Chvála šuplení
Těžko říci, kdo kdysi v minulosti vymyslel stůl. Je docela možné, že už třeba Australopithecus si svou krmi před rozžvýkáním nejprve hodil na nějaký placák, později na kus vyvýšené dřevěné klády. Pravá revoluce však nastala v okamžiku, kdy kdosi vynalézavý a neznámý (dnes nepochybně nositel Nobelovy ceny za přínos civilizaci), přidělal pod stolní desku vysunovací přihrádku. Tím zahájil novodobou etapu lidských dějin, protože teprve s rozvojem šuplíků se stal život bohatým a opravdovým.
Všichni máme nějaký šuplík, šuplíček, kam začneme, jedva se postavíme na zadní, schovávat předměty rozličného tvaru, váhy a ceny. Je samozřejmé, že obsah šuplíku se mění s časem. Zpočátku slouží k uložení oblíbeného plyšáka, žvýkaček od strejdy, případně první desetikoruny za velkou jedničku v pololetí 1. třídy.
S přibývajícími léty se obsah šuplíků mění a to jinak u dívek a jinak u chlapců. U mladých desetiletých a mírně - náctiletých slečen je obsah těchto dřevěných schránek plný časopisů pro dívky, z nichž se kření Leonardo di Caprio, u vlastenek Tomáš Klus. První škatulky pudříků, válečky rtěnek zvlášť pronikavé vůně a lepivé konsistence, které se po neopatrném doteku zbavíte po 2-3 dnech (a to ještě ne zcela), prstýnků a řetízků, na kterých visí delfínci, pavoučci, u drsňaček ocelová lebka.
U chlapců lze nalézt načaté krabičky Chesterfieldek (solidní zdroj pro otce kuřáky, protože syn si nemá kde stěžovat, že mu cigára ubývají nějak podezřele rychle), sem tam ještě u některých zastydlejších pěkný model BMW z pumpy za fotrovy body za naftu. V dřívějších dobách se tu a tam v šuplíku mladých uhráčků objevil časopis s fotografiemi dam, jejichž poloha a kritický nedostatek ošacení přinášel jednak užitečné informace do budoucna a jednak milé rozrušení při předstíraném studiu logaritmů.
Obsah šuplíků se tak nějak začíná stabilizovat po 20. roce věku. Ony dívčí časopisy jsou vyměněny za knihy o zaručených dietách, exotických receptech na jídla, která normální člověk vysloví až napotřetí, v ojedinělých případech střihy. Doba svazečků milostných dopisů nápadníků jsou bohužel již reliktem prošlého století. Pudr, brože, řetízky zůstávají. U mladých mužů mizí kuřivo, protože jej lze nosit veřejně (a kdo by měl mít pořád chuť a výdrž futrovat otcův chtíč), hanbatý časopis je vyměněn za sadu krabiček s pánskou ochranou a ony desetikoruny jsou nahrazeny hrstmi drobásků, které jsou později směněny u rodičů za bankocetli, s níž se jedině lze vytasit u baru při nákupu Jacka Danielse. Rovněž se tam dá nalézt pánská pleťová voda, kterou si eféb potírá před rande krk a podpaží.
Tak jako jsou prokazatelně nezaměnitelné otisky prstů u jedince, existuje jednoznačně neopakovatelný obsah šuplíků. Při jejich detailním rozboru již netřeba uvádět své curriculum vitae. Důležité listiny, doklady o původu jedince a věcí jím nabytých se mísí se starými CD oblíbených filmů, pohlednicemi od přátel, různě velkými krabičkami, v nichž lze nalézt nevyhoditelné cetky z pubertální etapy, stejně jako pozvánky na sraz rozličných uskupení či předměty, jež jsou zcela neupotřebitelné, ale s jistým intimním vztahem, bránící jejich recyklaci v OZO.
Každý správný šuplíkář postupuje při tvorbě obsahu zcela identicky, tedy ukládá na původní vrstvu staršího data novou, takže při případném průřezu by tvar obsahu šuplete jevil stejné vrásnění jako skály pod Barrandovem. V žádném případě nelze postupovat stylem zahrádkáře kompostéra, který čas od času, prohazuje jednotlivé vrstvy, čímž zcela neguje tolik potřebnou kontinuitu. Případné hledání ztracených věcí se v tomto případě stává neurotizující činností, protože šuplíkář zcela pozbyl půdy pod nohama, je psychicky vyveden z míry a schopen šmahem zničit letité dílo vyklopením šuplíku na zem.
Existuje i zatím málo popsaný jev, kdy se v šuplíku díky mísení objevuje nová kvalita. Kdysi tupená akademička SSSR Olga Lepešinská, která dokazovala, že živé vzniká z neživého, by měla být vzata na milost i západními pochybovači. Autor tuto překvapivou reinkarnaci sovětského objevu dokládá zjištěním, že jeden zvlášť utajený šuplík, který byl otevřen po cca 3-4 letech, obsahoval slušnou kolonii pavouků, která tam při zakládání siláže rozhodně nebyla.
Šuplení je typicky domácí činnost. Nikoho by nenapadlo, aby při krátkodobém pobytu v hotelu (jenž rovněž skýtá možnost umístit materiál do šuplíků) dával do těchto schránek cokoliv zásadního, pokud vůbec něco. Maximálně se tam uschová láhev Fernetu před pokojskou, která by mohla tímto způsobem kompensovat svůj trudný úděl denní sysifoské šichty. Doma je naopak šuplení krokem častým, zásadním a prakticky denním. S jistou nadsázkou lze říci, že kdo nešuplí, není vlastně doma.
Čas, strávený šuplením, není ztracen. Naopak přináší radost jednak při ukládání vyjmenovaných předmětů, které se nemusejí vyhodit a kterým dává velkou šanci, že budou v budoucnu nalezeny. Druhá radost přichází po čase, kdy jedinec, ne nepodobný panu Schliemannovi v Tróji, pomalu odkrývá jednotlivé vrstvy se snahou je nepromíchat, částečně katalogizovat a nalézt onen zatracený a ztracený dokument, v němž se zavázal, že bude sdílet stůl i lože s jedinou osobou, případně ve vyšší vrstvě siláže, že už s ní opravdu nemá nic společného.
Nebo že nemusí být zase očkován proti tetanu. Nebo ...no doplňte si sami.
Tomáš Vodvářka
Velký pátek jako příležitost
Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.
Tomáš Vodvářka
Politika jako cirkusová aréna
Pamatujeme si všichni, když po našich krajích jezdily cirkusy. Ty lepší měly dravé šelmy a krotitele, koně a krasojezdkyně, akrobaty. Ale všechny měly klauny. K všeobecnému obveselení.
Tomáš Vodvářka
"Poslední mohykán"?
Možná dojde k soudnímu řízení s devadesátiletým velitelem Pohraniční stráže, který nese odpovědnost za usmrcení několika lidí, kteří se snažili překročit státní hranici ČSSR
Tomáš Vodvářka
Maratón - povídka na neděli
Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.
Tomáš Vodvářka
Platby u lékaře jako never ending story
Nedávno se v médiích opět objevil článek o tom, že někteří lékaři vybírají peníze za ošetření pacienta, aniž by na to měli právo. Jako vždy, diskuse "znalců" obsahuje řadu mýtů, nepravd a dokonce i invektiv. Jako to tedy je?
Tomáš Vodvářka
Tak Lipavský je ....
Jen málokdo je nejspíše překvapen. Příznivci ANO vědí, že pro ostré slovo jeho předseda nejde daleko, nejspíše jim to i imponuje. Odpůrci to vědí taky a nejspíše i proto jsou jeho nevoliči.
Tomáš Vodvářka
Tak báťušku nám odkrouhla síájej
V choré mysli se urodí ledasco. Někdo se prohlásí Napoleonem, druhý má mozek z Pluta, třetí si je jistý, že po něm jdou. A mnoho dalších slouží buď k obveselení nebo jako subjekt vlídné lékařské péče v příslušném zařízení.
Tomáš Vodvářka
Co jiného mohl Putin dělat?
V den 2 let trvání ruské "speciální vojenské operace" jsem napsal článek, týkající se tématu.Byl jsem upozorněn, že je nutné některé čtenáře ujistit, že jde o ironii. Dnešní je bez její špetky
Tomáš Vodvářka
Drahý soudruhu Vladimíre Vladimíroviči
Obracím se na Vás při příležitosti dvou let trvání speciální vojenské operace, kterou někteří poťouchlí komentátoři označují nesmyslně jako válku.
Tomáš Vodvářka
Radostný život v socialismu
Kolega Vlastimil Furst napsal dva podobně tématické články o "radostech" života v socialistickém Československu. Právem jsou t.č. nejčtenější, neboť názory se různí. Rád bych tu mozaiku ještě doplnil ze svého pohledu.
Tomáš Vodvářka
Danse macabre
A je to tady. Jiří Paroubek je opět na scéně. Stal se předsedou strany Česká suverenita sociální demokracie, jejíž zkratka ČSSD samozřejmě vůbec nic neevokuje.
Tomáš Vodvářka
Dvě petice o Israeli a pásmu Gaza
V minulých dnech se v souvislosti se situací v pásmu Gaza objevily dvě petice, jež popisují stejný stav ze dvou různých úhlů pohledu. Nabízím laskavému čtenáři svůj pohled na obě
Tomáš Vodvářka
Od popela ke květům a ještě kousek dál
Popeleční středou to začíná a nedělním ránem to končí. Mezi tím je prostor ke ztišení a úvahám o podstatě naší existence
Tomáš Vodvářka
O některých pojmech současné doby
V tomto blogu přináším některá upřesnění pojmů, jež jsou používána jak na blogu idnes, tak i na jiných fórech veřejných diskusí.
Tomáš Vodvářka
Poslanec SPD Radek Koten jako prototyp současné politické scény
Abraham Lincoln kdysi pravil, že je lepší vypadat jako pitomec, než slovním projevem tento předpoklad potvrdit. Je jisté, že tento předpoklad potvrzuje i naše současná politická scéna.
Tomáš Vodvářka
Výzva ke změně politiky české vlády vůči Israeli.
Kolega Lubomír Stejskal napsal blog, týkající se nedávné petice zhruba stovky českých intelektuálů, požadujících změnu postoje české vlády vůči politice státu Israel.
Tomáš Vodvářka
Zombie nejsou jen v béčkových filmech
Taky se občas díváte na béčkové |(či spíše céčkové atd.) filmy, kde se nočními ulicemi pohybují podivné mátohy s trhavými pohyby a upřeným vyhaslým zrakem? Většinou končí špatně....
Tomáš Vodvářka
Quo vadis, Česká lékařská komoro ?
Média stále přinášejí další informace, že je čím dál tím větší problém najít odpovídajícího specialistu v terénní praxi.. Zdá se, že jednou z příčin bude i organizace, původně zamýšlená jako stavovská - ČLK.
Tomáš Vodvářka
Má ještě někdo iluze o tom, co se děje v pásmu Gaza?
Média přinesla znepokojivý údaj, že pracovníci UNRWA (organizace, která se stylizuje jako pomoc pro uprchlíky v pásmu Gaza), se zúčastnili páchání zhovadilostí dne 7.10.2023. Podporující státy ukončily financování.
Tomáš Vodvářka
Dnes je den holocaustu
27. leden je celosvětově připomínán jako Den holocaustu. V tento den Rudá armáda dorazila k branám koncentračního tábora Osvětim, kde nalezla sedm tisíc přežívajících lidských bytostí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 974
- Celková karma 35,65
- Průměrná čtenost 2562x