Odkaz na formulář zde.
Zní to hezky, zvláště v této době, kdy se značná část pacientů domáhá svých práv být ošetřen co možná nejrychleji a pokud možno tím nejlepším specialistou a kdy do telefonu či od zdravotní sestry slyší omšelé "nebereme, máme plno".
V minulém blogu jsem psal o některých příčinách současného stavu. Vyjma patologie a třeba biochemických laboratoří je brzký termín objednání se k lékaři požadované specializace na úrovni když ne terna, tak aspoň amba v Lotynce. Jsou lékaři tak líní, že se jim nechce pracovat? Při povrchním pohledu by to mohlo i zdát. nicméně vítejte v realitě.
Lékařů je prostě málo, zvlášť v periferních ambulancích. Tento stav byl predikován před cca 10 lety a politici o něm samozřejmě věděli. Ostudné nástupní platy, mizérie v postgraduální péči, více méně otrocká práce absolventů, kteří pracovali za peníze ve formálním úvazku 0,2 více jak 8 hodin denně. Současně povinnost sloužit služby, kdy - pokud by dodrželi počet možných přesčasových hodin na rok - by skončili někdy v polovině roku a dále by sloužit nesměli. Toto vše způsobilo menší atraktivitu oboru, násobenou popromočním exodem zhruba 20% čerstvých absolventů mimo Českou republiku.
Řada z výše uvedeného byla již napravena, avšak lékaře prostě naklonovat nelze. Slováci se k nám už tolik nehrnou, pokud mizí z domoviny, skončí dále na Západě. Z ostatních zemí to zase nejde, protože je nutnost složit vedle odborných i jazykovou zkoušku a všichni vědí, že je více efektivní se naučit dobře anglicky než česky.
Lze očekávat, že se situace bude pomalu lepšit, počet mladých absolventů lékařských fakult se mírně zvyšuje, nicméně lze s nimi počítat až po cca 6-7 letech praxe, kdy složí atestaci v oboru a stanou se samostatně pracujícími lékaři bez nutnosti dozoru. Do té doby se situace bude flikovat, jak je koneckonců v naší zemi zvykem.
Návrh ministra Válka má několik úskalí. Tím zásadním je to, že zdravotní pojišťovna není zaměstnavatelem soukromého lékaře. Sice jej platí s přerozdělených peněz zdravotní daně, ale nemá nad ním moc rozhodovat, koho a kdy přijme do své péče. Pokud je současná čekací doba na vyšetření v řádu 3-4 měsíců, je pokyn, aby byli vyšetřeni do měsíce ti, kteří přijdou s jakýmsi befelem od pojišťovny, silně kontroversní. Budou mít přednost před těmi, kteří čekají o měsíc déle? Jakým právem? Jen lékař může rozhodnout, jestli je stav natolik akutní, že pacient bude ošetřen co nejdříve nebo jeho stav prostě počká. Že by tuto povinnost a tedy i odpovědnost na sebe vzal úředník pojištovny, je samozřejmě pitomost.
Lékař v terénu má současně právo určit, kolik pacientů denně přijme. Je to dáno jeho individuálním přístupem, kondicí, věkem atd. Jsem si jist, že řada pacientů by nesla nelibě, pokud by byli přijati sice rychle, ale současně by na ně lékař měl jen několik minut bez toho, aby je podrobně vyslechl. Opět zde za delší konec provazu tahá lékař.
Lékař je navíc svázán řadou regulačních opatření, o kterých běžný pacient (a ani kolega v nemocnici) nemá ponětí. Při nadlimitním příjmu počtu nemocných by se snadno mohlo stát, že by se tento obětavec stal předmětem regulačních srážek, což je - přeloženo do češtiny - stav, kdy je mu za odvedenou práci nejen že nezaplaceno, ale je za ni i pokutován. Je logické, že se každý kolega, který podobný stav zažil a pojišťovně zaplatil své poctivě vydělané peníze, nebude mít příliš zájem se do podobných excesů pouštět.
Nejde o nic nového. Vzhledem k 4 letému volebnímu období se u nás fakticky nedají provádět strategická rozhodnutí s dosahem třeba 20-30 let, i když víme, že by byla potřebná. Markantní je to nyní s absolventy základních škol a jejich menší šancí se dostat na žádanou střední školu. O tom, že nastane jakási "přijímačkové tsunami", bylo jasné v letech 2008 - 2009, kdy skokově stoupla porodnost. Přesto to nikdo neřešil a dnešní vláda musí (nezaviněně) současný stav flikovat, jak se dá. Kritizovat ji za stávající situaci je chucpe. S počtem lékařů je to stejné, neboť to, že jich bude málo, se ví od roku 2012. Každý čtenář bude schopen vyjmenovat další podobné situace.
Je to tím, že máme řadu politiků, někteří z nich jsou výrazně alternativně inteligentní a forma jejich projevů drtivě vítězí nad logickým obsahem jejich řeči. Co bychom potřebovali jako pověstnou sůl, jsou státníci, kteří by zřetelně vysvětlili své - možná i nepopulární - kroky s tím, že jsou nezbytné a že posléze se systém upraví k všeobecné spokojenosti. Stále věřím, že by se našla většina našich občanů, kteří by danou situaci pochopili a nešli křičet na náměstí, že je třeba vládu svrhnout a instalovat tam ty, kteří daný tristní stav zamlčí a přesunou na potomstvo.
