Přijímačky na SŠ dělá Cermat, stejně jako maturity. scio testy jsou ještě ta lepší varianta, ačkoli ten boj o kšeft, který scio předvádí, nijak nepodporuji.

Jinak doporučuji všem kritikům současného školství, aby to šli na chvíli zkusit.

Učitelé jsou jako bonboniéra - nikdy nevíte, koho rozbalíte.

Jenom krátce. Děkuji pane Vodvářko, myslím, že jste to napsal výstižně.

Mě to ve škole taky moc nebavilo. Od první třídy jsem si byla jistá, že osmičkou končím a dál mě do lavic nikdy nikdo nedostane. Co mě zajímalo, bych zvládla za zlomek času tam prosezeného. A co mě nezajímalo, jsem stejně povětšinou zapomněla. Prý se toho musíme učit tolik kvůli tomu, že 90% nakonec zapomeneme, tak aby základ zůstal. Toho, co si sami vyzkoušíme, prý ale zapomeneme "jen" půlku, takže takové to suché vykládání je vlastně dost neefektivní.

Moje děti se ve škole nudily a říkaly, že ten čas byl promarněn....díky ua návštěvu, Klárko.

učíme mrtvoly... bazírujeme na mrtvolách, i v češtině...málo dáváme věcem a ,lidem a vědcům a objevům příběhy. Jediné co fakt jako učitel můžu, co je opravdu mých silách - děti ukovat v nadšení tím, že jim věc vyložím jako něco výjimečného. Že je neotrávím - známky jsou pasé, že odejdou a jednou si v dospělosti řeknou... ty hele, tohle mě bavilo a to mi i dneska nějak zajímá. Protože jdou svým oborem. A protože svět natolik zesložitěl, že už ani vědci dávno nejsou mistři ve všem a věci dávno i oni sami musejí dohledávat. Nejdůležitější je podnítit k zájmu a poctivosti dobudoucna, chápat, jak se znalostmi kreativně nakládat... to jediné se nezapomíná a to jediné je pak podstatou všeho. děkuji za článek

Přesně, Radu,

Já nastoupil základní vzdělání v r. 1950. Chodit do školy mě absolutně nebavilo, podobně jako panu Šíšovi. Přitom jsem byl (a stále jsem) ve srovnání s mnoha ostatními až chorobně zvídavý, jenže - škola mě v tohle nemohla uspokojit.

Většina kantorů hlavně neuměla svůj předmět vykládat tak, aby to zaujalo.

Jen poněkud nesouhlasím s tím, že některé předměty nebudeme potřebovat. Zatím jsem během života zjistil, že vše jsem mohl nějak využít (musí se to ovšem umět), a samozřejmě jsem ještě víc využil znalosti, které jsem získal mimo školu.

Viz Š+G: "Podívejte, pane učiteli, jak mě ta užovka přátelsky ovíjí." "Nadechni se, Šmilovský, to je krajta. Vidíš, blbe, kdyby ses byl učil, hady jsme měli předminule."

Karma!

Mne na škole zaujala Měňavka pod mikroskopem, model vesmíru s koulí uprostřed, která svítila ! Vstup do kabinetu přírodopisu - úžasné a ta užovka stále v lihu ! Mnohé jsem do života převzal !

Já jsem tak znechucená celým tím systémem, že přemýšlím, že své děti do školy vůbec nedám. Nevidím v ní žádnou přidanou hodnotu krom socializace a naučení základních věci. Což mužu taky zařídit. Alternativní školy mě neoslovuji, případně na něm nemám peníze.

Inkluze ano, ale paneboze úplně v jiném světě. Ve světě, kde se ve školách jede vážně individuálně, ne jako tady podle průměrného žaka. Věnovat se nadaným i nenadanym.

Nechci dítě odradit od vzdělávání, což školy vážně dělají. Myslela jsem si, ze se to změnilo od mé školní docházky a nezměnilo. Učitelky stále řeší, zda má dítě sešit číslo 521 a nejede vlak přes sešit jiného označení... Přezůvky takove a ne jiné. Halda úkolů. Děkuji, nechci.

Teď jen se modlím, abych mohla pracovat na poloviční úvazek a muž měl stále možnost být část týdne doma, aby nám to vyšlo.

Chápu, já jsem rád, že moje děti jsou z toho už venku. Postupoval bych stejně jako Vy.

Integrace postižených, neboli "jiných" děti, do "normálních" tríd, také si myslím, že není dobré řešení. Ale moje neteř mi minulý týden vysvětlovala, že pro dvě postižené dívky, je to naopak přínosem. Hodně se zlepšily, když byly začleněny do "normální" třídy. Vysvětlila mi, že ve třídě je ještě pomocných pedagog, který se postiženým dětem věnuje a pomáhá jim učivo zvládnout. Nevím, jestli tuto výhodu má každá třída...?

Takže všechno je uděláno tak, aby se pomalejší žáci integrovali, ale co ti vyjímečně nadaní, kteří se ve škole nudí?

už si nepamatuju jakým způsobem a metodou jsem byl od první třídy vzděláván, ale přenesu onu otázku o pár desetiletí zpět. Do školy jsme chodil nerad po celou dobu mého vzdělávání...asi proto je i výsledek dost tristní

Jaromíre, já si pamatuji, že na některé předměty jsem se tu a tam těšil. bylo to dáno tím, že jsem byl odjakživa šprt a taky tím, že jsem měl štěstí na některé kantory, k nimž i po mnoha letech cítím úctu téměř nábožnou. Třeba naše kantorka z dějepravy na gymplu mne doslova uchvátila. Byla to žena drobná, ale statečná, protože i v těch hnusných dobách husákovského bezčasí a bonzáctví dokázala mezi řádky říci vše, co říct chtěla čemu jsme rozuměli. Bylo úžasné, že se v naší třídě nenašel ani jeden, kdo by ji za to naprášil.

karma, velká.

Někdy mi doslova hlava nebere, co po těch dětech chtějí a k čemu jim to v životě bude.

Možná, aby se člověk pak blýsknul ve vědomostní h soutěžích

Šárko, doba biflování je prostě pryč. Bohužel to někteří kantoři stále ještě nevědí.

Pane Vodvářko, trefa jako hrom.

Děkuji, pane Kloboučníku. A přeji hezký den.