Jiří Paroubek ohlásil svůj comeback - nejprve zpět do ČSSD a poté - pokud bude zdraví sloužit - i na Pražský hrad. Ne, není to žert.
I přes jeho před lety ohlášený odchod z politiky do soukromé sféry se zdá, že název knihy Ladislava Mňačka má universální platnost. Pan Jiří Paroubek naposledy zaujal veřejnost internetovým cvičením v slušivém bílém úboru, což vyvolalo všeobecné veselí a rovněž uklidnění veřejnosti, že sexymozek konečně našel svou parketu. Zdá se však, že není všem dnům konec.
Sociální demokracie stojí před poměrně rozhodujícím sjezdem, který určí, jestli tato strana skončí v zapomnění, nebo se jí podaří vstát z mrtvých. Nejde o lehký úkol a ačkoliv nejsem voličem této strany, její přítomnost na politické scéně považuji za důležitou. Předpokládám však, že se v ní nenajdou šílenci, kteří by chtěli svou stranu do politického hrobu šoupnout stylem pádu rakve jistého Leonida. Totiž instalací Jiřího Paroubka do jakékoli vyšší funkce, než zástupce starosty v Dolních Hluchanech.
Jiří Paroubek je prototypem stranického papaláše, který je zahleděn do svých procent, do svých projevů, který zcela ztratil jakoukoliv sebereflexi a koneckonců i dobrý vkus. Je mu třeba připomenout pronikavý politický úspěch strany LEV 21, která obdržela při volbách neuvěřitelných 0,07% hlasů,což řečeno slovy klasika Cimrmana, není mnoho. Tento volební šok by každému normálně uvažujícímu člověku sdělil, že politika není tak úplně to, kam by měl nasměrovat své úsilí.
Nicméně Jiří míří výše. Nejspíše jej zaujaly předvolební presidentské debaty a tak už nyní s předstihem 5 let vyhlásil svou kandidaturu na hlavu státu. Jistě má nemalé šance, neboť - jak se sám označil - patří mezi nejlepší diskutéry ve střední Evropě. Má rovněž politické zkušenosti, což - jak ukázaly minulé volby - je pro mnoho voličů velmi podstatný faktor, bez ohledu na to, o které zkušenosti jde.
Máme naději, že příští kampaň nebude nudná. Alespoň některé spoluobčany rozesmál Jiří Paroubek už nyní.
