Dík za vynikající slova. Také jsem o tom napsal příspěvek, ale odjel jsem na dovolenou. Asi jej nezveřejním. Nemám tu Tvoji výřečnost, Tomáši!

Ale jedno s Tebou budu polemizovat. Odsuzuješ lékařku, která prošla kolem krvácejícího dítěte a nezasáhla. Není mi až tak jasno, že ona je vinna. V tu dobu již mohla být zcela vyčerpána a neschopna práce. Nevím a proto ji nevyčítám předem, že podcenila příznak krvácení, že jej neviděla jako krvácení masivní. Mohla být mladá a nezkušená.

Každá tragedie je dána sřazením nešťastných náhod. Základní nešťastnou náhodou mohlo být opuštění bezpečného oddělení matkou s krvácejícím dítětem!

Posuzovat zpětně bych nikdy nic nechtěl. Nikdy nevíme všechny okolnosti!

Za absurdní však považuji politicko-manažerské vyřešení tragedie: Krajská nemocnice má zákázáno dělat běžnou operaci tonsilektomii!!! Žijeme v Kocourkově!!!

Ten případ s krvácejícím chlapcem bych zdaleka neviděl tak křišťálově jasně.

Zachránit něco takového, to není první pomoc podle tabuličky, ale docela extrémní dovednost, kterou s rozumnou mírou bezpečnosti zvládnou jen lidé s příslušným výcvikem a praxí. Lékařka, která pracuje někde na dětských lůžkách tohle mít nebude. To nejlepší, co může udělat, je sehnat pomoc. V té nemocnici muselo nutně něco organizačně zkolabovat, protože to nakonec dopadlo voláním záchranky(!) místo příchodu vlastních lidí z ARO nebo JIP. Mohlo se to stát neznalostí té doktorky, že neznala instrukce pro krizové stavy a organizačně selhala, ale taky se mohlo stát, že se pomoci prostě nedovolala(protože porucha, všichni vytížení, apod). Zmatené pobíhání z místa na místo prostě může znamenat ledacos a ten chlapec v komatu může jít klidně za někým úplně jiným než za doktorkou ze záběrů.

Také bych tu lékařku podceńující příznak tak rychle neodsuzoval. Neznám její praxi, zkušenosti, výuku, vzdělání, smrtelnou únavu. A hlavně základní chyba byla, že matka s dítětem opustila bezpečný prostor oddělení!

Zajímavý pohled.

Chybí tam pohled na přiznání viny a reakce "aktéra". Některé profese (lékaři a soudci) mají stavovské cítění a solidaritu. Bohužel.

Ochota přijmout problém a reálnou reakci chybí a zametání problémů pod koberec je pracovní styl. A výsledek, v zahraničí je v nemocnicích standardně vykazována nezokomiální nákaza (nenulová, 5-10% ), u nás je často nulová. Příčina je v neochotě postavit se problému čelem. I reálné upozornění na svrab bylo odmítnuto, i když bylo objektivní.

Reálná zkušenost z velké FN!

Bohušu, to je pohled zvenčí a není realistický. Všechna pochybení lékaře se vždy vzájemně probírala, aby se neopakovala. Dnes je doba jiná! Dnes nevěříte, že lékař nemá zájem poškozovat pacienta. A tomu se lékaři museli přizpůsobit, což není vždy přínosem!

A nemůže být absence nosokomiálních nákaz dána kvalitou nemocnice? Vy víte, že ne, že jo?

Ten případ z TV dokumentu Infiltrace je naprosto nepochopitelý. Nechce se věřit. Lhostejnost ze strany zdravotnického personálu jsem už párkrát zažila, ale naštěstí nešlo o situaci, kde by hrozilo trvalé poškození zdraví.

Před lékaři obecně smekám a mám k nim veliký respekt, i když vím, že je i pár takových, kteří si to nezaslouží...

Tobě díky za článek.

Základní chybou bylo, že matka s dítětem opustila bezpečný prostor oddělení! Pak prostě zmatkovala a došlo k řetězení nešťastných souher okolností!

Někdy se i lékař utne. Může se stát... Já potkala právě toho druhého, nezodpovedneho.... Dodnes tím trpime dvě...

Tomáši souhlasím s tebou. Měj se fajn.

Vždy jde o souhru řady nešťastných náhod. Zde to začalo fatálním odchodem matky s dítětem z bezpečného oddělení.

hezky si to rozdělil

děkuji. Měj fajn víkend, Jaromíre.

Dnes ode mne karma.

Nenašla jsem odvahu se na zmíněnou reportáž v televizi podívat, proto ani nebudu házet kamenem. Tvůj článek jsem si nicméně přečetla jedním dechem a souhlasím na 100% Karma

Díky Radano. Díky svému angažmá v uvedených institucích mne to zajímalo a vydržel jsem až do konce. To, že se nemocnice handrkuje s rodiči o odškodnění (aspoň to, když se nic nedá odestát) je pobuřující.

Někdy mám pocit, že s tím úvodním moudrem je to naopak. S úspěchem se tak nějak počítá, protože lékař má přece moc toho nahoře. Neúspěchy (teď nemyslím jasné chyby jako spíš ty případy, které by stejně skončily špatně) se vytahují pořád dokola.

Aho Tomáši. Naprosto sdílím Tvé přesvědčení. Ani jako lajk si neumím představit, že bych kolem takové hrůzy prošla bez snahy něco udělat... natož, kdybych k tomu měla vzdělání a povolání. I kdyby byla dotyčná z jiného oddělení, i kdyby měla namířeno jinam...o tom zabránit takhle masivnímu krvácení je snad Hypokratova přísaha, ne? Jak říkáš, odebrání lékařské licence je to nejmenší, co by tu mladou dámu mělo postihnout.

Myslíte tuhle Hippokratovu přísahu?

".....Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.

Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.

Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.

Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.

Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti......"