Víte, já od roku 1975 trpím "syndomem bílého pláště", dnes lékař píše "white coat fenomen" - tehdy vojenským lékařům byl víc rozkaz velitele pluku aby nebyli nemocní než moje potíže. K obratu došlo až s mým, nazvu to, kolapsem kdy přítomní absolventi již chtěli volat civilní záchranku. No a to se se mnou vleče stále - ordinace a tlak hned v závratných výšinách. No a před lety jsem odešel z práce a byl rád, že už nebudu muset k zaměstnavatelem předepsanému lékaři. Zapsal jsem se v nové "fabrice praktických lékařů" a absolvoval vstupní prohlídku. Pan doktor mi naměřil tlak, snažil se ho akutní medikací snížit a když se nepovedlo poslal mě na půl hodiny se projít. Tlak trochu opadl, ale další den jsem měl přijít na odběry a další měření. Opět "tlaková výše" a přítomná lékařka zopakovala medikaci. Když viděla, že v čekárně radši chodím seřvala mě jako malého kluka a způsobem jakým já nemluvím ani na svého psa mě donutila sedět na takové stoličce na pracovišti sester. Nakonec celá vzteklá napsala reverz a já mohl zmizet. Když dorazily výsledky odběrů s téměř nulovou hladinou kalia v krvi volali mi, abych se dostavil. Byla tam jiná lékařka, přívětivá, vše v pohodě i na doporučení do nemocnice napsala, že nechci být hospitalizován. Lékařka v nemocnici opět OK, moje přání respektovala jen si netroufla mě pustit po infuzi kalia bez reverzu. Takže v ordinaci praktických lékařů když se mě ptají k jakému lékaři chci objednat tak říkám ke komu nechci. a ta zmíněná to jednou zaslechla a cítila se dotčena. Zajímavé je, že ti dva vstřícní lékaři tam již neordinují a ta "fúrie" je tam pořád. A tlak? Ten dokládám týdenními grafy domácích měření každý den ráno a večer a i odborník na hypertenzi to bere ikdyž on vždy naměří mnohem víc (k té přívětivé lékařce jsem chodil dost dlouho a tlak u ní byl dobrý). Teď žiju se třemi gramy kalia chloridum denně v tabletách a prášky na regulaci regulačních hormonů kalia a natria s tlakem mezi 105 a 115 a teď je mi pořád chladno což předtím nebylo.

I komunisté mazali nepohodlné příspěvky.

Takže nic nového, záminka se vždy našla.

Jen škoda, že jste s touhle myšlenkou nepřispěl do diskuse pod článkem Antonína Nováka.

Omlouvám se čtenářům za šedé pásky, ale z diskuse byl pro opakované projevy hluboké alternativní inteligence vyřazen pan David Horák. Což platí pro mé blogy do budoucna.

Ale to je škoda, na jeho výlevech se dala demonstrovat řada duševních poruch.

Díky mé onkologické diagnóze jsem v posledních pár letech častým klientem zdravotnických zařízení. A je jedno, zda se jedná o plícní kliniku, lymfoonkologickou nebo KICH, nemohu říci nic, opravdu nic negativního na chování lékařů. Ovšem o jednání středního zdravotního personálu bych mohl vyprávět až neuvěřitelné skazky o jejich arogantním jednání. Jednak je u sester(zejména) ukotven kult titulů a tak jsem byl například šéfem kliniky nabádán, abych nikdy neopomenul svoje universitní tituly uvádět, což jako důchodce dnes v běžném styku abstrahuji a dál jsem pozoroval markatní rozdíl na lůžkovém oddělení v přístupu sester ke mně a k druhým po poznání, že si se šéfem kliniky tykám. Shrnuto: Lékaři jsou vychováni k citlivému přístupu k pacientům, ale u sester tento druh "výchovy" dost často postrádám.

A zvláště je možné závady v chování k pacientům pozorovat u staničních, či vrchních!

A perlička na závěr: Udělal jsem kravinu, jejíchž výsledkem byly silně popálené ruce a obličej. V jaké jsem byl náladě, když jsem s velkou bolestí čekal na "rychlou," si dovede každý představit. Když přijeli, uvítal jsem je radostným " Zdar pánové, vidíte popáleného blbce, kterému určitě od bolesti pomůžete, za což vám předem děkuji" Načeš se na mne spustila sprška dosti nevybíravých nadávek, co si to dovoluji, že jim říkám "Zdar pánové", že se mnou husy nepásli...atd...atd. Naštěstí za chvíli přijel v osobáku lékař, který mi dal silnou dávku analgetik do kapačky a uklidnil mne. Takže: Lékař skvělý a empatický, saniťáci arogantní tupci!

Paušalizace je vždy poněkud ošidná, pane kolego. Je známo, že oddělení vždy formuje jeho šéf. Tam, kde je šéf v pořádku, tam je dobrý i střední personál, a vice versa.

Každý vidím problém tam, kde je jeho odbornost a nebo kde ho tlačí bota.

V současné době vidím největší problém českého zdravotnictví v čekacích lhůtách. Rehabilitační doktor? Dva měsíce čekačka. Revmatologie? To samé. Co vidím, tak urgentní péče je stále na dobré úrovni. Ale na zbytek se čeká

Sice to nijak nesouvisí s tématem článku. Ale máte pravdu a z hlediska demografického stromu bude ještě hůře, rok obratu je očekáván okolo roku 2026.

Moje zkušenosti jsou lepší. S Vámi popisovaným stavem jsem se nesetkal! Většinou lidé proti nám reagují tak, jak se chováme my.

Ano, problém je v možnosti vést smysluplný dialog mezi lékařem a pacientem. Na straně pacienta je problém v tom, že se na něho chrlí ze všech stran nejrůznější iluze o zdravotní péči. Na straně lékaře je problém v přetěžování lékařů a sester, kteří pak nemusí být schopni smysluplného rozhovoru.

Ale je zde ještě jeden problém, který spočívá v tom, že mladí lékaři se příliš spoléhají na přístroje a neumjí dostatečně smysluplně klást pacientovi otázky. My starší jsme neměli nic jiného k dispozici než své oči, uši a ruce, a hlavně dovednost se ptát. Praktický lékař musel umět poznat srdeční infarkt i bez EKG, zlomeninu i bez rentgenu a nález na břiše i bez ultrazvuku či podrobnějšího vyšetření.

Ale pravda je, že dnešní mladí lékaři mají mnohem lepší vzdělání v komunikaci a empatii v pacienta. A tak pokud se změní mezilidské vztahy řízené nesvobodným, postkomunistickým levicovým sociálním inženýrstvím ve vztahy svobodné a přirozené, pak budeme mít špičkové zdravotnictví v pohodě!