Setkání - adventní povídka

4. 12. 2022 6:35:10
"Neměl byste cigaretu, pane?", ozval se za mnou hlas, když jsem míchal lžičkou cukr v punči u stolečku na náměstí uprostřed vánočního jarmarku.

Už jsem se nadechoval k záporné odpovědi - nesnáším tyhle somráky, navíc jsem byl potopen ve svých myšlenkách - když jsem pohlédl do očí toho muže. Nebyly takové ty mazlavé, které působí jako dokonalý repelent, spíše v nich byla pokora a připravenost k ústupu.

Jsou vánoce, pomyslel jsem si a vytáhl krabičku camelek a jednu nabídl.

"Děkuji vám", ozval se zase ten jinak zabarvený hlas, než bychom v podobné situaci čekali. Nebyl devótní, spíše opravdově vděčný. "Jste laskav".

"Prosím vás, to nestojí za řeč, dejte si, vždyť jsou vánoce", odpovídám s tím, že hovor je u konce a já se zase budu moct ponořit do svých adventních meditací.

"Přemýšlíte nad tím, co byste zase napsal na blog?" zeptal se nečekaně ten muž, když konečně vyfoukl po prvním šluku.

Překvapeně jsem zvedl oči. Konečně jsem měl příležitost nebýt drzý a pořádně si jej prohlédnout. Ne, určitě ho neznám, možná nějaký pacient, který si mne pamatuje, ale já jeho ne, je to tak. Ale na druhé straně, že by tenhle lůzr nějak lustroval internet, na to fakt nevypadal.

"My se známe?" ptám se zvláštního společníka s opravdovým zájmem, protože ten člověk rozhodně nevypadal na to, že tráví aspoň část dne u kompu. "A odkud víte, že občas bloguju?"

"Nějakou dobu vás znám," povídá můj podivný společník. "Viděl jsem vás tady samotného a tak jsem si řekl, že byste třeba stál o nějaký námět. A já jich mám plnou kapsu."

"Dáte si punč?" povídám. "Počkejte tady chvilku, skočím ke stánku"

Když jsem se vrátil, ten člověk stál opřený zády ke stolíku a pozoroval děti, které se snažily pohladit a poté si sednout na unaveného osla, aby objely náměstí.

"Mám to tak nějak podobné", povídá, když pomalu usrkl horký balzám. "vždycky to tak dopadne, nejprve jsou nadšení, když mně vidí, chtějí dát se mnou řeč, ale nakonec zjistím, že jen mluví a neposlouchají, i když se jim snažím něco sdělit. A pak v závěru mne tak nějak obrazně řečeno kopnou do zadku a nechají mne být, aby se poohlédli po někom, kdo jim bude poplácávat po zádech a říkat jim, jak jsou dobří".

"Jako krev", poznamenal po chvíli ticha, když začal upřeně míchat plastovou lžičkou punč,

"Jak jste přišel na to, že píšu blogy?" zeptal jsem se zvědavostí, která mne nepřestávala zaměstnávat,. "Odkud mě teda znáte?"

"Já znám hodně lidí", řekl společník zamyšleně. "Vás čtu nějakou dobu, občas se vám podaří napsat něco zajímavýho, občas je to děsnej blábol, ale to je koneckonců život, tak to maj skoro všichni. Přitom je okolo nás spousta zajímavejch námětů, který by stály za napsání. Třeba ten pán, co zrovna kupuje svý vnučce cucavej špalík, tak ten je takovej selfmademan, co se vyhrabal z průseru, dneska je bohatej a posílá neskutečný prachy na charitu. Ten ví o životě více, než kupa sociologů. Ale nikomu to nepotřebuje říkat. Úžasnej příběh. Nebo ta zdánlivě potrhlá ženská s drdólem támhle, tak ta se stará o starý babky v paneláku, co bydlí, co si nezajdou ani na nákup. Je to už součást jejího dne a bere to jako samozřejmost. Nemá o tom potřebu mluvit a tak o tom nikdo neví. O těch byste měl psát."

"Možná bych měl spíše napsat něco o vás", povídám svému zajímavému společníkovi, "co jste zač?"

"Už se stalo", povídá, "občas mně zmíníte, ale jen tak okrajově. Co taky psát o někom, kdo měl docela banální začátek, máma ani nestihla porodnici, jak jsem dral ven, pak adoptivní otec, přesto hezký dětství, učňák, práce se dřevem všeho druhu. Však mi taky to dřevo bylo souzený. Mezi tím, jsem občas stihl nějaký ten Hyde park, pak mně zase hnali, že prej pobuřuju. Po těch letech, co znám lidi, se už moc neukazuju, mám obavy, že by to zase nedělalo dobrotu a že bych musel zase někomu zdůvodňovat své postoje, což už mne přestalo dávno bavit. Ať si každej vybere, má z čeho."

Domíchával zbytek punče a z kapsy vytáhl kousek starého chleba a začal přikusovat.

"Skočím vám pro placek, nejezte to", děsím se, když vidím, že to zdaleka není čerstvý.

"Nechte být", povídá, "tak to mám rád a netřeba to měnit. Nechcete kousek?"

"Raději ne", říkám zdvořile, "fakt zajdu koupit něco lepšího, když chvilku počkáte."

Můj společník se smutně usmál. "Když myslíte.." A znovu se otočil k davu lidí, který se motal okolo stánků a malého ruského kola s rozjívenými batolaty.

Vrátil jsem se ke stolku s bramborákem v mastném papíru. "Nate, tumáte," říkám.

"Mi stačí jen malý kousek" povídá," já vlastně ani nemusím moc jíst", a utrhl si jen spálený okraj a nechal mi propečený střed.

Chvíli jsme mlčeli a ani jeden z nás tak nějak nechtěl začít mluvit. Museli jsme být zajímavá dvojka, protože lidé, kteří nás míjeli, se z ničeho nic začínali usmívat. Po chvíli jsem zjistil, že ty úsměvy patřily mému náhodnému příteli, On je vracel se stejnou intenzitou, až jsem pocit, že ta výměna má fyzikální rozměr.

"Co jste zač?" přerušil jsem několik minut trvající pauzu v rozhovoru. "Proč mám pocit, že víte víc, než říkáte?"

Můj přítel se na mně podíval a usmál se stejně, jako na kolemjdoucí. Začalo mě prostupovat teplo, taková klidná a silná vlna, nutící k zastavení všech ostatních vjemů a živočišnou potřebou si vychutnat prchavou chvíli extáze.

"Díky za cigáro a punč", povídá najednou, "budu mít brzo narozeniny a tak to beru jako váš dárek. A přeji vám hodně štěstí."

Teplo se rozplynulo a já jsem zase začal vnímat.

"Tati", zatahala mne za rukáv moje dcerka, s kterou jsem na jarmark vypravil, "ty vůbec nevnímáš, že jsem tady. Není ti nic?"

Psáno pro www.blogosfera.cz

Autor: Tomáš Vodvářka | neděle 4.12.2022 6:35 | karma článku: 29.63 | přečteno: 992x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 300 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Politika jako cirkusová aréna

Pamatujeme si všichni, když po našich krajích jezdily cirkusy. Ty lepší měly dravé šelmy a krotitele, koně a krasojezdkyně, akrobaty. Ale všechny měly klauny. K všeobecnému obveselení.

21.3.2024 v 12:14 | Karma článku: 39.79 | Přečteno: 2904 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

"Poslední mohykán"?

Možná dojde k soudnímu řízení s devadesátiletým velitelem Pohraniční stráže, který nese odpovědnost za usmrcení několika lidí, kteří se snažili překročit státní hranici ČSSR

20.3.2024 v 11:21 | Karma článku: 35.89 | Přečteno: 2767 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Maratón - povídka na neděli

Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.

17.3.2024 v 7:04 | Karma článku: 17.61 | Přečteno: 337 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 128 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 119 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 215 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 170 |
VIP
Počet článků 974 Celková karma 35.51 Průměrná čtenost 2561

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...