Čtvrtek 9. února 2023, svátek má Apolena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 9. února 2023 Apolena

Setkání - adventní povídka

4. 12. 2022 6:35:10
"Neměl byste cigaretu, pane?", ozval se za mnou hlas, když jsem míchal lžičkou cukr v punči u stolečku na náměstí uprostřed vánočního jarmarku.

Už jsem se nadechoval k záporné odpovědi - nesnáším tyhle somráky, navíc jsem byl potopen ve svých myšlenkách - když jsem pohlédl do očí toho muže. Nebyly takové ty mazlavé, které působí jako dokonalý repelent, spíše v nich byla pokora a připravenost k ústupu.

Jsou vánoce, pomyslel jsem si a vytáhl krabičku camelek a jednu nabídl.

"Děkuji vám", ozval se zase ten jinak zabarvený hlas, než bychom v podobné situaci čekali. Nebyl devótní, spíše opravdově vděčný. "Jste laskav".

"Prosím vás, to nestojí za řeč, dejte si, vždyť jsou vánoce", odpovídám s tím, že hovor je u konce a já se zase budu moct ponořit do svých adventních meditací.

"Přemýšlíte nad tím, co byste zase napsal na blog?" zeptal se nečekaně ten muž, když konečně vyfoukl po prvním šluku.

Překvapeně jsem zvedl oči. Konečně jsem měl příležitost nebýt drzý a pořádně si jej prohlédnout. Ne, určitě ho neznám, možná nějaký pacient, který si mne pamatuje, ale já jeho ne, je to tak. Ale na druhé straně, že by tenhle lůzr nějak lustroval internet, na to fakt nevypadal.

"My se známe?" ptám se zvláštního společníka s opravdovým zájmem, protože ten člověk rozhodně nevypadal na to, že tráví aspoň část dne u kompu. "A odkud víte, že občas bloguju?"

"Nějakou dobu vás znám," povídá můj podivný společník. "Viděl jsem vás tady samotného a tak jsem si řekl, že byste třeba stál o nějaký námět. A já jich mám plnou kapsu."

"Dáte si punč?" povídám. "Počkejte tady chvilku, skočím ke stánku"

Když jsem se vrátil, ten člověk stál opřený zády ke stolíku a pozoroval děti, které se snažily pohladit a poté si sednout na unaveného osla, aby objely náměstí.

"Mám to tak nějak podobné", povídá, když pomalu usrkl horký balzám. "vždycky to tak dopadne, nejprve jsou nadšení, když mně vidí, chtějí dát se mnou řeč, ale nakonec zjistím, že jen mluví a neposlouchají, i když se jim snažím něco sdělit. A pak v závěru mne tak nějak obrazně řečeno kopnou do zadku a nechají mne být, aby se poohlédli po někom, kdo jim bude poplácávat po zádech a říkat jim, jak jsou dobří".

"Jako krev", poznamenal po chvíli ticha, když začal upřeně míchat plastovou lžičkou punč,

"Jak jste přišel na to, že píšu blogy?" zeptal jsem se zvědavostí, která mne nepřestávala zaměstnávat,. "Odkud mě teda znáte?"

"Já znám hodně lidí", řekl společník zamyšleně. "Vás čtu nějakou dobu, občas se vám podaří napsat něco zajímavýho, občas je to děsnej blábol, ale to je koneckonců život, tak to maj skoro všichni. Přitom je okolo nás spousta zajímavejch námětů, který by stály za napsání. Třeba ten pán, co zrovna kupuje svý vnučce cucavej špalík, tak ten je takovej selfmademan, co se vyhrabal z průseru, dneska je bohatej a posílá neskutečný prachy na charitu. Ten ví o životě více, než kupa sociologů. Ale nikomu to nepotřebuje říkat. Úžasnej příběh. Nebo ta zdánlivě potrhlá ženská s drdólem támhle, tak ta se stará o starý babky v paneláku, co bydlí, co si nezajdou ani na nákup. Je to už součást jejího dne a bere to jako samozřejmost. Nemá o tom potřebu mluvit a tak o tom nikdo neví. O těch byste měl psát."

"Možná bych měl spíše napsat něco o vás", povídám svému zajímavému společníkovi, "co jste zač?"

"Už se stalo", povídá, "občas mně zmíníte, ale jen tak okrajově. Co taky psát o někom, kdo měl docela banální začátek, máma ani nestihla porodnici, jak jsem dral ven, pak adoptivní otec, přesto hezký dětství, učňák, práce se dřevem všeho druhu. Však mi taky to dřevo bylo souzený. Mezi tím, jsem občas stihl nějaký ten Hyde park, pak mně zase hnali, že prej pobuřuju. Po těch letech, co znám lidi, se už moc neukazuju, mám obavy, že by to zase nedělalo dobrotu a že bych musel zase někomu zdůvodňovat své postoje, což už mne přestalo dávno bavit. Ať si každej vybere, má z čeho."

Domíchával zbytek punče a z kapsy vytáhl kousek starého chleba a začal přikusovat.

"Skočím vám pro placek, nejezte to", děsím se, když vidím, že to zdaleka není čerstvý.

"Nechte být", povídá, "tak to mám rád a netřeba to měnit. Nechcete kousek?"

"Raději ne", říkám zdvořile, "fakt zajdu koupit něco lepšího, když chvilku počkáte."

Můj společník se smutně usmál. "Když myslíte.." A znovu se otočil k davu lidí, který se motal okolo stánků a malého ruského kola s rozjívenými batolaty.

Vrátil jsem se ke stolku s bramborákem v mastném papíru. "Nate, tumáte," říkám.

"Mi stačí jen malý kousek" povídá," já vlastně ani nemusím moc jíst", a utrhl si jen spálený okraj a nechal mi propečený střed.

Chvíli jsme mlčeli a ani jeden z nás tak nějak nechtěl začít mluvit. Museli jsme být zajímavá dvojka, protože lidé, kteří nás míjeli, se z ničeho nic začínali usmívat. Po chvíli jsem zjistil, že ty úsměvy patřily mému náhodnému příteli, On je vracel se stejnou intenzitou, až jsem pocit, že ta výměna má fyzikální rozměr.

"Co jste zač?" přerušil jsem několik minut trvající pauzu v rozhovoru. "Proč mám pocit, že víte víc, než říkáte?"

Můj přítel se na mně podíval a usmál se stejně, jako na kolemjdoucí. Začalo mě prostupovat teplo, taková klidná a silná vlna, nutící k zastavení všech ostatních vjemů a živočišnou potřebou si vychutnat prchavou chvíli extáze.

"Díky za cigáro a punč", povídá najednou, "budu mít brzo narozeniny a tak to beru jako váš dárek. A přeji vám hodně štěstí."

Teplo se rozplynulo a já jsem zase začal vnímat.

"Tati", zatahala mne za rukáv moje dcerka, s kterou jsem na jarmark vypravil, "ty vůbec nevnímáš, že jsem tady. Není ti nic?"

Psáno pro www.blogosfera.cz

Autor: Tomáš Vodvářka | neděle 4.12.2022 6:35 | karma článku: 29.63 | přečteno: 981x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Morálka nebo prachy?

Čím více se blíží termín OH v Paříži v roce 2024, tím více se mluví o možnosti účasti ruských a běloruských sportovců na této bezpochyby vrcholné události.

8.2.2023 v 7:38 | Karma článku: 39.53 | Přečteno: 3351 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Jak jsou na tom Češi?

Máme sklon se podceňovat, nadávat na sebe a své bližní. Někdy dokonce nemůžeme těm druhým přijít na jméno. A přitom to při bližším zamyšlení není tak zlé.

4.2.2023 v 10:12 | Karma článku: 34.67 | Přečteno: 2628 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Fotky z Buči versus fotky z olympijských her v Paříži

Velké události se mohou nakonec koncentrovat do několika fotografií, jež bývají výmluvnější než jejich sáhodlouhý popis. Czech press foto zveřejnila letošní vítězné.

1.2.2023 v 7:54 | Karma článku: 27.48 | Přečteno: 536 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Miloš Zeman - fait accompli

Používám jeho výrok, pronesený v OSN ohledně okupace Krymu. Do češtiny se dá přeložit jako hotová věc. Na rozdíl od jeho prognostických schopností doufám, že i v tomto se mýlil. Stejně jako řada voličů v něm.

29.1.2023 v 11:08 | Karma článku: 31.13 | Přečteno: 591 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Herda

Proč se Andrej Babiš nezastřelil?

Netvrdím, že se snad zastřelit měl. Pouze se zamýšlím nad tím, zda nemohla nastat taková shoda okolností, za nichž k tomu mohlo dojít.

9.2.2023 v 2:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Dar pro prezidenta

Volodymyr Zelenskyj se narodil 25. ledna 1978. Protože patří do ukrajinské židovské diaspory, musíme dodat, že podle hebrejského datování byl tehdy 17. den měsíce ševat. Jaký dar dostal k pětačtyřicátinám?

8.2.2023 v 21:57 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 82 | Diskuse

Jan Ziegler

Skandál! Mynář si na sjezdovku „půjčil“ stan z Hradu

S touto aférou přišel jako první ve svém článku web seznamzpravy.cz. Kancléř Vratislav Mynář zachází se státní majetkem jako z vlastním. Děsím se toho, kolik kostlivců ještě vypadne z Pražského hradu.

8.2.2023 v 18:37 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jan Ziegler

Rybí masakr v Bečvě konečně před soudem

„Kdyby Deza nepatřila Babišovi, už by byl viník dávno známý,“ v tomto duchu promluvil jeden z rybářů v pořadu České televize Reportéři ČT. Přesně tak. V této ekologické katastrofě toho hodně smrdí.

8.2.2023 v 12:51 | Karma článku: 20.59 | Přečteno: 442 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Zemětřesení: Absurdní souvislost

Na pozadí turecké-syrského zemětřesení rezonuje důležitost specializovaného oboru – medicíny katastrof. Své uplatnění nachází během mimořádných událostí, z nichž jedné z nejhorších jsme nyní svědky.

8.2.2023 v 10:58 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 236 | Diskuse
VIP
Počet článků 860 Celková karma 35.56 Průměrná čtenost 2573

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Z jídelníčku vyřadila zánětlivé potraviny. Za půl roku zhubla 9 kilo

Paní Petra byla vždy sportovně založená. Problém přišel po operaci nohou, kdy musela omezit sport, což se projevilo na...

Každý má nějakou erotickou slabůstku či fetiš. Které patří mezi nejčastější?

Mít v sexuálních hrátkách nějakou více či méně podivnou „úchylku“, která nám dělá dobře, rozhodně není hřích. Je to...

A TOTO VÍTE? K čemu je ten tlustý válec na hlavních moderních tanků

Seriál I na tanku lze identifikovat věci, které mohou u někoho vzbudit otazníky. Například tlustší válec na hlavni kanonu....

Zemřela zpěvačka Naďa Urbánková. Proslavila se hity Závidím či Drahý můj

Ve věku 83 let zemřela v pátek zpěvačka a herečka Naďa Urbánková, držitelka pěti Zlatých slavíků, interpretka hitů...

Maláčová je rozvedená. Připila si na nový začátek a už má nabídky na rande

Bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (41) oznámila svým příznivcům na sociálních sítích, že má...