To by bylo velmi zajímavé čtení, pokud by tento osud vyšel knižně...podobně jako skvělá kniha Josefa Formánka Mluviti pravdu...

Zde jsou jakési nadpřirozené věci.

Před chvílí zde vznášel dotaz jistý pan diskutující Palka, či jak se jmenoval, a na ten reagoval pan autor. A já neboť mě zde pan Dr. v té souvislosti jmenoval, jsem k tomu učinil jisté doplnění a další určitá vysvětlení.

...a během několika okamžiků vše nepochopitelně zmizelo, což nechápu, neboť takto čtenáři, zejména ti budoucí, přicházejí o mnohé podstatné části zdejší diskuse.

Ono je zde těch "nadpřirozených věcí" více.

I mně zmizel jediný můj příspěvek a přitom není ani ve smazaných, ani mimo téma, v seznamu článků na které jsem reagoval však stále figuruje.

Přitom, pan Vodvářka jej smazat nemohl, protože by se v diskusi místo příspěvku objevil nápis:

"Smazaný příspěvek. Příspěvek byl odstraněn autorem blogu. Opakované vložení může být smazáno redakcí."

Mně se zase jako blogerovi děly "nadpřirozené věci", kdy výše karmy mého článku zpočátku vydání neodpovídala počtu přečtení na základě čehož jsem byl zlikvidovaný jako bloger.

Tak jsem zvědavý, jak dlouho zde vydrží tento můj příspěvek.

Tak to je silny pribeh, Tome

Výborný blog!!! A je zaslouženě na titulu. Je v něm tolik podstatného a moudrého o lidském životě, že bych ho doporučila číst minimálně studentům na středních školách.

A představ si, Tomáši, tu náhodu, že mám už pár dní rozepsané trochu podobné téma. Teď s ním ráda počkám, protože jsi svůj blog napsal dokonale a od srdce.

Zdeni, dej ho sem.

dušičkový příběh...

Taky mně to napadlo.

Nádhera... smutná karma, Tomáši

dík, Dášo.

Chca nechca si musím položit otázku. Kde udělal pán chybu, že se s ním synové v vnuci nestýkají?

Ono, všechno má svou příčinu a následek.

Pán nemusel udělat vůbec žádnou chybu, A ani jeho synové, které přežil. Mnohdy stačí, že se synové rozvedou a matky vychovají děti k nenávisti nejen k otcům ale i k prarodičům. A mohou se prarodiče snažit jak chtějí, jsou svých vnuků "zbaveni". Znám více takových případů ze svého okolí.

Člověku v paměti uvízne pár pacientů, ani neví... Mám jich tam už pěknou řádku... Doufám, že i oni si pamatují, nebo pamatovali mne