníku.

Posílám pozdrav tam nahoru, i když mě pan Jílek moc nebral. Desátník Kroupa...

Děkuji všem diskutujícím za jejich slova.

Nejdřív jsem nevěděla, jak to napsat. Děkuju Vám, také vzpomínám.

Je mně to moc líto.

Jako kritický i tvořivý člověk bude chybět. Na blogu a nejspíš vůbec.

hlavne vůbec...

Pane autore, máte pravdu v tom, že pan Jílek o člověku věděl vše. Totiž závislosti nekompromisně vypovídají o charakteru a povaze člověka. Zkusíš si "něco", zvykneš si na "to" a potom jsi na "tom"závislý". Jak prosté, ale těžké se závislosti zbavit. Té špatné závislosti, mezi něž např. patří, když někdo patří ke komunitě GLBT. Závislostí určitě není např. mírná konzumace vína, vína zvláště červeného. To obsahuje resveratrol, což je protizánětlivá látka. Poznáme je (ty závislosti) po ovoci...

Pan Jílek byl krásný člověk a skvělý bloger.

Posílám touto cestou pár slov od Radky Kielbergerové. Moc děkuje za informaci o zádušní mši a připojuje se ke všem, co jim Jan Jílek bude chybět. Tohle posílá Radka: Jan Jílek... kterého jsem vnímala jako starého námořníka, co má v sobě klid a přesah moře, nepotřebuje lhát sobě ani jiným, a svým vyprávěním naláká i na to, že si ráno vychutnal kafe. Co vlny přijímá jako jistou a nutnou zkoušku, aby se na moři posunul někam dál. Je mi to strašně líto. Strašně...

Radka nemůže psát na blog idnes?

Tomáši, velký dík, napsal jste to moc dobře a výstižně.

Ta zpráva mě zasáhla moc, rád jsem blogy Jana Jílka četl, vyhlížel jsem je. Vnímal jsem jeho povahu a životní postoje podobně, jak to popisujete.

R.I.P.

Velmi smutná zpráva .....