Při předávání malého křišťálového glóbu odmítla naše nejlepší biatlonistka podat ruku předsedovi federace tohoto sportu.
Není to jednoduché, v takové slavnostní chvíli, nepodat ruku při předávání ceny pro nejlepší sprinterku sezóny. Každý to zažil, kdy je mu nabídnuta ruka člověkem, který má jisté postavení, funkci a o němž současně víme, že jeho morální vlastnosti jsou nízké. Je velmi těžké nepodlehnout oné chvíli a trvat na svých morálních zásadách.
Biatlonová federace zažila v letošní sezóně bouřlivou debatu, týkající se dopingu ruských reprezentantů. Jelikož byly podobné "problémy" odhaleny již při olympiádě v Soči, nejde nejspíše o náhodný úkaz, ale o jasné potvrzení, že je v ruském sportu cosi shnilého. Nemůže být větší zklamání pro čistého sportovce, který prohraje v souboji o prvenství s někým, kdo je následně dekorován zlatou medailí a teprve za čas se ukáže, že jeho výkon byl podpořen látkou, která znamenala oněch vítězných pár metrů či sekund.
Je jen dobře, že velikáni biatlonového sportu jako Gabriela Koukalová a Martin Fourcade dávají veřejně najevo své rozhodné postoje jak vůči sportovcům, kterým v krvi koluje kromě krve ještě další koktejl, tak i vůči funkcionářům, kteří by měli jako první mýtit tyto nešvary a to za každou cenu. Ony nenávistné maily a poznámky v ruských médiích i vůči naší nejlepší biatlonistce jsou dokladem, že je zřejmě mířeno do černého.
Pokud je předseda Federace Besseberg odpovědný za stav, který toleruje, relativizuje či omlouvá daný nešvar dopingu v tomto sportovním odvětví, je nepodání ruky vítězkou sportovní disciplíny sice malým, ale naprosto výmluvným gestem.
Gabriela Koukalová dokladuje, že má vedle své fysické krásy a sportovních kvalit i skvělý charakter. Bravo, Gabrielo.
