Hrdinkami ( a to bez uvozovek a plným právem ), byly tři mladé ženy, které veřejně vystoupily před kameru, aby popsaly svou "zkušenost" s násilím na nich vykonaném a se svým dalším osudem, který byl prožitým sexuálním násilím navždy poznamenán.
U jedné z nich to byl vztah trenér - mladá a úspěšná sportovkyně, u druhé pak zneužívání starším nevlastním bratrem v věku 6-8 let. Třetí prožila násilí od dvou mužů, z nichž jeden byl policista. Každá z nich poté hovořila o svém bezprostředním "prožitku" i následcích, které je provázely poté, když se rozhodly celou věc oznámit orgánům v trestním řízení.
V dokumentu bylo uvedeno, že pouhých 5% žen se poté obrátí na Policii ČR, takže uváděné číslo okolo 600 případů ročně je v tomto smyslu třeba vynásobit cca 19x, abychom dostali skutečný obrázek, jak velkého množství žen se problém týká a jaký je tedy skutečný stav naší vyspělé společnosti.
Psycholožka, která v pořadu vystoupila, uvádí, že klasický mýtus (tedy vyzývavě oblečená žena v potemnělém parku a násilník, číhající v křoví), je zcela minoritní. Sexuální násilí probíhá velmi sofistikovaně, zpravidla dlouho nepozorovaně v intencích výše uvedeného bipolárního vztahu, v němž dominuje potřeba násilníka ženu ovládat a mít nad ní absolutní pocit moci. Toto ponížení pak samozřejmě způsobí stud se se svým prožitkem svěřovat neznámé osobě, pocit zhnusení nad sebou samou a následně trauma, promítající se do celého života, zejména do partnerského vztahu.
Všechny tři ženy popsaly mechanismus mašinerie, jež se po oznámení trestného činu rozjel. Výslech, trvající mnoho hodin, opakované otázky, u nichž byla snaha "nachytat" poškozenou na rozpor v její výpovědi a tak zpochybnit celou událost, gynekologické vyšetření, psychologické vyšetření a další šetření soudním znalcem. Tragický nedostatek vyšetřovatelů, kteří by měli alespoň basální zkušenost s výslechem. Podobný stav byl i u soudu, kde bylo opět nutné, aby žena opakovaně popsala svůj "zážitek" a to přes existenci natočeného záznamu její výpovědi u vyšetřovatele.
Nelze se tedy divit, že při vědomí těchto procedur je zmíněných 5% oznámení vysoce pravděpodobné, Snaha společnosti o viktimizaci poškozené ženy je u nás stále velmi silná, jak koneckonců zmínil i další psycholog v daném pořadu. Soudce v rozsudku většinou zmíní, že násilník je přeci dobře situovaný, má rodinu, o kterou se vzorně stará, nikdy neměl problém se zákonem a proč jej tedy společensky likvidovat. Značné procento prokázaných znásilnění končí proto podmíněným trestem, což je pro poškozenou ženu dalším traumatem a pro společnost signál, že se vlastně zase tolik neděje. Vždyť to na té ženské přeci není vůbec vidět....
Je samozřejmě nutné vyšetření každého případu k vyloučení účelového oznámení. K tomu je však třeba, aby se žena, jež se obrací na Policii ČR, setkala se zkušeným vyšetřovatelem, jež je patřičně vzdělán v dané problematice a má s touto trestnou činností zkušenosti. Erudovaný psycholog jistě rychle zjistí, jde-li o skutečné trauma nebo jen snahu se pomstít či očernit nevinnou oběť.
Podobný pořad považuji za velmi potřebný a je škoda, že byl "uklizen" až na pozdější večerní hodinu.