Židovský humor II.

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Rovněž se říká, že židovský humor vedle Židů chápou nejlépe Češi

Smyslem židovských anekdot není jen pobavení společnosti. Obsahuje rovněž i staletími prověřenou metodu, jak proměnit zoufalství v naději, pozorovat okolní svět se zdravou skepsí a odstupem a otupit ostří skutečnosti důvtipnou slovní hříčkou. 

Uvádím pár židovských anekdot, patřící do mých oblíbených. 

Když pánové Klein a Goldberg otvírali svůj první nový obchod, rozhodli se z taktických důvodů napsat na vývěsný štít "O'Hara & O'Hara".
Přišel první zákazník, chvíli zkoumal zboží a pak se zeptal:
"Mohl bych mluvit s panem O'Harou?"
Oba majitelé se na sebe podívali a jeden z nich povídá:
"Jistě, pane. A s kterým panem O'Harou byste si přál mluvit? S panem Kleinem, nebo raději s panem Goldbergem?"

Je sobotní večer a Sean sedí na baru v irské hospůdce v Cricklewoodu. 
Hostinský se ho ptá, proč se tváří tak smutně. 
"Musím úplně přestat pít irskou whisky."
"Proč? Doktor zakázal?"
"Ne, protože každou sobotu večer jdu do hospody a vypiju půl láhve, vrátím se domů opilý, vášnivě pomiluju svou ženu, v neděli ráno se probudím a jdu do kostela."
"Co je na tom špatného?" zeptá se hostinský. "V sobotu večer chodí do hospody většina Irů, vypijí půl láhve dobré irské whisky, vrátí se domů opilí, milují se s manželkou a v neděli jdou na mši."
"Já vím," říká Sean, "ale já jsem Žid."

Kohna opustilo štěstí. Byznys mu zkrachoval, manželka ho opustila, naboural auto. Nic se mu nedařilo. Ale jednoho dne při snídani si namazal chleba máslem a marmeládou a jak si chtěl z něho ukousnout vypadl mu z ruky na koberec. Podíval se na zem a nemohl uvěřit vlastním očím - chleba proti očekávání nespadl marmeládou dolů, ale nahoru. Honem běžel za rabínem zeptat se ho, jestli je to známka že se mu štěstí vrací.Rabín odešel do své pracovny konzultovat Talmud a po nějaké době se vrátil s rozhodnutím: "Nevrací. Namazal jste si chleba na špatnou stranu".

Miriam věděla, že návštěva kartářky je v rozporu s Tórou, ale stejně nedokázala odolat. Na doporučení kamarádky zašla za Madam Raisou. Věštkyně rozložila tarotové karty, chvíli váhala a pak řekla: 
"Není mi to příjemné, ale mám velice špatné zprávy: Připravte se na to, že budete brzo vdovou. Váš manžel ještě letos zemře násilnou smrtí."
Miriam, viditelně v šoku se chvíli dívala na své ruce, pak do plamene svíčky. Dlouze váhala, jestli má položit ještě jednu otázku, ale prostě potřebovala vědět podrobnosti. Nakonec se zhluboka se nadechla, podívala se Raise do očí a roztřeseným hlasem pronesla: 
"A projde to mé matce?"

Starý Kohn umíral a pozval si ke smrtelné posteli svého obchodního partnera pana Steina:
“Mám stříbrný servis pro dvanáct osob,“ povídá mu, “ ze kterého někdo tři kusy ukradl. Až umřu, přenechám ti ho, ať je servis zase kompletní...“

Notář čte Rabinovičově rodině Rabinovičovu závěť: "Plně při smyslech a zdravém rozumu jsem všechny peníze utratil ještě před smrtí".

Arje a Dvojra, mladý religiózní pár, čekají své první dítě. Na Dvojru přijdou kontrakce zrovna na šabes, musí se volat taxi do nemocnice a aby nebylo porušení šabesu tak hrozné, trvá se na tom, aby taxikář nebyl žid. Taxi je vzápětí stand by, ale hned když nastoupí oba dva do taxíku, z mikrofonu od dispečera se ozve: 
"Hej, tak už vezeš ty dva antisemity?"

Jednoho nedělního rána si Mojše u snídaně listoval novinami. Právě narazil na článek o krásné filmové hvězdičce, která oznámila, že se chystá provdat za fotbalistu, který byl známý nejen agresivitou na hřišti i mimo ně, ale také kvůli nedostatku inteligence a zdravého rozumu. Ve skutečnosti byl "blbý jak pučtok".
Stejně jako většina mužů, Mojše se rád poslouchal a rád komentoval články z novin. Obrátil na svou ženu a řekl: 
"Nikdy nechápu, že ten největší šmok vždycky dostane tu nejkrásnější ženskou."
"Díky, drahý!", odpověděla Sadie.

Rabinovič na poznávacím zájezdu překvapeně zaznamená, že v Tchien-ťinu mají synagogu. Vstoupí. Uvnitř samý Číňan. Ten nejbližší se poněkud útočně otáže: "Co tu chcete?" "Jdu se pomodlit," odpoví Rabinovič. "Vy jste Žid?" ptá se Číňan. "Ano," odpoví Rabinovič. "Ale nevypadáte...!"

Vyslýchali právě nějakého žida v Petschkově paláci, když najednou zvoní telefon.
Gestapák vezme sluchátko, ozve se a slyší, že na druhém konci mu nějaký hlas cosi rozčileně vypravuje. Nerozuměl tomu, bylo to česky. Honem hledal někoho, kdo umí česky. V místnosti nikdo nebyl. Obrátí se proto na vyslýchaného a poručí: „Vezměte to a řekněte nám, co ten člověk chce!“
Vezme žid sluchátko do ruky, opře se pohodlně o stůl a promluví:
„Haló, tady Gestapo, u telefonu Pereles!“

Baví se vězni koncentračního tábora o tom, co by se mělo udělat s Hitlerem po válce. Jean, malý Francouz, říká: "Měli by ho mučit, pomalu, aby umíral dlouhá léta v bolestech!" Tadeusz, Polák, oponuje: "To je moc mírný trest. Hitler je divoká bestie. Měli by ho zavřít do klece a ukazovat po jarmarcích jako divou zvěř." Pak se někdo obrátil na pana Kohna:"Co říkáte vy, pane Kohn? Proč mlčíte?" Starý Kohn po chvíli přemýšlení povídá: "Oj, oj, až bude po všem, vrátím se domů, do Prahy. A bude eref šábes, předvečer svátku, a já se vykoupám a druhý den, na šábes, půjdu do templu, a rabín mě vyvolá k Písmu a já budu předčítat z Tóry, všichni Židé mne budou poslouchat, a k obědu bude nadívaná ryba. Odpoledne si zajdu do kavárny Continental a posadím se na svoje staré místo u okna, a řeknu vrchnímu, aby mi přinesl sklenici vody a Prager Tagblatt. A jak si budu číst, vstoupí do mé kavárny on, Malchamoves, anděl zhoubce, Hitler a postaví se k mému stolu a bude pokorně čekat, až starý Kohn zvedne oči od novin. A já je dlouho nezvednu, a když je konečně zvednu, tak mě Malchamoves zdvořile požádá, abych mu laskavě půjčil noviny, samozřejmě, až ráčím dočíst, laskavě. A já mu odpovím: "Jim? ... Nikdy!!!"

Pan Cohen ukazuje svůj byt zájemci o koupi: „Zde je obývací pokoj,“ řekne a políbí mezuzu.
„Tady máte kuchyň.“ A položí ruku na mezuzu.„Tady je pracovna.“ A dotkne se mezuzy.
A takhle to pokračuje po celém bytě. Když je prohlídka u konce, zájemce pronese:
„Pane Cohene, koupím váš byt, ale za jedné podmínky ... pokud mi tu necháte svůj bezpečnostní systém.“

Mladý Epstein dokončil studium. Získal doktorát za fyziku na Sorbonně.
„Teď se, Samueli, musíš rozhodnout a vybrat si specializaci,“ řekl jeho otec.
„Samozřejmě, otče!“
„Takže, co si vybereš, pánskou nebo dámskou konfekci?“

Šadchen hučí do starého mládence:
„Měli by se konečně oženit!“
„Ani nápad! Žiju se dvěma sestrami a ty se postají o vše, co potřebuji!“
„Ja, richtig... Ale ani dvě sestry jim přece nemůžou poskytnout to, co jedna vlastní žena!“
„Jak to, že ne? A kdo jim povídal, že ty sestry jsou moje???“

Jennifer Finkelová si po jedné zkoušce na medicíně přivedla domů pár kamarádů, aby zapili úspěch. Po chvíli se medici dostali do odborné debaty a se zápalem diskutovali, jestli má na člověka větší vliv prostředí nebo dědičnost. Argumentovalo se vším možným, Darwinem počínaje a ortodoxním náboženstvím konče.
Babička je chvíli poslouchala, až to nevydržela a zvolala:
"Oy vey. Za tohle můj syn platí takový majlant?! Uf! To je nariškajt!"
"Ale ne, bubbe," prohlásila Jen. "Je to velmi komplikované!"
"Ale kdepak komplikované! Už před 60 lety v Rusku jsme věděli, jak to funguje. Pokud je dítě podobné otci, je to dědičností. A pokud je podobné pošťákovi, je to prostředím!"

Adam a Eva sedí v Rajské zahradě, drží se za ruce a pozorují západ slunce. Eva se něžně přitulí k Adamovi a zeptá se: 
"Opravdu mě miluješ?"
"A koho jinýho?", odpoví Adam.

Tak není úplně židovskej, ale je dobrej.
Stařec vejde do zpovědnice: „Otče, je mi osmdesát, jsem šedesát let ženat, mám čtyři děti, šestnáct vnoučat a asi šedesát pravnoučat, takže bych měl mít už rozum. Ale včera, co se mi stalo - pařil a hřešil jsem se dvěma sotva dvacetiletými děvčaty celou noc, až do rána!“ 
Kněz ztiší hlas: „Synu, a kdy jsi byl naposledy u zpovědi?“ 
Stařík na to: „Já ještě nikdy nebyl u zpovědi, já jsem Žid.“ 
Kněz překvapeně: „Tak proč mi to tu povídáš?“ 
Stařík rozjařeně: „Já to dneska vykládám na potkání každýmu!“

Jeden pro lidi z businessu:
Sedí v Irsku před katolickým kostelem dva žebráci, jeden drží v ruce kříž a druhý Davidovu hvězdu. 
Návštěvníci kostela se na žebráka s hvězdou škaredě podívají a tomu s křížem vhodí provokativně velkou sumu peněz do klobouku. Tak to jde několik dní, až se knězi z kostela židovského žebráka zželí, jde za ním a povídá mu:" Podívejte se, tady jste v Irsku, to je katolická země, sedíte před kostelem, pokud budete držet v ruce hvězdu Davidovu, tak Vám nikdo nic nedá." 
Žebrák s hvězdou se ušklíbne, dloubne loktem do toho s křížem a povídá:" Podívají se Kohn, kdo nás to sem přišel učit marketing."

Chlápek jde po předměstí Tel Avivu a vidí na jednom obchůdku nápis: "Mluvící pes na prodej". 
Vejde do kšeftíku, majitel mu psa ukazuje, pes vypadá jako Labrador retriever. 
Chlápek na psa: "Tak co říkáš?" 
Pes: "No jo?" 
Chlápek: "Tak povídej, jaká je tvoje life story?" 
Pes spustí absolutně bez psího přízvuku: "No dobře. Jednou jsem zjistil, že jsem docela hezký a nadaný, tak jsem to chtěl nějak zužitkovat. Proto jsem se stavil u Mossadu a oni mně pak nechávali sedět v místnostech s podezřelými teroristy a různými jinými světovými politiky, abych odposlouchával co si povídají, protože nikdo se nebál mluvit před psem. Byl jsem jejich špičkový agent 8 let, pak jsem začal být z toho unavený, tak jsem jim to podepsal na další dobu pro bezpečnostní službu na letišti Ben Gurion, abych mohl poslouchat různé podezřelé týpky. Mám hezkých pár medailí, v mezidobí jsem se oženil, mám hromadu pěkných kluků. No a teď jsem ve výslužbě."
Chlápek je okouzlen. Obrátí se na majitele a cože chce za toho psa? 
Majitel celkem bez zájmu povídá: "Tak deset dolarů ?" 
Chlápek říká: "Ten pes je kouzelný. Proč ho dáváte tak lacino?" Majitel otráveně: "Protože je to prolhaný a ukecaný pes. Pro Mossad nikdy nepracoval."

Osmiletá Rivka přinesla ze školy vysvědčení - většinou jedničky, jen pár dvojek. Nicméně paní učitelka Lipshitzová ještě připsala hodnocení:
"Rivka je chytrá dívka, ale příliš upovídaná. Napadlo mne, jak jí zlozvyku zbavit. Stvrďte prosím podpisem, že s postupem souhlasíte."
Otec Rivky obratem podepsal a připsal vzkaz:
"Paní učitelko, dejte mi prosím vědět, zda váš nápad na Rivku zabral. Pokud ano, rád bych ho vyzkoušel na její matku."

Notář čte závěť zemřelého bohatého Žida: "A Murdachovi jsem slíbil, že si na něj v závěti vzpomenu. Tímto mu tedy posílám moje upřímné pozdravení."

Syn odjíždí studovat na univerzitu a otec mu klade na srdce: „Synu, jedno mi slib, v žádném případě si neber šiksu!“
Syn slíbí, ale během studií potká nežidovskou dívku, zamiluje se a aby se mohli vzít, dívka konvertuje.
Po svatbě volá otec synovi: „Tak co, půjdeme v sobotu na golf?“
„Ale tati, o šabatu nemůžeme jít hrát golf, moje žena říká, že to Tóra zakazuje!“
„Vidíš, vidíš, já Ti říkal, ať si nebereš šiksu!“

Kohn s Roubíčkem ve vězení. Kohn sedí na pryčně, Roubíček přechází po cele. Kohn nevrle povídá: "Roubíček, jestli si myslej, že když choděj, že neseděj, tak se sakra mejlej."

Potká Roubíček Kohna:
- Zdravim jich, Kohn. A jak jich tak vidim, musim jim něco říct. Tuhle jak byli u nás na návštěvě se svojí paní, ztratily se nám dva stříbrný příbory.
- No, co si to vo mě myslej Roubíček, že já poctivej vobchodník jim budu krást stříbrný příbory!
- Nerozčilujou se, Kohn, vono teda jsme je druhej den našli zapadlý v příborníku. Ale, to chápou, stín podezření zůstal!

Starého žida srazí před kostelem auto. Vyběhne kněz, poklekne u něj a ptá se:
"Synu, věříš v Boha Otce Všemohoucího, Syna a Ducha Svatého?"
Žid otevře oči: "Já tu umírám a oni mi dávají hádanky."

Morris Schwartz leží na smrtelné posteli, nadešla jeho poslední hodinka. Na pokoji je zdravotní sestra, jeho žena, dcera a dva synové. Morris si je vědom svého konce, tak říká:
"Bernie, ty si vezmi domy na Beverly Hills.
Sybil, ty si vezmi apartmány na Los Angeles Plaza.
Hymie, ty převezmi kanceláře v centru.
Sáro, má drahá ženo, ty si vezmi všechny činžáky v centru."
Zdravotní sestra je naprosto ohromená, a když Morris vydechne naposledy, řekne manželce: 
"Paní Schwartzová, váš manžel musel opravdu tvrdě pracovat, aby nahromadil všechny ty nemovitosti."
"Jaké nemovitosti? ... to je jeho rozvážková trasa se sodovkou," na to Sára.

Pan Kohn sázel na dostizích. Moc se mu ale nedařilo, a tak hledal nějakou pomoc. Náhle uviděl katolického kněze, jak žehná jednomu z koní. Po chvilce váhání se rozhodl na toho koně vsadit. A ejhle, kůň vyhrál o tři délky a pan Kohn vyhrál dva tisíce. Honem tedy pospíchá zpět do paddocku, aby viděl, kterému koni koni bude kněz žehnat. Vsadil a znovu vyhrál. Tak to šlo celý den. Před posledním dostihem se pan Kohn rozhodl, že vsadí všechny peníze. Opět vsadil na koně, kterému kněz žehnal. Závod je odstartován. Pan Kohn nevěřícně zírá na svého koně. Ten se motá po dráze, sotva běží. Nakonec do cíle doběhne poslední a za cílovou čárou padne. Pan Kohn přišel o vše. Zachmuřeně kráčí směrem k východu a přemýšlí, jestli to náhodou nebyl b-ží trest, když tu náhle potká kněze, který po celý den koním žehnal.
"Co to mělo znamenat otče? Všem koním, kterým jste požehnal se dařilo. Proč se tomu tak nebylo i u toho posledního?"
" Ty jsi katolického vyznání, synu?" opáčí kněz.
" Ne, židovského."
" No a proto nepoznáš rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním."

Rosenstock se nechá přemluvit svým přítelem Růžičkou, aby ho vzal do kavárny, aby viděl, jak si židé vypráví anekdoty.
Společnost sedí kolem stolu a pánové se zlatými obroučkami sem tam vysloví nějaké číslo: šest, padesát sedm, dvacet jedna…
 „My už všechny vtipy známe nazpaměť,tak jsme si je očíslovali,“ vysvětlí Rosenstock zmatenému hostu. Růžička poslouchá, ale po chvíli neodolá a zvolá: „devadesát!“, ale nikdo se nezasměje. 
Na cestě domů se zkormoucený gój ptá Žida: „Já jsem tou devadesátkou udělal nějaký trapas,
ne?“ „Ale ne,“ chlácholí ho Rosenstock,„ale ty to prostě neumíš tak podat!“

Hette byla velmi úspěšná podnikatelka. Jeden rok měla tak úspěšný, že si koupila Rolls-Royce. Ale o pár týdnů později vrátila vůz dealerovi s tím, že se ze předku auta ozývají podivné zvuky. Prodejce auto zkontroloval a zatelefonoval zpátky.
"V autě jsme dle očekávání žádnou závadu nenašli. Existuje jen jedno možné vysvětlení," řekl. "Váš šofér má astma".

Rebeka jde k rabimu na radu. 
„Rabi, rabi, Egon mne miluje a chce se se mnou oženit! Erwin mne také miluje a také se chce se mnou oženit. Jak se mám rozhodnout? Kdo má být ten šťastný?“ 
Rabi si ji změří a po chvíli odpoví: „Vezmi si Egona a Erwin - ten bude ten šťastný.

Tak přeji všem svým čtenářům pěkný víkend a shavua tov.