Pokání a odpuštění dvou profesorů

12. 06. 2019 12:10:07
Díky dlouhému studiu jsem měl možnost potkat celou řadu vynikajících kantorů, ale i těch, kteří se jimi nikdy neměli stát. Uvádím příklad dvou, každého z jednoho konce oné škály dobra a zla.

Nedávno jsme měli sraz maturantů po 40 letech a pozvali jsme žijící kantory ke společnému posezení. Bylo to dojemné setkání s těmi, kteří se z nás snažili udělat opravdové lidí a jejichž snahu jsme často ocenili o mnoho let později. Mezi pozvanými byl i velmi čilý stařičký profesor ve věku 98 let. Učil biologii a byl dokonce soudním znalcem v oboru ornitologie. Pamatoval jsem si jej jako poněkud vznětlivého, ale velmi vtipného muže.

Tento pán měl slavnostní projev a náhle všechny překvapil s příběhem, jehož byl aktérem. Šlo o nějaké dávné hlasování o vyloučení studenky z gymnasia, nejspíše z politických důvodů. Všichni zúčastnění kantoři věděli, že jde o lumpárnu ( v té době běžnou ) a pro mladou dívku hlasování existenčně samozřejmě likvidační. On sám - jak nám sdělil - chtěl hlasovat proti, ale jeho kolega jej upozornil, že má dvě děti a že v případě negativního stanoviska může mít on i jeho děti problémy. Takže rovněž zvedl ruku pro vyloučení.

Pan profesor s tímto stigmatem musel žít celý další život a jeho projev na srazu byl silně emocionální. Měl jsem pocit, že tak nějak žádá o odpuštění. Představa, že s tímto traumatem musel žít několik desítek let, je děsivá a pro něj nejspíše skličující. Pro nás, jeho studenty, pak potvrzení, že i po mnoha letech nám může kantor přinést do života cosi, co by nám mělo napovědět, až budeme řešit životní dilemata.

Na vysoké škole jsme měli v oboru neurologie soudruha profesora. Úroveň jeho přednášek jsem mohl poznat až v praxi, kdy jsem znovu našel své poznámky z přednášek. Řečeno stručně - to, co on učil, mělo do neurologie hodně daleko. Soudruh profesor byl silně politicky aktivní a v minulosti se zasadil, aby jedna studentka byla v rámci politické očisty fakulty vyhozena - ve čtvrtém ročníku.

Po listopadu 1989 se soudruh profesor držel zuby nehty své židle. Vaz mu obrazně řečeno zlomil popsaný příběh, na který se nezapomnělo a rovněž i jeho odborná úroveň, neboť za celých 20 let v čele kliniky publikoval toliko v neoponentním tisku university (pro neznalé - tam může napsat každý co chce a nikdo to nehodnotí, na rozdíl od oponentního časopisu, kde každý článek hodnotí minimálně dva nezávislí odborníci). Tento člověk nikdy nepřiznal svá pochybení a svůj pracovní život končil jako revizní lékař pojišťovny, kdy chodil k soukromým lékařům a bezostyšně jim vyměřoval srážky.

Pan profesor z gymnasia došel na konci svého života k pokání a jistě mu bylo všemi odpuštěno. Jeho postoj všichni chápali. Soudruh profesor z vysoké školy skončil svůj život s přesvědčením, že konal správně.Nikdy nepřiznal, že přinejmenším jednomu člověku úmyslně zničil život. I když to zní divně, oba byli pro své studenty užiteční, neboť na jejich postojích si mohou ujasňovat své životní priority a určovat svůj další osud.

Ten druhý si však bude muset nejspíše odžít cosi ještě jednou, protože v tom minulém žití se mu to až tak nepovedlo.

Autor: Tomáš Vodvářka | středa 12.6.2019 12:10 | karma článku: 41.79 | přečteno: 4928x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Chyby a omyly v medicíně

Byly, jsou a budou. Tak jako v každé lidské činnosti, kde se mísí objektivní realita a subjektivní postoj. Často jsou předmětem všeobecného zájmu a pohoršení. Je to opravdu tak zlé?

14.6.2019 v 12:27 | Karma článku: 29.97 | Přečteno: 974 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Trestuhodný David Rath

Blíží se finále. Po téměř 7 letech kličkování, odvolávání se, srdceryvných projevů před kamerami, záplavy slov a pevných pohledů do kamer

11.6.2019 v 8:00 | Karma článku: 37.77 | Přečteno: 1435 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Jakub Szántó - Za oponou války. Recenze

Ti, co sledují zpravodajství České televize, jej znají. Vysoký muž s copem, který komentuje události z míst, kam se z "normálních" lidí nikdo nehrne. Jde tam totiž o život.

8.6.2019 v 10:45 | Karma článku: 30.44 | Přečteno: 923 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimíra Bošková

Maine - další stát s "důstojnou smrtí"

Další americký stát podpisem guvernéra posvětil zákon "o důstojném umírání" (v pořadí asi osmý). Zrekapitulujme, co by nemělo chybět v našem zákoně, pokud ho přijme i náš parlament.

16.6.2019 v 21:05 | Karma článku: 6.62 | Přečteno: 206 | Diskuse

Pavel Jeřábek

Jak poznáte trolla

Znáte je všichni. Vždycky se jeden nebo dva musejí objevit. A přes mnohá varování a odstrašující případy do jejich tenat občas nějaký ubožák stejně upadne. Ostatně z diskuzí pod zdejšími blogy by se dala psát seminární práce.

16.6.2019 v 17:46 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 639 | Diskuse

Miroslav Nigrin

Gratulanti Čaputové

V podstatě ještě nedosedla na prezidentský stolec a už jsou tady pokrytečtí gratulanti. Proč pokrytečtí, protože vyzdvihují její dozajista splněnou představu spojení společnosti,

16.6.2019 v 16:06 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 1227 | Diskuse

Petr Altman

Proč už nekupuji škodovky...

Škodovky se mi líbí a považuji je za povedená a kvalitní auta. Přesto jsem se před lety dobrovolně těchto aut vzdal a zahájil tak s mladoboleslavským gigantem svůj soukromý a značně nerovný boj :-)

16.6.2019 v 13:53 | Karma článku: 42.46 | Přečteno: 9885 | Diskuse

Karel Ábelovský

Proč se dnes říká, že doba je postfaktická?

Nejspíš proto, že fakta už nehrají tu zásadní roli, důležitější zdá se je, kdo co říká, než jen to, co nám říká; společnost je rozdělena, to snad vidí a uznají všichni. Proč zde někteří i nadále toto rozdělení prohlubují?

16.6.2019 v 12:11 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 287 | Diskuse
VIP
Počet článků 610 Celková karma 35.07 Průměrná čtenost 2336

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz