Tomáši, zdravím tě na cesty. To je asi něco jako syndrom diskusní putny. O. Wilde říkával, že žena je stvoření, které z maličkosti udělá tragédii, nebo klobouk.

Já Vám tajemství deseti minut klidně prozradím, tedy za sebe. V těch deseti minutách je totiž žena úplně sama ve ztichlém domě, všude zhasnuto až se zdá, že je dům opuštěný. Je to podivuhodná chvíle

Ženská diagnóza, krásně jste ji popsal, tak čtivě jako vždy, je to s námi ženami prostě tak...

Děkuji

Prestaveny dum se pocita. Ale podle scabske varianty musite jeste aspon jednou ridit osmivalec, nez muzete v klidu zemrit.

Na řízení osmiválce vůbec nic není. Chce to jen nebát se trochu většího auta.

Ehmmm....vy neservirujete damam kavu? 

Jinak roztomile....

jasně, že ano. Umím různé druhy, mým majstrštykem je na arabský způsob v džezvě

10 minut: To byste chtěl vědět co?Neprozradím, je to naše hluboké tajemství.

Trochu jsem na Vás, jako moji věrnou čtenářku spoléhal. Zase nic.

Pěkně napsané.

To s tím odcházením a mluvení mezi dveřmi, vrátky, na chodníku, než se konečně rozejdeme... znám

Jasně, že to znáte. Všechny to znají, ale - do prčic - nevysvětlí...

Napsal jste to hezky. 

Já sice vydržel jen 20 let, ale poznatky bych měl sice ne stejné, ale analogické.

Nehloubej, nemá to cenu... Ale napsal jsi to hezky! 

Děkuji. To mne jen tak napadlo, protože momentálně cestuji s ženou okolo Francie, jen tak nazdařbůh a NAŠTĚSTÍ jsem si vzpomněl na naše výročí. Bylo oslaveno v Aromanches na břehu La Manche. 

Měj se fajn, Šárko.

kdybych o tom chtěl psát blog, už nemusím, vystihl jste to skvěle..zvláště první část znám dokonale...u nás v tomto pořadí...konečný zamčení domu..nasazení přilby a rukavic, nasednutí na motorku, sesednutí, sundání rukavic, přilby, odemčení...tajemná chvíle a následuje...konečný zamčení domu....

Díky Jaromíre za podporu, nelítám v tom sám