O Velikonocívch jsem nebyla na blogu. Díky.

Vaše zamyšlení nad maturitními slohy mne velmi potěšilo, výborně jste vystihnul nesmyslnost centrálního opravování a hrozba zglajchšaltování společnosti pokusy omezovat kreativitu, svobodu. Jenže v diskusi mě zamrzelo vaše přitakávání hrozbě devalvace vzdělání kvůli počtu studujících. Devalvace nenastává kvůli navýšení počtu studentů, ale kvůli formě studia, která je dnes příliš svázaná různými předpisy, omezeními, nařízeními. Omezuje se svoboda, a to i možnost vzniku svobodných škol. Na západ od nás není většinou povinná školní docházka, ale pouze školní vzdělávání. Dnešní děti se rády učí - ale učí se jinak a jiným věcem (čeká je trochu jiný svět). Jenže společnost, škola, učitelé toto nevidí a nutí je stále chodit do školy jako do továrny, resp. kostela (tzv. pruský model školy). Ale to je na další blog asi :) Přeji hodně dobrých nápadů do dalšího psaní.

Tomáši... několik let tvrdím, že aby mohl být někdo ten, kdo to vymýšlí a hodnotí... měl by za sebou mít jakousi publikační činnost. I proto jsem začala psát. Nemyslím si to o zadavatelích. A o hodnotitelých nahnaných na jedno školení ... ani nemluvím Díky psaní vím, že na počítači se opravdit dá, vracet, dodávat,nechat zmizet... ty děti, když samozřejmě v ruce psáno škrtají(nanečisto se špatně stíhá) - rázem jdou body dolů kvůli čtenářskému komfortu... pokrytectví naentou. Navíc - a za tím si stojím - v Cermatu chtějí mistrovskou zkratku. Picasso nakreslil kozu pěti tahy,geniálně, ale tu kozupředtím stokrát realisticky nakreslil a pak věděl, co z těch čar vynechat..(.vypravování)

Pořád myslím, že zlaté písemky, co si dělaly školy samy, snad i ty socialistické , kdy se daly čtyři... kde převažovalo uvažování s výkladovostí, ověřilo se leccos. Odklonila jsem se časem od názoru, že se zkoumají věci praxe...proboha, na internetu je tisíc návodů,jak napsat stížnost a dopis. Ale ty úvahy a celky většího rázu ukážou, koho vypouštíme do života. A přesně tohle je celému Cermatu dávno jedno.

Ano! O vzdělávání nejde, o kvalitu nejde, jde jen o zbytečné vytahování peněz ze systému. Taková je dnes doba!

Znepokojilo mne, když jsem zjistil, jak úroveň vzdělávání u nás klesá přes veškeré snahy o vylepšování. Když si tak porovnám svoji studentskou dráhu a dráhu dnešních žáků, mám dojem, že bych v současném systému nikdy nemohl projít. Šel jsem o rok dříve do školy, byl jsem takový jelimánek, dnešní maturitu bych nejspíše neudělal, osnovu slohové práce jsem měl jednou dokonce delší než samotnou práci, k tomu mi komunisti bránili ve vzdělávání, protože jsem jim byl podezřelý, že chodím do kostela, dospívat jsem začal se značným zpožděním, musel jsem si provést autokorekci svých životních postojů, která trvá dosud, a mám pocit, že teprve s šedí svých vlasů a vousů se stávám člověkem.

Ale mluvíme o kvalitě vzdělávání. Jako dítěti se mi dostala do ruky učebnice pro děti malotřídek z doby Rakousko-Uherska. Žasnul jsem nad praktičností vzdělání. Můj otec chodil na gymnasium, kde měli snad osm hodin latiny týdně. Latinou dnes všeobecně pohrdáme, ale pokud umíš latinsky, rozumíš odbornému právnickému textu, rozumíš odbornému medicínskému textu a umíš napůl anglicky, pokud si zvykneš, jak Angličané komolí latinu. Já už měl na komunistické jedenáctiletce jen základy latiny. Ale zaplať Pán Bůh za ně! Ano, učili jsme se logicky myslet, zejména v matematice, ale museli jsme se také biflovat. Bez biflování medicínu kvalitně nevystuduješ. Dnes je prý zbytečné se učit věci, které nepotřebuješ, všechno si najdeš na internetu. Ale jak chceš bez základů vědění kvalitně žít? Hlavně, že máme kolem vzdělávání spoustu dobře placených organizátorů, levičáckých organizátorů, takže vyjímečnost se nepřipouští. A tak se přes veškeré snahy ve svém vzdělávání propadáme.

Komunisti začali s destrukcí lidství a školství, destrukcí kvality a vyjímečnosti. A my v tom dnes úspěšně pokračujeme. Proč? Protože v naší společnosti převládá sociální až socialistické inženýrství a komunistické myšlení závisti, nenávisti, zloby a krádeže, postavené proti osobní svobodě a iniciativě.

Víc se sem nevejde...

Amen

„...pro život je cennější být svůj“. Jsem z generace, která si mohla dovolit psát jako maturitní téma úvahu, protože mne to bavilo, byla to moje cesta..., moje dcera letos psala vypravování, neboť vyhodnotila, že to je pro ni nejpřijatelnější způsob, jak bez problémů vypracovat maturitní slohovou práci. Tomáši, píšete skvěle, ráda Vás čtu.

Olčo díky za pohled i za kompliment, kterého si vážím.

A zas máš pravdu, Tomáši. Styl maturit v poslední době mi taky přijde na hlavu postavený. Takové malé R.U.R. Chtělo by to trochu lidských mozků. A co se týče mnohokrát diskutované gramatiky v publikovaných - nejen blogerských - textech, jsem jednou z těch, které to prostě a jednoduše vadí. Nevím, proč by české texty měly vypadat, jako by je psal Massa Bob z Kokosových ostrovů. Hrozně mě "baví", jací jsme občas puristé v cizích jazycích, kde se opravujeme navzájem s pozdviženým obočím, ale vlastní jazyk dokonale przníme. Nesmířim se nikdy s názorem, že je malicherné opravovat gramatické chyby. Buď to umím a píšu, nebo ne. A pokud jsem opravdu stylistický génius s mezerami v gramatice, nechám si od někoho článek před vydáním opravit. Jinak jsem ale velmi tolerantní děvče v letech... :-) Tobě

Šárko, také občas trpím při poslechu některých politiků a komentátorů, jak przní češtinu. Myslím, že člověk, který veřejně vystupuje či publikuje, by měl mít gramatiku v malíčku. Poslechni si někdy předsedu Senátu ČR pana Štěcha. Ten je kvintesencí gramatické nevzdělanosti. Možná dodržuje formu.....

Jistěže úroveň žáků přijatých na střední školu klesá. Ale na to se přece ani nepotřebujeme ptát středoškolských pedagogů, stačí prostá logika. Jakmile v populačních ročnících podíl středoškoláků překročil 50 %, od té chvíle mezi nimi logicky museli být jedinci s dvouciferným IQ. A když se stal 50% i podíl maturantů, jsou tací pochopitelně i mezi abiturienty, se zvyšujícím se podílem vysokoškoláků se tento trend pohříchu nevyhne ani vysokým školám.

Pokud však má být cílem "vzdělávacího" systému pásová výroba jedinců s maturitou či diplomem, nemůžeme se ani příliš divit, že pro ni budou platit i principy pro pásovou výrobu typické: minimum autonomie, unifikace a rutina.

A mně už jen zbude doufat, že některým oborům se to zatím vyhne anebo že včas umřu; nerad bych se dožil doby, kdy mne bude ošetřovat MUDr. Pepek Vyskoč.

Souhlasím s Tebou Vladimíre. Bojím se však, že odchodem vzdělaných mladých lékařů do zahraničí se zbytek u nás proředí těmi méně obdařenými spolu s Mustafy odkudkoli. Jak říkám svým pacientům, držte si svého lékaře a nepouštějte. Díky za návštěvu.

Mám trochu iný pohľad. Boli dvaja spolužiaci, obaja chodili spolu na matematické súťaže. Jeden nosil diplomy z pytagoriád, druhý z olympiád. Úlohy na olympiádach boli o dosť náročnejšie, ale na ich riešenie bolo aj o dosť viac času. Potiaľ to súhlasí s obsahom Vášho blogu a znamená to, že asi máte pravdu.

Ale skúšky zo štandardného učiva zvládli obaja "ľavou zadnou", neskôr aj maturitnú. Prijímacie skúšky na VŠ bývajú tiež zo štandardného učiva.

Aj adept na filozofickú fakultu musí počítať s tým, že na nej bude robiť skúšky a bude mať na ich absolvovanie obmedzený čas.

Mě by vyrazili už za nadpis. Zatvrzele za ním dělám tečku.

Davide, vůbec si nemyslím, že Vy byste byl adeptem na propadák.

Naprosto souhlasím. Když jsem maturoval já (1982), psal jsem písemky z češtiny a z ruštiny. Témata si už nevzpomenu. Ale práce posuzovaly moje učitelky na oba jazyky, které mě dobře znaly. Ne nějaký anonymní panák v CERMATu. Čeština za 1, ruština za 2. A to jsem rusky moc neuměl. Jenže zlatá ruštinářka, paní Šítalová, ocenila mé znalosti a četbu Dostojevského, Gogola a dalších ruských klasiků.

Zapomněl jsem dodat, že poslat tu moji písemku z ruštiny do CERMAT, tak jsem namydlenej.