Tak na rozloučení ,,mí potěšení" , snad pro leckoho, zdáse, dost pozdní prozření, sice nepostavím pod okny máj, jen opět připomenu cos, co jsem sem před pěti lety dal, viz.:

EStéBé, eStéBé, s tebou, nebo bez tébé... - Blog iDNES ... - Jiří Jiroudek

Tome, děkuju...

Napsal jste to skvěle, lidsky a chápavě. Máte téměř ve všem pravdu. Až.... až na to, že život není laskavý a tolerantní.

Popisuje jen část té mince a já chápu, že s časovým odstupem by tato část měla být větší a větší. Přesto však není možné vynechat, domnívám se, že značnou část obyvatel, jejichž spolupráce byla vědomá a mnoho z nich skutečně škodilo a ubližovalo. Vůbec to teď není adresné, jen se mi stále vrací zkušenost, kdy dobrovolní donašeči z mého okolí nebyli nikým a ničím nuceni, jen to považovali za správné, popř. svou povinnost. A nebýt listopadu ́89, možná bych skončil v nějaké kotelně, nebo úplně jinde. To se těžko zapomíná a nachází pochopení. A už vůbec ne pro ty, kteří se ke svému poklesku nedokáží postavit čelem ani dotéto doby.

Držte se své laskavosti.... je to lepší.

Dát karmu je málo, tak snad mohylu z karmy.

Autor to napsal až ,,korektně", resp. diplomaticky. Jistě věděl proč tak činíO užitečných idiotech minulého režimu pak skoro škoda slov, jakož i zlodějíčcích, či vyčůráncích, kteří druhé byli schopni udat pro pár hřebíků ani nemluvě, často pak i ze závisti, ač mnohdy kradli, a nikoli jen v malém., ale i naopak, Ovšem i takových vrtichvostů, zdánlivých tichošlápků, či karieristů, atd., je vždy dost, a to i nyní. To nezmizelo, a těžko kdy zmizí. Nemluvě o tom, že mnozí se ,,překabátili" podle toho, odkud zrovna větry vály, či vanou

Děkuji, Tomáši.

Na zítra ráno chystám blog na stejné téma, a trochu se tam budu věnovat jedné věci, které si možná nikdo v této diskusi nevšiml...

Jedna zkusenost zrejme s prislusnikem Stb. Nevim, nesdelil nam svoji funkci.

V roce 1986 me a moji sestru pozval stryc na 14dni do Hamburku. Byl tam zcela legalne, jako pracovnik česeho podniku zahranicniho obchodu. Komunisti nam dovolili tento vylet. Ale jen proto, ze jedeme bez rodicu. Me bylo cerstve 16, sestre necelych 18. Krome asi 10 razitek od skoly, velvyslanectvi, zamestnavatele stryce, ulicnich vyboru, SSM a dalsich jsme potrebovali pasy a vyjezdni dolozku. A dodnes si pamatuji, kdy jsme byli s mámou na nejakem oddeleni pasove "policie". A ten urednik, mozna Stbak mel nad nami neuveritelnou moc. Byl to on, kdo nam mohl vylet zakazat. A my jsme museli podepsat, ze vime, co se smi a co nesmi. Zejmena nesmi. A pokud bychom se my nebo neko z okoli setkaval s jinymi Čechy, musime to hlasit. Take tam bylo napsano, ze po prijezdu domu si nas mohou pozvat, abychom jim popsali, jake to tam bylo. Pripominam, ze pri jednani na tomto urade mi bylo jeste 15 a sestre 17 let.

Mimochodem, stát nam dovolil si na 14 dni vymenit v bance celkem 42 tehdy zapadonemeckych marek. Dohromady.

Za kolik korunek ta marka byla?

Naprosty souhlas a karma, hlavne diky za ten predposledni odstavec - je az s podivem - a hodne smutne - jak malo ci vubec se prave o tomto tematu mluvi ...

Dobrý den, mám to naprosto stejně. Nikoho si netroufnu soudit , v ničí kůži jsem nebyl, netuším sám, jak bych se zachoval.Jen se mi eklují Ti, kdož se zastávají i oněch strůjců a kteří se snaží namluvit všem kolem, že to byla vlastně pohoda. Tím právě oni z bitev historických, dělají současné...Napsal jste to super.

Při vzpomínkách na mé zkušenosti s StB mne jímá hnus ještě dnes. Stejně tak hnusná mi připadá i obhajoba oněch časů. Když čtu některé příspěvky, či blogy, mám dojem, že je píší lidé, kteří s tím mají něco společného.

Já bych nevyloučil ani mnohé z těch, kteří se nad tím na těchto stránkách dnes otřásají