Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řekni heslo, nebo jsi synem smrti!

17. 08. 2017 18:47:34
Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.

Jedno z nejslavnějších hesel se objevilo kdysi v jedné z prvních her největšího Čecha Járy Cimrmana Hospoda na mýtince. Tam se v chudé rodině srbského emigranta narodil bohatý hrabě Nikolič. Jeho rodiče se před synkem za svou chudobu styděli a tak hrabě Nikolič prožil těžké dětství. Naštěstí jeho otec uložil celé synkovo jmění do místního peněžního ústavu pod heslem "„Dobro je prisjetiti se da prividno prav put prema cilju predstavlja u stvari pravodlivo krivudanje“, které zapomněl.

Potud klasik.

Život se však s námi nemazlí a různá hesla jsou nedílnou součástí našeho života. Nejen přístup do banky, ale i na různé další servery. Tak nějak nechápu, proč, když kupuji třeba sáčky do vysavače, musím mít k přístupu i heslo.

Zpočátku to ještě jde. Prvních pár hesel je průměrně vybavený člověk schopen vytvořit a pamatovat, nicméně s rozrůstajícím se působením v internetové bažině se vymýšlení dalších stává noční můrou. Ještě v dřevních dobách stačilo jen pár písmen - třeba vlastní jméno opačně - s rozrůstajícími se požadavky však heslo bobtná, přibývají číslice, dokonce je občas nutno použít i nějaké další znaky jako paragraf, apostrof či zavináč.

Vytvořil jsem si proto heslovník. Ten jsem časem sepsal ve Wordu do počítače a zahesloval před hackery. Po několika týdnech jsem jej potřeboval otevřít, avšak ouha! Zapomněl jsem heslo. Útrpně jsem začal vyplňovat onu potupnou kolonku "zapomněli jste heslo?" a sosal v poště, kam mi po krátkém čase nějaký dobrý muž či žena z oddělení nazvaném "sklerotičtí kunčofti" poslali nové.

Nedávno jsem však narazil na sofistikovanou verzi, kde mi byla dána šance si na zapomenuté heslo vzpomenout. Byla tam řada otázek, které - při správné odpovědi - umožní opět návrat do minulosti. Otázky však byly velmi rafinované a přivedly mne opět do úzkých.

Tak třeba:

1. Jméno Vaší první lásky. Znejistěl jsem. Moje první láska se jmenovala Martina, seděla přede mnou v první B a měla krásné vlnité blond vlasy, za které jsem ji v hodinách vlastivědy popotahoval ve snaze vydobýt si pozornost. Dát ji tam? Nebo dát další jméno z doby tanečních, kde jsem se poprvé seznámil tak říkajíc manuálně s konsistencí poprsí? Nebo té, která mne zbavila břemene panictví? Tato otázka by v budoucnu spadla do kolonky "opravdu nevím"

2: Vaše první auto. Jsem si jist, že mým prvním autem, na které jsem byl pyšný, byl Rolls-Royce Silver shadow z kolekce Matchbox. Vyměnil jsem ho s mentálně utlumeným spolužákem Kotlárem za nefunkční traktůrek na klíčový pohon. Přidal jsem mu i vlečňák, aby tolik neslzel, když jej chtěl druhý den zpět. V 15 letech jsem poprvé řídil Multicar, když jsem vezl na brigádě v areálu Nové huti Klementa Gottwalda nějaký materiál z bodu A do bodu B. První, co jsem opravdu tak nějak vlastnil, byla Škoda 105 asi z páté ruky. Považovat tento stroj za auto by bylo poněkud nadnesené, neboť spíše nejelo, než jelo. Pamatuji si ho jen proto, že se mi ho poštěstilo těsně před smrtí (tedy vozu) prodat nějakému Polákovi, kterému se podařilo za mých úpěnlivých modliteb po skončené transakci nastartovat na první pokus a odjet z parkoviště. Tedy suma sumárum, opět rozpaky, co tam vlastně dát.

3: Váš první šéf. Jelikož jsem od svého útlého mládí pracoval na brigádě ve zmíněné huti jménem dělnického presidenta, bylo by namístě uvést jeho jméno. Byl to šéf koksovací baterie, který mne dostal pod patronát. Jmenoval se Očadlík a za celé dva měsíce jsem od něj slyšel dohromady zhruba 20 slov. Upřímně řečeno, mnoho mluvit nemohl, protože měl u úst neustále přilepené hrdlo osmistupňového piva. Nebo můj první šéf v práci po nástupu do nemocnice? Na toho vzpomínám v dobrém a používat jeho jméno jako přístupový klíč? Nikdy....

Tudy cesta nevede. Nakonec jsem potupně sepsal ona hesla, přístupová jména na papírek, který jsem uložil do dobře zamčené schránky a tak vždy, když budu potřebovat koupit toner, jízdenku na vlak či třeba jen spatřit své fotky na Rajčeti, odemknu stolík a vím.

Uklidněn tímto finálním výkonem jsem zhasl lampu a odebral jsem se po schodech do ložnice za svou zákonnou chotí. Jelikož byla tma, tak jsem jemně zaklepal na dveře.

A ozvalo se: "Řekni heslo a můžeš dál".....

Autor: Tomáš Vodvářka | čtvrtek 17.8.2017 18:47 | karma článku: 34.22 | přečteno: 2338x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Začíná hon na čarodějnice?

Jakýsi spolek Naštvané matky zveřejnil na sítích tvář a jméno advokátky, která zastupuje muslimskou dívku v jejím sporu se státem ohledně nošení hidžábu.

19.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 41.21 | Přečteno: 9963 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Marta Semelová v knihovně Václava Havla

Naše doba je plná paradoxů a absurdních dramat. Občan státu může často podléhat dojmu, že doba se již vymkla z kloubů a opravdu šílí.

16.9.2017 v 9:08 | Karma článku: 40.95 | Přečteno: 3959 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Před 80 lety se narodil Pavel Bobek

Někteří zpěváci vyprodávají stadióny, potřebují za sebou hopsalíny a kouřmo. Pavlovi Bobkovi stačil bohatě jeho nezaměnitelný hlas.

15.9.2017 v 7:54 | Karma článku: 32.52 | Přečteno: 906 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Jen si tak trochu prásknout

Práskat jde různým způsobem. Třeba správně sdělenou informací na příslušnou instituci. Taky za plotem z vyžebraného retka. Nebo bičem v práci, když podřízení umdlévají. Jde to však i jinak.

11.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 619 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 18.76 | Přečteno: 303 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 166 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 149 | Diskuse

Karel Trčálek

Má Protiproud pravdu, bude pozítří konec světa?

Kontrarevoluční magazín Petra Hájka predikuje na víkend (má pršet) konec světa. Já říkám: „Díky bohu, však už je na čase!“

21.9.2017 v 18:39 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 366 | Diskuse

Alena Kulhavá

Prázdninovým vyprávěním vás chci inspirovat k podzimnímu setkání s Matkou Přírodou

Na začátku července jsem se rozplývala nad tím, jak je krásné chodit krajinou sám a co všechno člověk zažije.Článek měl i dramatičtější část.Svými dalšími krásnými zkušenostmi z prázdnin bych vás chtěla pozvat do podzimní krajiny.

21.9.2017 v 16:31 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 149 | Diskuse
VIP
Počet článků 370 Celková karma 34.63 Průměrná čtenost 2190

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.