Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Velebení komunismu jako ochrana vnitřního já.

13. 03. 2018 19:52:21
Dne 13.3.2018 uvedl bloger Josef Komárek rozsáhlejší článek, nazvaný "Mýty a skutečnosti zločinné komunistické diktatury". Vedle obsahu článku je zajímavější důvod, proč tak činí.

Pan Josef Komárek se prezentuje jako senior, bývalý systémový inženýr. S jistotou lze tvrdit, že minimálně polovinu svého života prožil v socialistickém Československu a posledních 28 let pak v nových poměrech. Jelikož má absolvovánu vysokou školu technického zaměření a poté nepochybně i odbornou práci, je zajímavé, proč se tak nostalgicky staví vůči době minulé a nachází jen málo pozitiv doby současné.

Když pominu již omleté a nepravdivé klišé o masarykovském střílení četnictva do hladových pochodů /prosím pana Komárka o podrobnější studium oněch událostí/, popisuje autor jakousi radost ze života v ČSSR od roku 1955, kdy podle něj už pominul komunistický teror. Zmíněnou radost čerpá ze spartakiád či prvomájových veselic. Připouští jisté nedostatky /třeba kvalitu bytů či spotřebního zboží/, ale toto všechno bylo mnohem lepší než před válkou a není mu tedy jasné, proč nakonec všechno skončilo v roce 1989 pádem komunistické diktatury.

Pokud článek není skrytá provokace, pak stojí za úvahu, proč jistě vzdělaný a zkušený člověk potřebuje psát podobné stati. Bylo by jistě možné jej nazvat pomýleným starým člověkem, ale to by bylo přílišné zjednodušení. Uvedl bych několik důvodů k zamyšlení.

1. Na lepší poměry si člověk rád zvykne a bere to rychle jako samozřejmé. Pakliže bychom k nám přestěhovali kupříkladu současného občana Severní Koreje, který se tam narodil a neměl přístup k jiným než oficiálním informacím, připadala by mu návštěva obyčejného příměstského supermarketu jako Boží zjevení a vstup do ráje. Věci, které doposud nikdy nevlastnil a které zpříjemňují život, by pro něj znamenaly obrovský životní vzestup.

Pokud si vzpomeneme na možnosti a dostupnost zboží třeba roku 1985 a srovnáme ji s obdobím o 10 let později, musíme všichni poctivě připustit, že jsme zažili podobný skok v náhlé dostupnosti a kvalitě věcí, o kterých jsme jen snili a neuměli si představit, že bychom je někdy mohli vlastnit. Každý čtenář bude schopen provést výčet svých priorit.

2. Pan Komárek však zcela pomíjí jinou integrální součást lidského bytí a tou je spokojenost duše. Někomu jistě stačí větší množství oněch věcí, o nichž jsem se zmínil. Existuje však velká skupina lidí, kterým hmotné statky nic neříkají. Tito lidé potřebují ke svému životu možnost svobodného vyjadřování názorů, četbu autorů, kteří jim konvenují, sledovat výtvarná díla, přinášející jim uspokojení či poslouchat hudbu, která je oslovuje. Pakliže je tato část společenského života potlačována a regulována /jak tomu za doby ČSSR jednoznačně bylo/, může se nakonec stát, že i přes ono tzv. hmotné uspokojení nastane náhle společenský zvrat, k čemuž de facto došlo v době od tzv. Palachova týdne až po listopad 1989.

3. Život v socialismu byl životem v jistotě. V jistotě, že všichni se mají zhruba stejně, všichni mají stejné bydlení v panelákovém bytě 3+1, všichni vlastní buď Škodovku 105 nebo Trabanta, všichni mají jeden druh jogurtu a dva programy v Československé televizi. Že každý bude zaměstnán /dokonce povinně/. Je docela možné, že řadě lidí tento styl života vyhovoval a možná by se rádi do tohoto systému vrátili. Tito lidé si jistě museli v podvědomí připustit, že nad touto hladinou tzv. "jistot", existuje ještě jedna, určená pro prominenty režimu, ale brali to jako jistou úlitbu situaci, v níž věděli, že ráno bude jejich továrna či podnik stále otevřený a bude vyrábět něco, co je sice možná brak, ale za co budou mít každého 15. v sáčku obnos, umožňující přežití.

4: Současný stav je pro lidi typu pana Komárka nepřehledný. Náhle se vedle nich objevují lidé, kteří díky svému intelektu a píli jsou ekonomicky vysoce nad nimi. Musejí žít s vědomím, že jejich zaměstnavatel může další ráno vyhlásit bankrot a oni poputují na Úřad práce, kde se po nich bude chtít třeba rekvalifikace. V médiích jsou permanentně zaplavováni různými názory, které jsou často na opačných pólech celého spektra a nutí je k úvahám, kde je vlastně pravda. Tato společenská desorientace je může silně neurotizovat a posilovat přesvědčení, že doba minulá byla vlastně lepší.

Tito lidé jsou našimi spoluobčany a bylo by bláhové a neproduktivní je považovat za pomatené. Možná je mohou přesvědčit jejich děti a vnuci, kteří současnou situaci považují za normální. To proto, že mají možnost vyjet do světa, snadno se tam domluvit a zejména zjišťovat, že stejná situace je třeba v USA nebo Irsku. Že společenský systém, v němž mají možnost vyniknout ti schopní a pracovití, je mnohem spravedlivější, než státy, kde stále ještě existuje tzv. "diktatura proletariátu", což v překladu z ptydepe znamená, že několik málo jedinců, spojených ideologií, které sami nevěří, ovládá zbytek občanů.

Nejspíše je to běh na dlouhou trať. Někteří možná časem připustí, že se mají nyní lépe, než před 30 lety, jiní naopak budou posilovat své přesvědčení, že všechno je mnohem horší a budou o tom psát své články. Důvodem tohoto psaní je strach, že život, na který byli zvyklí je již dávno pryč a že jejich životní jistoty se rozsypaly. Měli by však na druhé straně připustit, že tento nový svět je určen jejich dětem a vnukům, kteří v něm prožijí svůj život a budou si zařizovat po svém. Tomuto postoji se říká životní moudrost.

Autor: Tomáš Vodvářka | úterý 13.3.2018 19:52 | karma článku: 32.55 | přečteno: 754x


Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Může za smrt pacienta opravdu jen lékař?

Definitivní verdikt za nepoznaný infarkt a následné úmrtí se stanovením odškodného pro pozůstalé ve výši 2,7 milionu Kč. Tolik soud v Plzni. Jsou opravdu vinny jen zmíněné 2 lékařky?

11.8.2018 v 18:40 | Karma článku: 40.82 | Přečteno: 7000 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Radost ze smrti "žoldáků"

Dalo se to čekat a ani to tak dlouho netrvalo. Nějaký "člověk" si vybil svou frustraci vylepením papírků s textem, který hanobí zabité české vojáky.

9.8.2018 v 8:26 | Karma článku: 43.50 | Přečteno: 6507 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Český senátní bizár

Pakliže si kdokoliv myslí, že v Čechách (samozřejmě i Moravě a Slezsku) je nuda, hluboce se mýlí. Jednou za 2 roky dochází k obměně 27 senátorů. Zdá se, že letošní volby budou stran humoru velmi výživné.

7.8.2018 v 12:40 | Karma článku: 42.69 | Přečteno: 3705 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

RSDr. Vasil Bilak - zrádce vlasti nejen v srpnu 1968

Každý národ má své hrdiny, na které je právem pyšný. Pak jsou jiní, tak říkajíc z opačného konce mravní stupnice, které je třeba rovněž znát a nezapomínat na ně.

4.8.2018 v 21:32 | Karma článku: 44.40 | Přečteno: 4926 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Za okupaci v osmašedesátém můžou Slováci

Málokterá slova lídra českých komunistů Filipa jako z interview o tom, kdo nás skutečně před padesáti lety přepadl, inspirovala veřejnost k aplikaci v širších souvislostech.

16.8.2018 v 19:36 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 92 | Diskuse

Petr Burian

Miloš Zeman je gentleman

Nejen proto, že se k srpnové okupaci v 68. roce nebude vyjadřovat, protože se už prý vyjádřil, ale také proto, že stejně jako onen pověstný Peroutkův článek není jeho tehdejší vyjádření jaksi nikde k dohledání.

16.8.2018 v 13:33 | Karma článku: 37.88 | Přečteno: 2166 | Diskuse

Jan Bartoň

Rumunsko a Polsko – jak se to rýmuje?

Alex Švamberk se na novinky.cz podivuje tomu, že se Rumunsku a Polsku „neměří stejným metrem“ a vyzývá k tomu, aby Evropská komise „zasáhla“. To je jen další příklad „omezené suverenity států EU“.

16.8.2018 v 12:30 | Karma článku: 30.67 | Přečteno: 905 | Diskuse

Ivan Bednář

Vekslák stíhá mlátičku

Podle wikislovníku se užívá rčení „zloděj křičí chyťte zloděje“ v případě, že někdo, kdo sám páchá něco odsouzeníhodného a snaží se odvést pozornost tím, že z téhož obviňuje někoho jiného.

16.8.2018 v 9:55 | Karma článku: 38.47 | Přečteno: 2494 | Diskuse

Jan Dvořák

Vraždící agent Moskvy na Hradě, brrr!

Jak mocné médium televize je, jsem si znovu uvědomil, když jsem jako divák „narazil“ na poslední díl českého seriálu Atentát. Z předchozích částí jsem předtím při projíždění stanicemi viděl několikrát jen malé fragmenty.

16.8.2018 v 9:33 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 646 | Diskuse
VIP
Počet článků 483 Celková karma 35.95 Průměrná čtenost 2343

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více




Najdete na iDNES.cz