Pátek 4. prosince 2020, svátek má Barbora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 4. prosince 2020 Barbora

Byli disidenti opravdu zbyteční?

13. 11. 2019 6:29:17
V těchto dnech se objevují rozličné úvahy o konci totalitního režimu v roce 1989 a o tom, kdo hrál zásadní roli při jeho pohřbívání.

Bývalý president pan Václav Klaus v rozhovoru uvádí svou tezi, že se totalitní režim sesypal sám od sebe, že - jak se praví v nadpisu jeho článku - "disidenti komunismus nezbourali, zhroutil se sám". I současná hlava státu se kdysi vyjádřila o událostech na Národní třídě, že nešlo o žádný masakr (dokonce tam prý i byl, což bohužel nemůže nikdo dosvědčit), ale takové více méně škádlení mezi zdivočelými studenty a strejdy z Lidových milicí.

Není sporu o tom, že situace ve světě byla koncem osmdesátých let zralá k přeměně bývalého sovětského bloku. V zemi socialistického hegemona byl v čele jedinec, který se výrazně odlišoval od tupých ideologických dinosaurů typologie Leonida Brežněva a odmítl poslat na rebelující dělníky, rolníky a pracující inteligenci tanky. V Polsku byla v popředí dějinných událostí odborová organizace Solidarita, kterou už polští bolševici prostě nemohli ignorovat, na papežském stolci seděl po dlouhých staletích jedinec slovanského původu, který měl své bohaté zkušenosti s komunistickým režimem a který dobře věděl, že proklamovaná náboženská svoboda v zemích lido-demo je lživou mantrou jejich představitelů.

Před těmito dějinnými událostmi, jež měly v druhé polovině roku 1989 překotný průběh, však byla léta shnilého bezčasí. Období tzv. normalizace, vyhlášené Gustavem Husákem a prováděné představiteli komunistické strany, znamenalo v občanském životě naprosté popření jakékoli alternativy k nalinkovanému způsobu života. Občané byli upozorněni, že pokud budou držet ústa, účastnit se pravidelných oslav různých zásadních dnů novodobé historie, mohou se spoléhat na to, že je režim nechá více méně být na pokoji. Dosáhl i toho, že mnozí rodiče podstoupili sebeponížení v tom, že vstoupili do komunistické strany jen proto, aby se jejich nadané děti dostaly na vysokou školu.

Nicméně i v tomto celonárodním mravním kompostu se našli někteří, kteří tento způsob života odmítli. Kteří i přes velmi reálnou možnost persekuce, domovních prohlídek, preventivní vazby či naprosto nesmyslně vysokých trestů odnětí svobody, podstoupili toto společenské zatracení a to jen proto, aby jejich život byl životem v pravdě. Podpisem Charty 77 dobře věděli, že za svou signaturu pod textem, jehož dikce byla na dnešní dobu měkoučká, budou těžce pykat. Že budou vystaveni zběsilosti komunistické vrchnosti, která vytušila, že podobné aktivity mohou nahlodat do té doby pevný monolit moci.

I přes absenci textu tohoto dokumentu v tehdejších médiích se nedalo utajit, že je zde někdo, kdo onen konformismus držení úst odmítl. Že jsou jedinci, kteří riskují svou svobodu a život jen proto, že pravda je pro ně cennější, než "standardní" život. Přinejmenším ti, kdo se aspoň trochu zajímali o toto dění, si musel stanovit své osobní meze, kam zajdou ve své kolaboraci s režimem. Nemuselo jít hned o jejich podpis se souhlasem či nějaký veřejně viditelný čin. Bohatě stačilo vědomí, že existují dva póly možného postoje k životu a pravdě a každý si určil, kde bude na této úsečce stát.

Jména těch nejznámějších se stala veřejným tajemstvím, ti, co chtěli, tak věděli, kdo je momentálně ve vězení, koho StB právě zmlátila či v rámci akce Asanace vypudila z vlasti. Ti, co chtěli, se začali zajímat o osud Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Alexandra Vondry či Dany Němcové a mnoha dalších. Možná i kvůli nim se kupříkladu v srpnu 1988 uskutečnila první masová protirežimní demonstrace se známým průběhem bití, zatýkání a další persekuce.

V přelomových dobách listopadu 1989 byli těmi, kdo první vedli dialog s mocí, která byla schopna ve své předsmrtné křeči způsobit tragédii. Stačilo málo, jeden opilý generál, milicionář apod a dávka ze samopalu a vše by bylo nejspíše zcela jiné. Pamětníci vědí, že právě mnozí disidenti byli ti, kteří dosáhli klidného vyřešení napjaté situace. Pokud by se v té době nikdo podobný nenašel, byli bychom možná svědky jakéhosi přerodu v soft socialismus, v jejímž čele by stanuli "osvícení" jedinci typu Františka Čuby či jemu podobných progresívních budovatelů lepších zítřků typu dnešní Číny.

Roli disidentů není třeba nadměrně zveličovat, společenské změny by jistě nějaké nastaly, o tom sporu není. Je však nemístné až hanebné jim přisuzovat nicotný podíl na uvedených dějinných změnách.

Autor: Tomáš Vodvářka | středa 13.11.2019 6:29 | karma článku: 42.52 | přečteno: 3980x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Dům se zahradou (povídka na dočasnost)

Ten dům vypadal nádherně. Nebylo možné jej minout, byl vidět již z dálky. Moderní fasáda , tvary a neotřelé a nezvyklé architektonické prvky.

1.4.2020 v 3:04 | Karma článku: 34.05 | Přečteno: 1465 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Falkirkské kolo (fotoblog)

V době domácího prodlévání a karantén člověk hrabe v archivu a objeví některé zapadlé vzpomínky. Třeba tu ze Skotska. Zvu Vás na projížďku.

27.3.2020 v 10:18 | Karma článku: 26.27 | Přečteno: 686 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Být italským či španělským lékařem.....

je za klidových podmínek docela dobře placená práce. Nyní se však ukazuje, že ona idylka se může proměnit v černou můru, kterou si neumíme představit.

24.3.2020 v 14:01 | Karma článku: 38.06 | Přečteno: 2180 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Radosti ostravského lékaře za dob pandemie (doplněno)

Rád se dívám na večerní zprávy. V nich náš premiér slibuje rozvoz roušek a respirátorů, pokud mu lékař osobně zavolá. I ty Ruslany na letištích jsou docela fajn. A pak se probudím a jdu do práce. A tam se nestačím divit.

23.3.2020 v 19:19 | Karma článku: 44.13 | Přečteno: 6808 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Ivana Kerlesová

Vrátí se k nám stanné právo přes ochranu veřejného zdraví?

Třicet let po zrušení institutu stanného práva se k nám mohou vrátit vojenské zastrašovací praktiky. Pokud se podaří prosadit novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, opatření podobná postupům stanného práva skutečně hrozí.

4.12.2020 v 9:58 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 179 | Diskuse

Otto Kamm

Kapitola CLXI. - Těžké to bude do voleb, ještě těžší po volbách

Je iluzorní si myslet, že kvůli nějaké celosvětové nákaze se naši politici nebudou snažit o získání co největšího počtu křesel (rozuměj - vlivu a dobře zpeněžitelných informací) v příštích volbách.

4.12.2020 v 8:08 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 144 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Mají Mynář a Nejedlý dostat informace o ruských špionech? Ne.

Tak prezident Zeman úkoluje rozvědku. Kdo úkoluje prezidenta? Proč ta snaha získat citlivé informace? K čemu? Pro koho? Kdo jsou nejbližší spolupracovníci prezidenta? Lidé bez bezpečnostní prověrky a s vazbou na Kreml...

4.12.2020 v 8:07 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 649 | Diskuse

Otto Kamm

Kapitola CLX. - Volby už za rok

Volby už za rok. Doba, kdy budeme vzpomínat na relativní poklid covidové karantény. Nejhorší na tom je, že pravděpodobnost toho, že to za rok tak bude, je obrovská.

4.12.2020 v 0:24 | Karma článku: 12.02 | Přečteno: 154 | Diskuse

Karel Trčálek

Milošek Zemanů chce jména ruských agentů, já chci zase vědět, proč ještě pořád nosí ortézu

Taková ortéza může být, když se špatně nasadí, i docela nebezpečná. Proto chci vědět, zda panu prezidentovi jeho ortéza sedí opravdu dobře, abych o něj neměl zbytečný strach, jelikož strach má velké oči

3.12.2020 v 18:16 | Karma článku: 25.48 | Přečteno: 616 | Diskuse
VIP
Počet článků 712 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2552

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz